Stalin jako dramatik. V době kritické vojenské situace řešil divadelní hru Fronta

Rok 1942: po odražení nacistického tažení na Moskvu se SSSR znovu ocitá v obtížné situaci. Rudá armáda ustupuje na jihu Sovětského svazu a wehrmacht se blíží k Zakavkazsku, Kaspickému moři a Volze. A Josif Vissarionovič Stalin se věnuje jedné divadelní hře.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

J. V. Stalin (1949)

J. V. Stalin (1949) | Foto: Bundesarchiv, Bild 183-R80329 / CC-BY-SA

Stalin totiž řeší velmi kardinální otázku. Vedení Rudé armády nechal zlikvidovat na konci 30. let a stávající velitelé, kteří mají zkušenosti z občanské války, zpravidla vůbec nejsou schopni pochopit nové metody válčení. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý příspěvek o dramatikovi Stalinovi

Je tedy nutno je nahradit mladšími – a současně na ně svést pokud možno všechny dosavadní vojenské neúspěchy. To vše náležitě propagandisticky pojednat tak, aby sovětský člověk ani na okamžik nezapochyboval o svém velkém vůdci. Stalin si nechával říkat vožď podobně jako Hitler Fűhrer.

Proto se v době kritické vojenské situace Stalin zabývá divadelní hrou Fronta, jejíž napsání inicioval a jejímž je faktickým spoluautorem – do textu zasahoval nejenom škrty, ale i vpisky vlastních pasáží. 

Propaganda splnila svůj účel

Jediným autorem pro veřejnost však byl konjunkturalistický ukrajinský spisovatel a politický činovník Olexandr Kornijčuk (1905–1972), pro tuto práci samotným Stalinem vybraný.

Hra byla nejprve otištěna na pokračování v sovětském deníku Pravda (a v armádním velení vzbudila řadu negativních reakcí) a poté hrána prominentními sovětskými divadly i divadly frontovými, takže ji v poměrně krátké době zhlédla – kromě řady civilistů – také velká část armády. Její zdánlivá odvážnost a nebývalá kritičnost vůči vysokým vojenským velitelům vyvolala řadu pozitivních i negativních reakcí.

Propaganda tak splnila svůj účel, vysvětlila sovětským lidem příčiny dosavadních válečných neúspěchů, zdůvodnila odvolávání starých zasloužilých velitelů a podprahově také připomněla moudrost soudruha Stalina.

Kornijčuk za hru obdržel Stalinovu cenu prvního stupně. Šlo o ocenění udělované pro režim významným literárním pracím.

Podle hry byl ještě za války natočen dobově úspěšný film, ale ke konci války – a hlavně v pozdější době – se hra téměř nehrála, její kontext byl příliš vázán na historický okamžik vzniku, a hlavně propagandistický záměr, pro který byla vytvořena. 

Pavel Hlavatý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme