Komunisté ho neprávem odsoudili za vypálení Lidic. Nalezené dopisy přinášejí nový pohled na jeho osud
Svůj národ jsem nezradil, vždy jsem byl hrdý Čech – tahle slova napsal továrník Jaroslav Pála svým dětem z vězení v roce 1946. Dosud nepublikované dopisy přinášejí nový pohled na osud muže, kterého po druhé světové válce neprávem označili za hlavního viníka vypálení Lidic. Město Slaný ho ocení in memoriam jako významnou osobnost města.
„Má drahá Aničko, zítra tomu bude jeden celý rok, kdy jsem byl vytržen ze života zasvěcenému práci, svému dílu, rodině a veřejnosti. Snášel jsem statečně opovržení, nenávist, podezřívání a týrání,“ začíná dopis, který napsal Jaroslav Pála své dceři Anně 5. května 1946. V té době už byl rok ve vězení.
Dosud nezveřejněné dopisy továrníka Jaroslava Pály přinášejí nový pohled na jeho tragický osud
Dopisy Jana Pály posbíral historik Vojtěch Kyncl z Historického ústavu Akademie věd. „Ty dopisy jsou velmi emotivní. Získal jsem je díky velké důvěře rodinných příslušníků a zachovaly se tak, že ani oni – pokud vím – to ještě nečetli,“ popisuje.
Úspěšný podnikatel a majitel továrny na baterie Jaroslav Pála se stal během nacistické okupace v roce 1940 starostou Slaného. „Svým silným patriotismem dělal všechno pro lidi, město, a proto pozici starosty vzal. To rozhodnutí mu ale hodně ublížilo, protože věděl, kdo za války udával. Spoustu lidí ale zachránil,“ vzpomínala pro projekt Paměť národa jeho neteř Jarmila Fricová.
Zneužitý dopis
3. června 1942 předal Pála českým četníkům dopis, o kterém se domníval, že může jít o německou provokaci. Ti ho pak odnesli gestapu. V psaní si ženatý Václav Říha hrál na odbojáře, aby mohl ukončit vztah s dělnicí Annou Maruščákovou.
„ A přece má drahá, milovaná dceruško, trpěl jsem nevinně. Svůj národ jsem nezradil, na své Češství jsem byl vždy hrdým a pyšným. “
Jaroslav Pála (dopis z vězení, 5. května 1946)
„Promiň, že ti píši tak pozdě, a snad mne pochopíš, neboť víš, že mám mnoho starostí. Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal…,“ píše Říha v dopise, který nacisté zneužili k vypálení Lidic. Ten se po válce stal osudným i Jaroslavu Pálovi.
„Už 6. května 1945 byl Jaroslav Jan Pála zatčen. Prakticky okamžitě byla celá jeho továrna znárodněna. Přestože ještě vůbec nebyly Benešovy dekrety, tak Národní výbor vedený komunisty celou fabriku převzal a ještě upozorňoval vyšetřující orgány SNB na to, že návrat Pály je samozřejmě zcela nežádoucí,“ přibližuje Pálův osud Kyncl.
Soudní proces
Už po prvním výslechu na konci května byl Pála označen za hlavního viníka lidické tragédie. On sám ale obvinění důrazně odmítal a až do procesu na přelomu dubna a května 1947 zůstával optimistický, jak vyplývá z jeho korespondence s rodinou.
„Přemilá Aničko, předrahý Rudolfe, vaše návštěvy jsou mně vždy svátkem. Má hluchota je však tak pokročilá, že mně nedovoluje si s vámi pohovořiti, jak byste si přáli. Trpím, když vidím, jak moji nemohoucnost pociťujete i svojí bolest, že mně nemůžete pomoci. Vroucně vás líbá váš taťka.“
Jaroslav Pála (dopis z vězení, 6. srpna 1950)
„Věřím, že zase budu zapojen do světa práce, že opětně budu se sytiti vyhlídkou do rodného kraje, že budu ve své vile kouti plány a programy pracovní náplně k užitku všech. V duchu si zpívám národní písničky a končím svou besedu s Tebou, má drahá děvuško, s hymnou Kde domov můj.“
Na obhajobu měl Pála pouze dva dny a v té době už přicházel o sluch. U soudu proti němu vypovídali dva hlavní svědci. „Jeden byl četnický strážmistr, který ale už v té době byl členem StB. A na druhé straně proti němu svědčil už soudem prokázaný konfident gestapa. Za svědčení proti Pálovi dostal snížený trest,“ dodává Kyncl.
Rozsudek zněl – těžký žalář na doživotí. Jaroslav Pála zemřel ve vězení v roce 1963.
Dopisy, které Jaroslav Pála napsal z vězení dceři a synovi, zveřejní historik Vojtěch Kyncl v chystané vědecké publikaci.
