Zničili jezuité českou kulturu? ‚Byli mocným řádem a tím si vysloužili nepřátelství,‘ říká historička

Kdo jsou jezuité, jaká je historie tohoto řádu a proč je opředena tolika mýty? Jeden ze stále opakovaných je, že údajně zničili českou kulturu. V různých historických epochách ale tento mýtus podporovali ti, kteří jinak stáli na zcela jiných názorových stranách. K jeho vysvětlení se musíme vrátit do 16. století. Tehdy byl svět v zajetí nejrůznějších náboženských svárů a válek.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Znak jezuitů | Foto: jesuit.cz

Zajímavé je, jak bývá dané období popisováno. Starší generace líčily předbělohorskou dobu jako čas hlubokého úpadku, ale moderní historiografie tento pohled změnila.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak to bylo doopravdy: Zničili jezuité českou kulturu? (repríza)

Je třeba přiznat, že poměry se vyhrocovaly. Připomeňme si dění ve Francii, kde rokem 1562 začala vleklá válka mezi hugenoty, tedy francouzskými protestanty, a katolíky. O deset let později přišlo masové vraždění hugenotů během Bartolomějské noci.

Pozvání do českých zemí

Země Koruny české byly od roku 1526, kdy smrtí Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče vymřela česko-uherská větev jagellonské dynastie, součástí Habsburské monarchie. V náboženské oblasti platilo ujednání z Augšpurku, tedy princip „cuius regio, eius religio – čí země, toho náboženství“.

William Holl mladší: Portrét Ignáce z Loyoly | Foto: Wikipedia, public domain - volné dílo

Císař Ferdinand I. Habsburský v roce 1556 povolal do země jezuity, tedy příslušníky Tovaryšstva Ježíšova, kteří měli pomoci navrácení katolicismu do vedoucí pozice a zbavení se protestantů, kteří byli různých konfesí.

Kdo ale byli jezuité? Petr Hořejš uvedl, že k hlavním rysům této řehole patřilo „hájení zájmů papežské stolice, absolutní disciplinovanost, vojensky náročný režim a princip subordinace jako v armádě. A klíčové bylo, že v dané době měli nejpropracovanější výchovné a pedagogické metody, takže z jejich škol vycházeli mimořádně vzdělaní, připravení a energičtí lidé.“

To souviselo také s osobností jejich zakladatele Ignáce z Loyoly – původně šlechtického synka, pak vojáka, který byl těžce raněn a obrátil se ke katolické víře. Ale byl také „prostopášníkem a bohémem, jak to bývá u řady světců, kteří se obrátili,“ řekla o něm historička Ivana Čornejová.

Vyhnání a návraty

Prvním místem, kde začínají v českých zemích působit, byl kostel sv. Klementa v Praze, dnešní Klementinum, ale posléze vznikají další vzdělávací zařízení na různých místech, včetně Moravy. Mezi jezuity nalézáme řadu zvučných jmen naší historie, jako je například historik a jazykovědec Bohuslav Balbín, Bedřich Briedel nebo Jan Kořínek.

Historici rozluštili záhadu tajné chodby pod Svatomikulášskou zvonicí. Kam podle nich vede?

Číst článek

Překotný vývoj, kterému nadále dominovalo soupeření mezi katolíky a protestanty, na našem území vyvrcholil pražskou defenestrací roku 1618 a v jejím důsledku byli jezuité vyhnáni. Netrvalo ale dlouho a po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 se vracejí zpět.

Tato bitva byla součástí třicetileté války na evropském území (1618–1648). Jezuity nalezneme i v jejím závěru, kdy Švédové obléhali Prahu a jezuité patřili nejen mezi její obránce, ale také provozovali v Klementinu lazaret.

F. B. Werner: Pohled na staroměstské Klementinum, kolem 1740 (stavba koleje Carlo Lurago od r. 1653) | Foto: Wikipedia, public domain - volné dílo

Po Bílé hoře doba temna?

Pobělohorské období je také opředeno řadou mýtů, pro ilustraci můžeme uvést třeba román Temno od Aloise Jiráska, i když je třeba dodat, že literární dílo není historickou učebnicí.

Pořad připravila a moderuje Ivana Denčevová, literárně spolupracoval Hynek Pekárek, režii měl Michal Bureš. Hostem pořadu je historička Ivana Čornejová.

Jiný je pohled historika Josefa Pekaře: „Doba protireformační nebyla temnem veskrze. Nikdo rozumný toho také netvrdí. A historik musí připustit také, že barok, jenž vstoupil s vítězem (tedy katolicismem) jako nový duševní vládce do dobytého českého království, nesl s sebou velmi silný živel kulturní.

Ten netkvěl jen v jeho estetickém bohatství, kterým naplnil zemi, ano, kterým ji naučil umělecky cítit, ovládnuv na celé čáře architekturu, malířství, hudbu i umění. Barok dal svými stavbami, svými bezpočetnými sochami (v tom především sochami typického nového světce svého, Jana Nepomuckého) nesmazatelný ráz české krajině.“

Jezuité působili v českých zemích a na Moravě ještě v 18. století, pak byla ukončena činnost jejich řádu, ale v současnosti opět aktivně působí.

K mýtům, které jsou právě s nimi tak pevně spjaty, uvedla Ivana Čornejová: „Byli mocným řádem a tím si vysloužili nepřátelství, byli pro ostatní solí v očích. Problémem všech mýtů je, že se opakuje to, co už bylo opakováno, a nikdo se nezabývá tím, jak to mohlo být – či bylo – ve skutečnosti.“

Celý pořad si poslechněte v audiu.

Diego Díaz Ferreras: Apoteóza svatého Ignáce z Loyoly, 1675 | Foto: Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0, Luis Fernández García

Ivana Chmel Denčevová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme