Novinář, který utekl z pochodu smrti. Kraus o holokaustu psal, ale nikoho to nezajímalo

Spisovatel, rozhlasový redaktor, ale nejdřív novinář německy psaných listů Prager Tagblatt a později i Prager Presse. Tím vším byl František Robert Kraus. A také svědek nástupu Adolfa Hitlera k moci i tragédie Lidic. Sám totiž prošel několika koncentračními tábory. Připomeňte si pozapomenutou rozhlasovou osobnost a důležitého svědka doby.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Spisovatel, rozhlasový redaktor, ale nejdřív novinář německy psaných listů Prager Tagblatt a později i Prager Presse František Robert Kraus | Foto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0 | Zdroj: talmidavi

František R. Kraus se narodil v roce 1903 v Praze v židovské rodině. Vyrůstal na pražském Josefově, sám s maminkou. Jeho rodiče se totiž - na tu dobu velmi neobvykle - rozvedli.

Po maturitě na gymnáziu si Františkova matka nemohla dovolit poslat syna na vysokou školu a ten tedy zamířil do novin. Psal pro Prager Tagblatt a později i Prager Presse, Tribunu, Národní politiku, byl dopisovatelem Zürcher Zeitung nebo Paris Soir.

Kufr s tělem Otýlie Vranské

Vedle češtiny a němčiny ovládal angličtinu, francouzštinu a holandštinu. Byl proto často vysílán do zahraničí. Pro Prager Tagblatt psal v roce 1933 v Berlíně o převzetí moci Adolfem Hitlerem, o tři roky později byl svědkem anšlusu Rakouska.

Na domácí scéně sledoval jednání lorda Runcimana o Sudetech, byl při mobilizaci, ale viděl i věci nepolitické. Nevědomky prý seděl na kufru, ve kterém bylo rozřezané tělo Otýlie Vranské.

Ve 20. letech pracoval také pro Českou tiskovou kancelář (ČTK), která už od roku 1925 zajišťovala zpravodajství pro vysílání Radiojournalu. Nejprve jen po obsahové stránce, později začali redaktoři ČTK sami v rozhlasu zprávy hlásit. Někdy kolem roku 1928 začal takto hlásit i František R. Kraus.

Aufbaukommando v Terezíně pohřbívá mrtvé, v popředí František Robert Kraus | Foto: Archiv Tomáše Krause

Pro svou výbornou jazykovou výbavu působil v krátkovlnném vysílání do zahraničí. Za sudetské krize význam tohoto vysílání velmi vzrostl, protože Československo tímto způsobem mohlo zahraniční veřejnosti tlumočit své postoje.

František R. Kraus se ovšem tehdy dostal pod silný tlak německých nacionalistických kruhů a z rozhlasu v roce 1938 odešel. V roce 1941 odjel do Terezína.

František Robert Kraus se synem Tomášem Krausem | Foto: Archiv Tomáše Krause

Mrtví z Lidic

Do Terezína přijel hned s první skupinou. S tzv. Aufbaukommandem, které mělo za úkol vojenské město změnit na židovské ghetto. V roce 1942 byli muži z Aufbakommanda převezeni do Lidic, aby zde pohřbili zavražděné mužské obyvatele obce.

F. R. Kraus tento svůj hrůzný zážitek, během kterého mezi mrtvými poznal i svého kolegu z ČTK Františka Kubíka, později literárně zpracoval.

V roce 1944 byl F. R. Kraus transportován do Osvětimi, odkud byl přeložen na práci do pobočného tábora Gleiwitz, a pak do továrny Blechhammer-Heidebreck. Na konci války se dostal do pochodu smrti, ze kterého se mu podařilo utéct. Přes Polsko, Podkarpatskou Rus a Maďarsko se v květnu 1945 vrátil do Prahy.

V Praze zjistil, že oba jeho rodiče, druhá žena a také syn z prvního manželství Ronald Kraus holokaust zázračně přežili. Milovníky trampské hudby bude asi zajímat, že Ronald Kraus je autorem textů řady písniček skupiny KTO. Například Zrádný banjo, Plácek v oudolí nebo Šejdy Lejdy.

Poválečná fotografie - František Robert Kraus s manželkou Alicí a spoluvězněm z Terezína malířem Davidem Friedmannem a jeho ženou | Foto: Archiv Tomáše Krause

František R. Kraus už v září 1945 opět nastoupil do rozhlasu. Do redakce krátkovlnného politického zpravodajství; později přešel do zahraniční redakce. Kvůli svým válečným útrapám měl problémy s ledvinami a trpěl také psychickými obtížemi. V roce 1950 byl proto celý rok nemocný a z rozhlasu musel kvůli tomu a také pro svůj – nyní už opět nepohodlný - židovský původ odejít.

Kolchoz místo kibucu

Už v roce 1945 začal literárně zpracovávat své zážitky z holokaustu. Vznikla tak kniha Plyn, plyn... a pak oheň, jedna z prvních na toto téma. V roce 1948 přišel s dalším románem věnovaným holokaustu, Šemarjáhu hledá boha.

Bohužel této knize, která končí odchodem hlavního hrdiny do izraelského kibucu, nakonec v nakladatelství pozměnili závěr. Hlavní hrdina odejde budovat kolchoz... Také název byl změněn na David bude žít.

Podobně dopadla i Krausova knížka o dění v Sudetech Proměněná země. Další Krausovy literární práce už nakladatelé odmítali s tím, že téma holokaustu nikoho nezajímá. Až v 60. letech začal F. R. Kraus svůj příběh zpracovávat s publicistou Romanem Cílkem. Jejich společná kniha Tisíce obyčejných smrtí ale vyšla až v roce 2011. František Robert Kraus zemřel v roce 1967.

Celý pořad si poslechněte v audiozáznamu.

Járcajtová tabulka za Františka R. Krause ve Staronové synagóze | Foto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0 | Zdroj: talmidavi

Veronika Kindlová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme