Před 75 lety skončila Jaltská konference. V Česku se o ní mluví jako o druhém Mnichovu

Před 75 lety – 11. února 1945 – skončila konference v Jaltě. Z černomořského letoviska na Krymu odjížděly delegace Velké Británie, USA a Sovětského svazu s dohodou o poválečném rozdělení Německa do čtyř okupačních zón. O Československu se nemluvilo. Odsun německého obyvatelstva totiž Velká trojka řešila už několik měsíců před tím. A rozhodnutí o tom, že Československo přejde po válce do sovětské sféry vlivu, je dokonce ještě o dva roky starší.

Jalta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Velká trojka v Jaltě. Zleva sedí britský premiér Winston Churchill, americký prezident Franklin Delano Roosevelt a sovětský vůdce Josif Vissarionovič Džugašvili - Stalin | Zdroj: Wikimedia Commons | CC0 Public domain,©

Žádný z bodů projednávaný na jaltské konferenci se ale netýkal budoucnosti Československa. Přesto konferenci mnozí Češi vnímají jako druhou zradu Západu – tentokrát ve prospěch Sovětského svazu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Před 75 lety skončila Jaltská konference. Více si poslechněte v reportáži Lucie Korcové

„Jestliže podle tohoto mýtu rozhodli o budoucím postavení Československa v Evropě mocní, tak mělo logicky podle tohoto snadného vysvětlení daleko menší význam rozhodnutí československého obyvatelstva v relativně svobodných volbách v květnu 1946, kdy 40 procent – aspoň v českých zemích – získali komunisté,“ řekl Radiožurnálu historik Vít Smetana z Ústavu pro soudobé dějiny.

K Jaltě jako druhém u Mnichovu se před patnácti lety vrátil i bývalý prezident Václav Klaus u příležitosti oslav konce druhé světové války: „Jaltské dohody, kterými si vítězné velmoci rozdělily sféry vlivu, vedly k tomu, že již v prvních poválečných hodinách byl svět rozdělen znovu a že byl znovu připraven ke konfrontaci. V důsledku toho byly v naší části Evropy nastoleny komunistické režimy.“

O pouto se Sovětským svazem, ze kterého se půjde jen těžko vymanit, se přitom postaral už v roce 1943 sám prezident tehdejší exilové vlády Edvard Beneš. Podpis československo-sovětské spojenecké smlouvy byl vrcholem jeho diplomatického snažení. A po trpké zkušenosti z Mnichova představoval pro Edvarda Beneše také záruku bezpečnosti.

Livadijský palác, kde se odehrála Jaltská konference | Zdroj: Wikimedia Commons | CC BY-SA 3.0,©

Sám tomu věřil ještě v únoru 1945: „Sovětský svaz si jen přeje, abychom byli jeho přítelem a spojencem věrným, ale neodvislým, silným, pevným a prosperujícím. A totéž si přejeme i my sami.“

Unikátní záznam z doby protektorátu, o německé ofenzívě informuje Emanuel Moravec

Číst článek

Před podpisem alianční smlouvy ale západní mocnosti československého prezidenta marně varovaly. „Víme ze sovětských tajných memorand, že Československo bylo bráno jako bašta a pevnost sovětského vlivu ve střední Evropě. Beneš na takovéto výroky namítal, že jinou geopolitickou možnost Československo nemá a že si musí zajistit bezpečnost před opakováním německé hrozby,“ vysvětlil historik Smetana.

Původ mýtu, že Jalta byla vlastně druhým Mnichovem, vidí historik Vít Smetana už v nacistické propagandě řízené Josephem Goebbelsem: „To byla linie, kterou tady Goebbels v protektorátním tisku razil. Neříkám, že věřili Goebbelsovi, to určitě ne, ale taková představa, že se mocní někde sejdou a že nějaké dohody jsou tajné, což byla pravda, týkalo se to ovšem odlehlých území na Dálném východě nebo dohody o výměně zajatců.“

Tajemstvím naopak nebylo, že Spojené státy, Sovětský svaz a Velká Británie podepsaly v Jaltě takzvanou Deklaraci o svobodné Evropě. V ní se zavázaly, že na osvobozených evropských územích budou demokratické volby.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme