Zastřelit, zněl návrh Beriji o polských důstojnících. Před 80 lety schválilo politbyro popravy v Katyni

Přesně před 80 lety se začala psát jedna z nejtemnějších kapitol v novodobých rusko-polských dějinách. Tehdejší sovětské vedení v čele s Josifem Stalinem vydalo 5. března 1940 rozkaz k zastřelení zajatých polských důstojníků. Za něco málo přes měsíc popravila sovětská tajná policie NKVD jenom u západoruské obce Katyň skoro 4,5 tisíce Poláků. Tisíce pak i na dalších místech.

Reportáž Katyň Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kdyby to nebylo dějiště takové strašné tragédie, dalo by se mluvit o nádherném borovicovém lese, kam jenom z dálky doléhá hluk několik set metrů vzdálené silnice. Jednoho z hlavních tahů na Bělorusko.

Přehrát

00:00 / 00:00

Zastřelit, zněl návrh Beriji o polských důstojnících. Před 80 lety schválilo politbyro popravy v Katyni. Natáčela zpravodajka Ivana Milenkovičová

Místní lesy si ale sovětská tajná policie nevybrala náhodou. V písčité půdě se daly snadněji vykopat hluboké jámy a střelba, která se rozléhala po lesích, se dala vydávat za cvičení.

„Na konci 20. let 20. století toto území připadlo orgánům státní bezpečnosti. Od 30. let 20. století tady začali pohřbívat oběti politických represí,“ vysvětluje ponurou historii katyňského lesa Jaroslav Jankov, který má na starost kulturně-vzdělávací programy v místním památníku.

Komplex, který vznikl před 20 lety, připomíná osudy všech zdejších obětí. Tedy kromě jiného i zhruba 6 tisíc místních obyvatel, odsouzených za kontrarevoluční činnost. Jejich ostatky jsou rozeseté ve víc než 200 masových hrobech.

„Staráme se tu o zachování památky všech, kdo byli popraveni od roku 1917 do roku 1953. Převažující část pohřbených v tomto lese se váže k období 30. let. Roky 1937 a 1938, to je vrchol politických represí.“ Podobných míst se státní podporou v Rusku moc není.

Zveřejněno za perestrojky

O tragických osudech místních obyvatel se ale veřejnost v plném rozsahu dozvěděla teprve na konci 80. let, když se v době perestrojky začaly otevírat archivy po celé zemi. Ty vydaly i svědectví o dalších neméně hrůzných popravách, které se tu odehrály na jaře roku 1940.

Otce jí zavraždili Sověti v Katyni, pravdu se paní Anna dozvěděla až po desítkách let

Číst článek

„Převáželi je do sídla NKVD pro Smolenskou oblast po železnici na nedaleké nádraží v obci Gňozdovo a z něj pak sem, do této části lesa na popravu.“

Řeč je o polských důstojnících zajatých po rozdělení Polska mezi nacistické Německo a Sovětský svaz, které popravila sovětská tajná policie. „Za o něco víc než měsíc tady popravili 4415 lidí.“

Na místě se dnes nachází šest hromadných hrobů, označených kovovými kříži, a dva jednotlivé, v kterých jsou pohřbeni někdejší generálové. Na smrt je všechny přesně před 80 lety poslalo sovětské politbyro na návrh šéfa tajné policie Lavrentije Beriji.

Důvody nejsou dodnes úplně jasné. S největší pravděpodobností se obával, že by se důstojníci mohli v nějaký okamžik zapojit do boje proti Sovětskému svazu.

Důrazné popírání

Informace o popravách se dostaly na veřejnost ještě během druhé světové války. A to poté, co Smolenskou oblast dobyli Němci a prozradili jim to nejspíš místní obyvatelé.

„Němci tu objevili hroby s polskými vojenskými zajatci a ve válečných letech tu zprávu využili k propagandistickým cílům. V dubnu 1943 se rozhodli zveřejnit, co tu našli. Ve svém prohlášení uvedli, že v katyňském lese je pohřbeno 12 tisíc polských vojenských zajatců, kteří byli zastřeleni Sovětským svazem na jaře 1940. Číslo si ale vymysleli. Při vykopávkách Němci našli přes tři tisíce ostatků a zveličili to.“

‚Musíme znát pravdu.‘ Potomci obětí tvrdí, že Putin nechce odkrýt dokumenty o Stalinových zločinech

Číst článek

Moskva tehdy zprávu o popravách Poláků důrazně popírala. Označila ji za goebbelsovskou propagandu a podvod.

Tvrdila dokonce, že vojenští zajatci byli do Smolenské oblasti přesunutí na práce, a že když Německo napadlo Sovětský svaz, nestihli je prý evakuovat.

„Přišli Němci, vzali je do zajetí a na podzim roku 1941 jakoby sami Němci Poláky tady v katyňském lese popravili. Celkem 10 tisíc lidí. Předpokládá se, že do toho čísla zahrnuli i Poláky z dalších táborů, aby to nevzbuzovalo otázky, kde se nachází ostatní.“

Podle Jaroslava Jankova bylo později v 90. letech na základě dokumentů a nalezených ostatků potvrzených 4415 polských obětí. „Ne 10, 12 ani 20 tisíc, jak se dá dnes dočíst v různých zdrojích.“

Sovětský svaz se snažil i před norimberským tribunálem podat tyto popravy jako zločiny hitlerovských okupantů. Tribunál ale odmítl připustit tato obvinění, protože sovětská verze odporovala faktům. A činy vítězných mocností se nezabýval.

Překročení služebních pravomocí

To, že zajaté polské důstojníky opravdu zastřelila tajná policie NKVD, přiznal Sovětský svaz až v dubnu 1990, jak připomíná Jan Račinskij, ředitel organizace Memorial, která se zabývá mapováním sovětských represí.

„Tehdy bylo řečeno, že to byly zločiny NKVD. A vlastně doteď je tu snaha tvrdit, že odpovědnost nenese tehdejší nejvyšší vedení země, ale vedení NKVD. Jejich činy jsou tak i v tuto chvíli kvalifikované jako překročení služebních pravomocí.“ A na tom se podle něj nezměnilo nic dodnes. „Naše úřady nejsou připravené říct, že Sovětský svaz byl zločinným státem.“

Evropský soud pro lidská práva označil události v ruské Katyni za válečný zločin

Číst článek

Přímo v Katyni k sovětským a polských pohřebištím před třemi lety přibylo nové, interaktivní muzeum. Věnuje se historii komplikovaných rusko-polských vztahů od 17. století. Způsob provedení ale Jan Račinskij kritizuje s tím, že prý odvádí pozornost od poprav Poláků.

„Do jisté míry to ukazuje postoj současného ruského státu k určitému syžetu. Na jednu stranu je to snaha co nejméně mluvit o této tragédii, nevzpomínat na ni. Na druhou stranu je to snaha spojovat ji se smrtí rudoarmějců v polském zajetí začátkem 20. let. Po útoku na Varšavu se velké množství rudoarmějců ocitlo v polském zajetí a v táborech byla velmi vysoká úmrtnost. Je to tedy prezentované jako vyřizování účtů.“

Výstava ukazuje vedle předmětů ze zajetí rudoarmějců v Polsku taky třeba materiály spojené s osvobozením rudou armádou ve 45. roce. Tedy událostmi, které dodnes mezi Varšavou a Moskvou mimořádně jitří emoce.

Katyňský památník je nicméně od roku 2012 pobočkou Státního muzea soudobých dějin Ruska. A jako příspěvková organizace ruského ministerstva kultury je podřízeno oficiálnímu narativu Moskvy. Místo, kde vedle sebe leží tisíce sovětských a polských obětí, se tak chtě nechtě i po tolika letech znovu dotýká ta nejvyšší politika.

Ivana Milenkovičová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme