Stalin jako dramatik. V době kritické vojenské situace řešil divadelní hru Fronta
Rok 1942: po odražení nacistického tažení na Moskvu se SSSR znovu ocitá v obtížné situaci. Rudá armáda ustupuje na jihu Sovětského svazu a wehrmacht se blíží k Zakavkazsku, Kaspickému moři a Volze. A Josif Vissarionovič Stalin se věnuje jedné divadelní hře.
Stalin totiž řeší velmi kardinální otázku. Vedení Rudé armády nechal zlikvidovat na konci 30. let a stávající velitelé, kteří mají zkušenosti z občanské války, zpravidla vůbec nejsou schopni pochopit nové metody válčení.
Je tedy nutno je nahradit mladšími – a současně na ně svést pokud možno všechny dosavadní vojenské neúspěchy. To vše náležitě propagandisticky pojednat tak, aby sovětský člověk ani na okamžik nezapochyboval o svém velkém vůdci. Stalin si nechával říkat vožď podobně jako Hitler Fűhrer.
Proto se v době kritické vojenské situace Stalin zabývá divadelní hrou Fronta, jejíž napsání inicioval a jejímž je faktickým spoluautorem – do textu zasahoval nejenom škrty, ale i vpisky vlastních pasáží.
Propaganda splnila svůj účel
Jediným autorem pro veřejnost však byl konjunkturalistický ukrajinský spisovatel a politický činovník Olexandr Kornijčuk (1905–1972), pro tuto práci samotným Stalinem vybraný.
Hra byla nejprve otištěna na pokračování v sovětském deníku Pravda (a v armádním velení vzbudila řadu negativních reakcí) a poté hrána prominentními sovětskými divadly i divadly frontovými, takže ji v poměrně krátké době zhlédla – kromě řady civilistů – také velká část armády. Její zdánlivá odvážnost a nebývalá kritičnost vůči vysokým vojenským velitelům vyvolala řadu pozitivních i negativních reakcí.
Propaganda tak splnila svůj účel, vysvětlila sovětským lidem příčiny dosavadních válečných neúspěchů, zdůvodnila odvolávání starých zasloužilých velitelů a podprahově také připomněla moudrost soudruha Stalina.
Kornijčuk za hru obdržel Stalinovu cenu prvního stupně. Šlo o ocenění udělované pro režim významným literárním pracím.
Podle hry byl ještě za války natočen dobově úspěšný film, ale ke konci války – a hlavně v pozdější době – se hra téměř nehrála, její kontext byl příliš vázán na historický okamžik vzniku, a hlavně propagandistický záměr, pro který byla vytvořena.
