Slaný a jen při speciálních příležitostech. Archeologové našli nejstarší důkazy o pečení chleba
Archeologové našli v Jordánsku drobky z chleba staré 14 tisíc let. Zachovaly se v kamenném ohništi, kde podle všeho naši předci chleba pekli.
Na severovýchodě Jordánska, v oblasti Černé pouště, našli dvě budovy a v každé z nich bylo velké kamenné ohniště zahloubené do země. A právě tam bylo celkem 24 spálených drobků chleba. Byly velké od 2,5 do bezmála šesti milimetrů.
Když je pak experti zanalyzovali pod mikroskopem, v obsažených zrníčkách mouky identifikovali známky mletí, prosévání a hnětení.
Až dosud pocházely nejstarší důkazy o pečení chleba z doby před 9000 lety z Turecka. Objev v Jordánsku posunul znalosti o výrobě chleba o 5000 let dozadu.
Mumie a kanopy. Archeologové objevili v Egyptě 2600 let staré pohřební místnosti
Číst článek
Profesor Dorian Fuller z University College v Londýně proto tvrdí, že je to nejstarší důkaz, který se dá nazvat „záměrnou výrobou potravin“. Je to ještě před okamžikem, kdy lidé začali pěstovat obiloviny a využívat zvířata pro pomoc v hospodářství.
Podle profesora Fullera to znamená, že už tehdy se lidé snažili vymýšlet recepty. Vyrábění potravin z různých surovin prý vypovídá o úsilí, které tomu naši předci věnovali. A i díky tomu se možná vůbec začalo uvažovat o cíleném pěstování a šlechtění pšenice a ječmenu. Naši předci podle vědců chleba podávali k opečenému masu. Na rozdíl ode dneška si ho ale tehdejší obyvatelé modré planety dopřávali jenom při oslavách nebo speciálních dnech.
Podle vědců byl tehdejší chleba více plochý a strukturou připomínal spíše dnešní vícezrnné bochníky. Způsobem výroby se podobá dnešnímu pečení nekvašených chlebů, jako jsou tedy třeba arabské placky pita nebo indické čápátí. Jak říká spoluautor výzkumu Tobias Richter z dánské univerzity v Kodani, je sice slaný, ale jinak dnešní chléb moc nepřipomíná.
Rákosí a papyrus
Archeologové zveřejnili také jeho recept. Jak se ukazuje, v základech je stejný už 14 tisíc let - potřebujete jen mouku a vodu. Trošku upravený recept si před několika lety zkusil upéct původem italský kuchař Giorgio Locatelli, kterého k tomu vyzvalo Britské muzeum. Dalo mu k dispozici nákresy a nechali ho, ať si poradí. Uhnětl krásné těsto, ale pak si nebyl jistý, jak s ním naložit.
Unikátní nález na Vyškovsku. Archeologové objevili kostru ženy objímající dítě
Číst článek
„Tohle je chvíle, kdy jsem narazil na první problém. Normálně bych tenhle chleba strčil do trouby a upekl. Podle tehdejšího receptu ho ale musím svrchu trochu nakrojit na osm dílů a ovinout kolem něj provázek nebo strunu. Myslím, že je to k tomu, aby se chleba po upečení dal lépe přenášet,“ popisoval tehdy.
Giorgio Locatelli ale ve svém chlebu používal kvásek, tedy předmíchanou mouku s vodou. To naši předci podle nově objevených důkazů před 14 tisíci lety ještě neznali. Pro chleba použili dva druhy mouky - z divoké pšenice a ječmene a směs promíchali s kořínky rostlin rostoucích ve vodě, například s rákosím nebo papyrem. Právě to podle expertů dodá chlebu trochu ořechovou, hořkou chuť. A pak už ho stačí upéct na kamenech nahřátých od ohně.
