Během invaze hrdinsky zachránil život popálené dívce, krátce poté putoval za mříže

Bratři Jeníkovi jeli 21. srpna 1968 autem do Tanvaldu. Chtěli protestovat proti sovětské invazi. Cestou projížděli Desnou, kde uviděli havárii sovětské cisterny plné benzínu, sovětský vůz explodoval. Bratři s nasazením života zachránili z plamenů mladou popálenou dívku. Dvaadvacetiletý Miroslav Jeník si při tom trvale poškodil zrak. Za dva roky ho soud poslal do vězení na deset měsíců. Příliš hlasitě nadával na komunisty.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Miroslav Jeník u svého Fiatu 600, se kterým byl u tragické havárie ruské cisterny 21. srpna 1968 v Desné v Jizerských horách

Miroslav Jeník u svého Fiatu 600, se kterým byl u tragické havárie ruské cisterny 21. srpna 1968 v Desné v Jizerských horách | Zdroj: Post Bellum

Ruský přepad zažili obyvatelé této země v noci z 20. na 21. srpna 1968. Rozdíl od Ukrajiny je ale podstatný. Čechoslováci nevzali zbraně a nebojovali. Lidé ve všech větších městech v republice protestovali, shromažďovali se na náměstích a marně se snažili se sovětskými okupanty diskutovat o tom, že se dopouštějí bezpráví a mezinárodního zločinu.

Sovětští vojáci, často mladíci základní vojenské služby, mnohdy ani netušili, kde přesně jsou.

Přehrát

00:00 / 00:00

Během invaze hrdinsky zachránil život popálené dívce, krátce poté putoval za mříže

Na politických školeních jim vtloukali do hlavy, že potlačují kontrarevoluci, zachraňují socialistickou zemi před fašisty a západními imperialisty: „Na školení nám řekli tu nejhorší věc, že musíme zachránit bratrský československý lid proti německému imperialismu, protože Bundesrepublik tam už poslalo tanky a jsou 50 kilometrů uvnitř Československa a rvou na Plzeň. Pro nás to byl šok,“ vzpomínal Sergej Magid, někdejší ruský voják, který žije dnes v Praze, pro Paměť národa v roce 2006.

„Zaprvé to nemohl nikdo zkontrolovat. Žádné noviny jsme neměli kromě Rudé Hvězdy (armádní noviny, pozn. red.), ale věděl jsem, že lžou. Ale dokonce i já sám, který jsem nenáviděl komunisty, jsem si myslel: ‚Pane bože, německý tanky v Československu? Kdo ví?‘ Říkali nám: ‚Chceme zachraňovat. Nechceme dobývat. Nechceme okupovat. Jsme ušlechtilí rytíři.‘ V tom byla tragédie sovětských vojáků,“ vysvětloval.

Miroslav Jeník se svým synem v první polovině 70. let 20. století. Na očích má černé brýle, které musel nosit poté, co utrpěl zranění při výbuchu ruské cisterny v Desné | Zdroj: Post Bellum

V rozhovoru kritizuje Čechy, kteří kresbami přirovnávali sovětskou invazi k nacistické okupaci: „Před kasárny byla ocelová brána. Každé ráno byla na ní namalovaná pěticípá hvězda a uvnitř hákový kříž. Byl to odboj, ale hloupý odboj, protože sovětský vojáci tomu rozuměli tak, že to dělají fašisti.“

Během srpnových dní 1968 zemřelo 135 bezbranných lidí, zemřeli při dopravních nehodách zaviněných okupanty, byli zastřeleni nebo přejeti vojenskou technikou apod., nejmladší měl dva roky, nejstarší dvaaosmdesát. Stovky lidí byly raněny, mezi nimi Miroslav Jeník.

Skočil do ohně

Miroslav Jeník pracoval jako řemeslník v podniku dolomitových jeskyní v Bozkově. Dne 21. srpna 1968 brzo ráno jel s bratrem a kolegou v malém fiátku. Stali se svědkem tragédie.

Domek před Bozkovskými jeskyněmi, kde měli Miroslav Jeník a jeho kamarádi protiokupační nástěnku (vlevo na stěně) | Zdroj: Post Bellum

Cisterna s benzínem – náklaďák ZIL ze sovětského konvoje náhle vybočil a naboural do sklárny v Desné. Ozval se obrovský výbuch. Jeník dupl na brzdu. Jeho kolega s křikem: „Utíkejte! Teď nás tu Rusáci všechny postřílí!“ kamsi z auta zmizel. Bratři zůstali zkoprnělí stát na ulici.

Miroslav si však všiml, že na chodníku leží žena a šlehají kolem ní plameny. Nezaváhal. Vrhnul se jí na pomoc. Utrpěl popáleniny hlavy a trvale si poškodil zrak. Ten den uhořela čtyřiasedmdesátiletá Marie Vodáková a její osmiletá vnučka Dagmar.

Ženu středního věku ležící na chodníku bratři zachránili. Ale nikdy se s ní nepotkali. I když se o to pokoušeli. Její rodina o to nestála.

Miroslav Jeník | Zdroj: Post Bellum

Jeník se totiž dostal s komunistickým režimem do konfliktu. Dřevěnou boudu, kde se dělníci převlékali, dlouhá léta zdobila jeho nástěnka. Sjížděli se sem kvůli ní lidé zdaleka. Jeník sem připíchl protikomunistický manifest Dva tisíce slov, různá protisovětská hesla, z amplionů pouštěl vysílání Svobodné Evropy.

S kamarády posedávali před boudou, popíjeli pivo a veřejně zpívali zakázané písně, např. Běž domů Ivane a zlidovělý protestsong „Až bude Gustáv Husák viset na větvi“. Miroslav Jeník za to v roce 1970 putoval na deset měsíců do vězení.

Mikuláš Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme