Třicet let od přelomu. U kulatého stolu se sešla polská opozice a vládnoucí komunisté

Proces demokratických proměn ve střední Evropě v roce 1989 začal v Polsku. K jednání u kulatého stolu se 6. února sešli představitelé vládnoucí komunistické strany a opozice, kterou tvořil hlavně odborový svaz Solidarita. Rozhovory započaté před 30 lety nakonec vedly k pádu totalitních režimů v Evropě, v Československu v listopadu 89.

Varšava Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

6. února 1989 se vládnoucí režim a opoziční Solidarita poprvé sešly u kulatého stolu | Foto: Krzysztof Miller/Agencja Gazeta | Zdroj: Reuters

Polsko před 30 lety ukázalo, že nadvláda komunistů se dá pokořit demokratickou cestou. Právě 6. února 1989 se vládnoucí režim a opoziční Solidarita poprvé sešly u kulatého stolu.

Přehrát

00:00 / 00:00

6. února 1989 se vládnoucí režim a opoziční Solidarita poprvé sešly u kulatého stolu

„Ke stolu jsme přišli z vězení a z pod obušků milicionářů. Máme v živé paměti ty, kteří prolili krev za Solidaritu. Naše země je zruinovaná a pracující žijí těžko. Bez Solidarity nebude svoboda, to je pravda, s kterou jsme přišli ke kulatému stolu,“ prohlásil legendární vůdce Solidarity Lech Walęsa a svá slova během dlouhých jednání ještě několikrát zopakoval.

Bylo to poprvé, kdy vládnoucí komunistická strana přistoupila k otevřené diskusi se svými kritiky.

Uprostřed lídr Solidarity Lecha Wałęsa (pozdější polský prezident), vlevo od něj Tadeusz Mazowiecki (pozdější polský premiér) v 6. února 1989 u kulatého stolu | Foto: Krzysztof Miller/Agencja Gazeta | Zdroj: Reuters

„V Československu se nic nedělo, už v Maďarsku začaly kulaté stoly mezi opozicí a komunistickou stranou, a tady pořád ještě nic. My jsme z toho byli hrozně nervózní a situace ve společnosti byla taková prapodivná,“ vzpomínal před časem na Radiožurnálu jeden z tehdejších disidentů Jan Ruml.

Rozhovory v nynějším Prezidentském paláci ve Varšavě sledovali novináři z celého světa. Československý rozhlas informoval: „Lech Wałęsa řekl, že před námi je dlouhá cesta a obtížná, ale na této cestě je třeba hledat především to, co Poláky spojuje.“

Poláci hledali devět týdnů, ale dohodli se. Soud znovu zaregistroval Solidaritu jako nezávislé odbory. V ilegalitě působila od vyhlášení válečného stavu v Polsku v roce 1981. Solidarita vznikla v gdaňských loděnicích při vlně stávek a rychle se stala symbolem odporu proti komunistickému režimu.

U kulatého stolu se také obě strany dohodly na ještě ne zcela svobodných volbách do Sejmu a Senátu v červnu 89. Drtivě je vyhrála Solidarita a nekomunistický premiér Tadeusz Mazowiecki vyhlásil přechod k tržnímu hospodářství.

Sám symbol jednání – kulatý stůl – je složen ze 14 dílů a jeho výroba byla v polské továrně v polském Henrykowě zadána na začátku října 1988. Stůl vyrábělo asi dvacet lidí a povedlo se jim to v rekordním tempu 20 dní. Vyjednavači se u něj sešli paradoxně jen dvakrát: na zahájení a na zakončení vyjednávání. Ostatní jednání se vedla v menších skupinkách.

Stůl teď mimořádně vystavují v Prezidentském paláci, stejně jako na výročí před deseti lety.

Polsko ukázalo, že nadvláda komunistů se dá pokořit demokratickou cestou. „Polská situace byla zajímavá v tom, že Solidarita vyjednala ty polosvobodné volby. Pro nás to byla velká naděje a my jsme nevěděli, jak tu naději přenést do společnosti, která vypadala ustrašeně. Lidé se pořád báli, i po tom Palachově týdnu, kdy se vzedmula veřejná nespokojenost s režimem. Na jedné straně to byla obrovská naděje, na druhé straně jsme to porovnávali s tou československou situací a byli jsme deprimováni tím, že to tady není podobné jako v Polsku,“ říká Jan Ruml.

Někdejší disidentka Petruška Šustrová dodává: „V jiných zemích se strany snažily, v Maďarsku, v Polsku to byli jiní komunisti než tady. Společnost chtěla něco úplně jiného. U nás byl roku 1989, tak to bylo skoro poslední, před Rumunskem, kde to ovšem bylo úplně tragické. Na druhé straně to netrvalo měsíce, ale bylo to všechno pryč během pár dnů.“

Na to si ale Češi a Slováci museli počkat až do listopadu.

Jaroslav Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme