Před 80 lety dorazil do Británie první transport s židovskými dětmi. Později je organizoval i Winton
Přesně před 80 lety dorazil do britského města Harwich první transport s židovskými dětmi, které se jejich rodiče rozhodli ukrýt před nacisty. Celkem do Velké Británie odjelo na deset tisíc dětí, které tak unikly životu v ghettech nebo smrti v koncentračních táborech. Takzvané kindertransporty vyjížděly z řady zemí Evropy a v tehdejším Československu je o několik měsíců později začal organizovat Nicholas Winton.
Myšlenka na záchranu židovských dětí se zrodila se po takzvané Křišťálové noci, při které v noci z 9. na 10. listopadu roku 1938 příslušníci nacistických jednotek SA a jejich sympatizanti ničili židovské domy, obchody a synagogy v Německu, Rakousku a Sudetech.
Z Wintonova dítěte letcem RAF. Kurt Taussig získal po sedmdesáti šesti letech čestné občanství Teplic
Číst článek
Židé pak pochopili, v jakém jsou nebezpečí, a chtěli své děti ochránit před neospravedlnitelným hněvem a násilím. Během následujících dní se vlivným Židům v Británii podařilo přesvědčit tehdejšího premiéra Nevilla Chamberlaina, aby dočasně uvolnil některá imigrační pravidla. Díky tomu mohli do Británie za určitých podmínek volně přicházet děti ve věku do sedmnácti let. Poslední transport odjel z Nizozemska 14. května 1940 - den před kapitulací země.
O děti se během cesty do Británie staralo několik židovských organizací. Jejich členové v nacistickém Německu vytvářeli seznamy lidí v největším nebezpečí. Právě jejich děti dostávali prioritu.
Winton nebyl první, kdo zachraňoval židovské děti. Jediná fotografie pomohla odhalit misi Barbican
Číst článek
Jak vypadaly kindertransporty v případě Československa, vzpomínal pro Paměť národa Hugo Marom: „Plombami to zavřeli, aby děti nevyšly ven na cestu, když vlak zastavil. Ve vlaku nebyli žádní dospělí, jenom děti, a sedělo nás, myslím, šest nebo osm v takové kabině.“
Vlaky s dětmi jezdily do Nizozemska. Tam pak malí pasažéři pokračovali trajektem do Británie. Přitom se báli odhalení.
„Když jsme dojeli na hranici Holandska, tak přišli Němci a ptali se nás, kolik peněz máme, jako vyvážíme. Každý měl 14 šilinků a čtyři penny. Nevěřili nám. Vzali kufry shora, otevřeli je a vyházeli ty věci a tak je nechali a přešli do další kabiny,“ dodal Marom.
On a další tisíce dětí ve Spojeném království vyrůstali v rodinách, které se dobrovolně nabídly, že je jako uprchlíky přijmou. Často je pak také adoptovali, protože rodiče zemřeli v koncentračních táborech.
