Rádio jen pro bohaté. Český rozhlas získal od věrného posluchače vzácnou koncesi z roku 1926
Mít ve 20. letech minulého století doma radiopřijímač? Jedině s čistým trestním rejstříkem. V Československu udělovalo velmi drahé koncese ministerstvo pošt a telegrafů. Poslech si proto mohli po začátku vysílání v roce 1923 dovolit jen bohatí lidé – advokáti, lékárníci továrníci nebo bankéři. Jedna ze vzácných historických koncesí doputovala od věrného posluchače až do Českého rozhlasu. Je to dokument z roku 1926 s pořadovým číslem 796.
První rozhlasové vysílání v Československu se uskutečnilo v květnu roku 1923 v pražských Kbelích. Koncese se začaly udělovat až o čtyři měsíce později. Byl to poplatek poštovní a telegrafní správě a také společnosti Radiojournal – tehdy firmě, která vysílání zajišťovala. Po republice podnikala veřejné poslechy a lákala nové koncesionáře.
Koncesi z 20. let přinesl do pražské budovy Českého rozhlasu Jan März. Našel ji při vyklízení pražského bytu svého dědečka. Pana Märze přivítal i generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.
„Když děda zemřel v roce 1975, tak jsem likvidoval jeho domácnost na Břevnově. A doklady, listiny a další věci jsem si přinesl a celou dobu jsem si to schovával,“ vysvětluje Radiožurnálu pan Märs, jak ke koncesi z roku 1926 přišel.
„Pro nás to bude krásný kousek v archivu navíc. Je to nádherné, budeme o to pečovat, jelikož dnes už se to nevidí,“ uvítal dar generální ředitel Zavoral.
Koncese má velikost A4. V levém horním rohu je nalepený červený kolek od poštovního úřadu. V dalším rohu je napsané unikátní pořadové číslo koncese – 796. Na dokumentu je napsáno: „Koncese na zřízení, udržování a provozování přijímací radiofonní stanice“.
Český rozhlas slavil 95. výročí dnem otevřených dveří, práci reportéra si vyzkoušela i 11letá Markéta
Číst článek
Nadšenec do rádia
Perem je vyplněné jméno Josef Záruba, dole pak podpis úředníka, kulaté razítko a datum červen 1926. Vnuk Josefa Záruby, Jan März, sice věděl, že byl jeho dědeček fanouškem techniky. To, že si pořídil přímo rozhlasovou koncesi, ale netušil: „O tom se ani nikdy nemluvilo. A nepřekvapilo mě, že to měl. Byl to nadšenec do rádia.“
A jak přijímač vypadal? „Půl metru na 35 centimetrů, tři knoflíky to mělo. Na té předtištěné osvětlené desce se různě daly naladit stanice. Přes den se toho moc chytnout nedalo, ale večer to bylo plné,“ popisuje März.
Majitel koncese Josef Záruba pracoval jako bankovní úředník v centru Prahy a rozhlas si proto podle vnuka mohl dovolit. V roce 1926 platil bankéř za poslech deset korun měsíčně. Pro srovnání: dělník si tehdy vydělal za směnu asi 30 korun.
„Byl bankovní úředník, dělal tady na Václaváku. Vím jen tolik, že chodil hodně na přesčasy. A co si pamatuji, vydělal tolik peněz, že to dávali na zem a nebylo kam šlápnout,“ popisuje s úsměvem.
Koncese rodiny pana Märze z roku 1926 bude vystavená v budově Českého rozhlasu na pražských Vinohradech, konkrétně v Muzeu rozhlasu.
