‚Německo musí žít, i když my musíme zemřít.‘ Před 75 lety byl popraven státní ministr K. H. Frank

Patřil v Československu k těm nejnenáviděnějším lidem. Někdejší německý státní ministr pro Čechy a Moravu a válečný zločinec Karel Hermann Frank skončil na popravišti před 75 lety. Měl na svědomí životy tisíců Čechů. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha organizoval odvetné akce včetně vyhlazení obcí Lidice a Ležáky. Jeho popravu v Praze na Pankráci sledovaly 22. května 1946 tisíce lidí.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Oberst Toussaint, Konrad Henlein, Karl Hermann Frank, Major Möricke v roce 1938 | Zdroj: Fotobanka Profimedia

„Před popravou odsouzený pronesl poslední slova, ta možnost se jim dávala, a v případě Franka to byly takové tři patetické věty: ‚Německo musí žít, i když my musíme zemřít. Ať žije německý národ. Ať žije německý duch‘,“ popisuje Radiožurnálu poslední okamžiky života K. H. Franka vedoucí Kabinetu dokumentace a historie vězeňské služby Aleš Kýr.

Přehrát

00:00 / 00:00

Před 75 lety byl popraven státní ministr K. H. Frank. Poslechněte si reportáž Lucie Korcové

Už během výslechů a následného procesu Frank svou vinu odmítal. Vše svaloval na vůdce Třetí říše Adolfa Hitlera a šéfa SS Heinricha Himlera.

„To už nebyl ten sebevědomý Frank. Ten nepřístupný, pánovitý. To už byl člověk, který si uvědomil své beznadějné postavení a snažil se vystupovat pokorně, vstřícně. Ovšem pokud šlo o vinu, tak tu nechtěl přijmout,“ vysvětluje Kýr.

Lítost nad svými činy neprojevil ani tehdy, když před soudem vypovídaly přeživší lidické ženy, odvlečené po vypálení vesnice do koncentračního tábora.

Frankova snaha přimět americkou armádu obsadit naše území pomohla Stalinovi, míní historik

Číst článek

K. H. Frank se krátce po vzniku protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 stal státním tajemníkem říšského protektora Konstantina von Neuratha.

Od roku 1943 pak byl státním ministrem. „Měl nejvyšší výkonnou moc v protektorátu a v podstatě zodpovídal za veškeré represe, které byly činěny vůči českému - tehdy protektorátnímu obyvatelstvu,“ připomíná Aleš Kýr.

Krátce po osvobození Československa 9. května 1945 časně ráno Karl Hermann Frank i s rodinou utekl z Prahy. U Rokycan ho ale zadrželi američtí vojáci a převezli ho do Německa.

Tam vzápětí dorazili také českoslovenští vyšetřovatelé. Setkání s Američany popisoval v srpnu 1945 Bohuslav Ečer, člen Komise Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů: „Řekl jsem: ‚Pane plukovníku, Frank to jsou Lidice.‘ To stačilo, poněvadž v Americe slovo Lidice je známo. Jakmile jsem mu tohle oznámil, dal mi okamžitě povolení k výslechu Karla Hermanna Franka.“

‚Bude viset‘

Zpět do Prahy se Frank vrátil nedobrovolně na palubě letadla v srpnu 1945. Proces před mimořádným lidovým soudem v Československu začal v březnu následujícího roku.

Zatýkání studentů, popravy i Heydrichiáda. Před 75 lety našli Američané u Štěchovic Frankův archiv

Číst článek

O dva měsíce později byl odsouzen k trestu smrti. Stavbu šibenice zaznamenal kameraman pro Československý filmový týdeník: „Šibenice. Na dvoře pankrácké věznice. Uhodnete jistě pro koho. K. H. Frank bude viset.“

O sledování popravy byl obrovský zájem. Přednost dostali pozůstalí po lidech popravených nacisty nebo zavražděných v koncentračních táborech.

Vydalo se téměř šest tisíc vstupenek. „A protože před pankráckou věznicí byl shromážděný dav lidí a na tom dvoře bylo ještě místo, tak vězeňská stráž vpustila ještě dalších 500 lidí. Takže popravu vidělo 6 300 osob, z toho sedm lidických žen,“ dodává Aleš Kýr.

Frank okamžitě po vynesení rozsudku požádal o milost, prezident Edvard Beneš mu ji ale neudělil. K. H. Frank byl oběšen v půl druhé odpoledne 22. května. Jeho tělo skončilo v neoznačeném hrobě na Ďáblickém hřbitově.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme