Neexistuje historie, jen její výklady, říká o zpracování Husova osudu režisér Svoboda
Červencové státní svátky nabízejí možnost připomínky historických postav, které sehrály důležitou roli v českých dějinách. Česká televize letos nabídne také novodobé zpracování osudu středověkého kazatele Jana Husa v režii Jiřího Svobody. Jak moc by se měli filmaři držet historických faktů? Hosty v pořadu Pro a proti byli režisér Svoboda a historik Michal Stehlík.
„Dodržovat přísně historickou látku ve filmu je složité. Už když postavíte herce před kameru, tak pracujete s nějakou personalizací osoby, kterou ten člověk není,“ uvedl v pořadu Pro a proti režisér Jiří Svoboda.
Podle něj záleží také na zvolených prostředích pro film a také na tom, jaká fakta scenárista vybere. „Žádný historický film nemůže obsáhnout všechna fakta.“
„Mám trochu kacířský názor, že žádná historie neexistuje, existují jen výklady historie. Buď se tvůrce rozhodne pro nějaký výklad postavy, nebo jejím prostřednictvím a příběhu, který na ní navěsíte, chcete ovlivňovat zpětně dějiny,“ prohlásil režisér.
Umělec chtěl prý filmem upřesnit představu, jakou o Janu Husovi získal ve škole. „Hus chtěl nápravu církve, která byla postižena morem různých prebend, jiného způsobu života a tří papežů. Je potřeba napravit pohled, že Hus byl kacíř,“ podotkl Svoboda.
„Byť se říká, že proces s Husem byl jen malou epizodou koncilu v Kostnici, tak přímo tam stojí jeho socha v podstatě na hlavní ulici. Je tam velký kámen, na jedné straně je Jan Hus, na druhé Jeroným Pražský, který byl upálen o rok později,“ připomněl režisér.
Je historická věrnost nutná?
Náměstek ředitele Národního muzea a historik Michal Stehlík věří, že historická věrnost je nutná. „Ale zároveň vím, že jde často o události složité, kdy je nutné postupovat selektivně,“ připustil.
„Historie je spíše o výkladech a příbězích. Je tu ještě ta rovina, že pokud proti sobě nepostavíte černé a bílé, tak to bude nuda,“ dodal historik.
Zodpovědnost filmařů je pak podle něj velká. „Film jako vizuální umění nejmasověji vstupuje do hlav lidí a nese emoci. Je to nejsilnější médium, které zprostředkovává pohled na dějiny, a o to větší je jeho odpovědnost,“ upozornil.
Právě film vnímá historik jako nástroj vyprávění mýtů a příběhů. „Každý filmař si z toho vezme nějakou emoci, informaci, a my historici občas skřípeme zuby,“ přiznal Stehlík.
Je také třeba dát pozor na možnost manipulace filmem. „A nemusí to být věc totality. Historie se může stát spíš klackem v ruce, takže bych se za historickou přesnost přimlouval.“
„Myslím si, že pokud bude Česká televize dostatečně dlouho opakovat České století, tak Sedláčkův a Kosatíkův kánon se zažije, a většina lidí právě tohle bude mít v hlavě. Jako učebnice dějepisu,“ upozornil na sílu filmových zpracování historických látek Michal Stehlík.
