O misi Barbican se doposud nevědělo. Učil se na ní Nicholas Winton, přibližuje režisér Potužník

Mise Barbican. Tak se nazývá letecká operace mezi Prahou a Londýnem, při které bylo těsně před druhou světovou válkou zachráněno zhruba sto židovských dětí. Dokument o misi odvysílá Česká televize. Jak se na celou akci vlastně přišlo? „Na počátku byla neznámá fotografie, kterou přinesl Herbert Slavík z archivu ČTK, když psal knížku k 75. výročí letiště v Ruzyni,“ přibližuje režisér dokumentu Jiří František Potužník.

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Na fotografii byla klíčová postava malého chlapce, kterého třímá neznámý pilot, a je to stejný chlapec, kterého chová na jiné fotce sir Nicholas Winton. „Procházel jsem období v různých materiálech, a tak se fotky dostaly vedle sebe,“ přibližuje Potužník.

Následně navštívil Nicholase Wintona, který mu řekl, že při akci byl pouze jako pomocník a učil se činnost, kterou později dotáhl k dokonalosti. Na fotografii také identifikovali letadlo, a přes portál muzea holokaustu ve Washingtonu dohledali filmový materiál, který také obsahoval krátkou popisku.

„Tam jsme poprvé zaznamenali slovní spojení, že se jedná o misi Barbican,“ přibližuje s tím, že mise zahrnovala celkem tři lety – dva z 12. ledna a jeden 8. března 1939, tedy týden před okupací Československa.

Důvod, proč se o misi nehovořilo, byl podle něj ten, že řada knih za druhé světové války zmizela, dílem také proto, že mise Barbican zanikla po válce, a byť má nástupnickou organizaci, tak ta nepokračuje v administrativě.

„Z dětí se nám podařilo osobně dohledat dvě dámy,“ dodává. Některé ze zachráněných dětí po válce zůstaly v Londýně, některé se dostaly do Palestiny a některé se vrátily do Československa.

Marie Bastlová, Prokop Havel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme