Poslední možností objasnit smrt Jana Masaryka je exhumace jeho těla, věří spisovatelka Jandečková

Zatímco vyšetřování smrti Jana Masaryka stále pracuje se všemi třemi verzemi – tedy sebevraždou, nešťastnou náhodou i vraždou, spisovatelka a badatelka Václava Jandečková má jasno a otevřeně říká, že šlo o vraždu. „Je tam spousta zajímavých indicií, které tedy vůbec nesvědčí o tom, že by to měla být sebevražda, nebo že by dokonce Masaryk chodil někde po římse, a pak se odrazil,“ komentuje známý případ.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jan Masaryk | Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu | Zdroj: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Badatelka uvádí jen některé z nesrovnalostí. „Třeba žaludek byl odeslán k analýze už rozstřižený, vyprázdněný a propláchnutý až po šesti dnech,“ vypočítává Václava Jandečková.

Přehrát

00:00 / 00:00

Hostem Hovorů je spisovatelka a badatelka Václava Jandečková

Docházelo k manipulaci s časovými údaji, s písemnými podklady. Zároveň se manipulovalo s fotografiemi, protože na nich vidíme tělo Jana Masaryka, které leží na zádech, a vidíme tam otevřené rány. Ale ty vůbec nekrvácí. To znamená, že ty fotografie nejsou pravdivé, ani není pravdivé to, že to tělo dopadlo živé, jak se tvrdí například v pitevním posudku,“ upozorňuje Jandečková.

Problémy vyšetřování

Jandečková, která za knihu Kauza Jan Masaryk (nový pohled) získala v roce 2015 mezinárodní zvláštní cenu Egona Erwina Kische, se zlobí nejen na tehdejší vyšetřovatele Masarykovy smrti, ale především na ty současné, kteří podle ní neberou v potaz některé důkazy.

„Fotografie z bytu Jana Masaryka, kam sluneční paprsky dopadají, zkoumány nebyly. Právě ty působí dojmem, že byly dělány až odpoledne.“

Václava Jandečková

„Po světě lítají fotografie s Janem Masarykem vystaveným na katafalku. A tam má na pravém spánku obrovskou podlitinu. Více fotografů zachytilo dvoucentimetrovou tržnou ránu na pravém spánku. A pak vám státní zástupce řekne do médií, jak byl kvalitně vypracován nějaký výpočet, který ale vůbec toto zranění nezmiňuje, protože samozřejmě by ten výpočet jinak nevyšel,“ říká Jandečková a dodává: „To jsou věci, nad kterými zůstává rozum stát.“

Podobně nedůsledně byly podle ní analyzovány i stíny na fotografiích, na které badatelka upozornila.

„Kriminalistický ústav prý začal zkoumat na nádvoří tyto fotografie, ale pak se s tím přestalo. Závěr byl, že tam nedopadá denní světlo. A tím se řeklo, že nelze tyto fotografie analyzovat. Ale fotografie z bytu Jana Masaryka, kam sluneční paprsky rozhodně dopadají, už zkoumány nebyly. Právě ty působí dojmem, že vůbec nebyly dělány ráno, ale až odpoledne,“ míní.

Ztráta důvěry

I z těchto důvodů se spisovatelka rozhodla dále na Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu nespoléhat.

„Možná snad asi poslední možností by bylo nakonec provést exhumaci těla Jana Masaryka, možná bychom pak nepotřebovali sovětské archivy.“

Václava Jandečková

„Překvapilo mě třeba to, co jsem slyšela přímo v budově ÚDV v Brně na centrále – že jsem naivní, jestli si myslím, že třeba v případu Jana Masaryka se někdy ustanoví nějaký tým specialistů. Podle toho to pak vypadá. Když se podaří otevřít nějaké vyšetřování, dělají se jen jakési posudky, a to ještě s neúplnými informacemi. Takže bohužel moje zklamání nabylo sta procent,“ neskrývá své rozhořčení Jandečková.

Existuje tedy nějaká možnost, že bychom se vůbec mohli dopátrat pravdy o tom, co se stalo tehdejšími ministru zahraničních věcí?

„Prostě neumíme ten případ šetřit. Myslím si, že asi poslední možností by bylo nakonec provést exhumaci těla Jana Masaryka, protože pak bychom nepotřebovali možná ani sovětské archivy,“ říká badatelka s narážkou na možné nové informace v utajovaných archivech v Moskvě.

Václava Jandečková je také autorkou knihy Kámen, která je dokonce součástí vyšetřovacího spisu vysokého důstojníka StB Evžena Abrahamoviče. Na adresu úřadu dokumentace říká:

„Byla jsem trošku naivní v tom, že jsem si myslela, že vlastně mají radost, že jim pomáhám odhalovat nějaké zločiny, které by oni potom mohli dále šetřit. Ale ta situace je tam vlastně úplně jiná – je snaha se případů spíše rychle zbavit.“

V čem ulehčuje Jandečkové badatelskou činnost to, že umí několik světových jazyků? Poslechněte si celé Hovory, ptá se Jana Klusáková.

Jana Klusáková, Ondřej Skácel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme