Jak nemoci mění módu. Syfilis přinesla mužské paruky, tuberkulóza zas ideál bledé pleti

Módní průmysl dostala koronavirová pandemie do určitých rozpaků. V médiích zaznívají otázky jako: „Budeme ještě někdy nosit něco jiného než tepláky?“, „Čeká nás po skončení krize podobná módní revoluce jako ta, kterou po druhé světové válce přinesl Christian Dior a jeho New Look“?

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ludvík XIV. | Foto: CC0 Public domain

Tím, jak minulé epidemie změnily módu, se zabývá ruský ženský magazín Wonderzine.

Historie podle něj říká, že jednoznačné odpovědi na tyto otázky neexistují. Jisté ale je to, že módě se daří i v těch nejméně příznivých podmínkách a estetizovat dokáže různé nepěkné projevy lidské fyziologie.

Přehrát

00:00 / 00:00

Nedělní výběr ze zahraničního tisku

Například syfilis, která mimo jiné působila vypadávání vlasů, dala vzniknout barokní módě nošení paruk. Není sice jisté, jestli francouzský král Ludvík XIV. syfilidou skutečně trpěl, když ale v 17 letech začal plešatět, rozhodně si nepřál, aby si to o něm lidé mysleli. Proto začal nosit dlouhou, takzvaně alonžovou paruku, která díky němu přišla do módy.

Jizvy po pravých neštovicích zase způsobily, že anglické ženy v 16. století nosily tlustou vrstvu toxického bílého líčidla. Vzorem jim byla královna Alžběta I., která tak skrývala stopy po onemocnění.

Nejen módní trendy

Francouzský král Ludvík XVI. se spolu se svými dvěma mladšími bratry nechal proti neštovicím v roce 1774 raději očkovat, což se tehdy provádělo vtíráním rozetřených zvířecích neštovicových boláků do ranky na kůži.

Historik: Nedůvěra k expertům během epidemií není nic nového. Setkáváme se s tím už v 15. století

Číst článek

Na oslavu této nevšední události vymysleli pařížští kadeřníci speciální ženský účes, zvaný pouf à l’inoculation, skládající se z různých symbolických prvků. Našli bychom v něm hady, ztělesňující lék, hole, symbolizující vítězství nad nemocí, vycházející slunce, tedy alegorický obraz krále, a olivové ratolesti, naznačující spásu.

Nový účes si bleskově získal popularitu. Byl to způsob, jak veřejně říct, že očkování je něco normálního a neškodného, vysvětluje ruský magazín.

Jsou tu ale i případy, kdy se móda sama stala příčinou epidemie. Tak třeba rostoucí poptávka po hedvábí v Evropě nutila obchodníky, aby horečně hledali nové obchodní cesty a nakonec tak na kontinent zavlekli epidemii dýmějového moru, která v polovině 14. století zdecimovala evropskou populaci.

Stejně jako před tisíci lety. Archeologové v Egyptě ukončili sezonu a zazdili hrobky

Číst článek

Když nemoc nezpůsobovala vnější znetvoření, dostávaly se do módy její příznaky a symptomy, píše magazín Wonderzine. Ve viktoriánském období se například ideálem krásy stala tuberkulózní bledost, štíhlost a lesknoucí se oči. Ženy proto nosily čím dál tím těsnější korzety.

To se změnilo, když Robert Koch v roce 1882 objevil bacil tuberkulózy. Móda se začala měnit: korzety se uvolnily, sukně se zkrátily, aby bylo snazší dodržovat hygienické standardy, a muži se začali častěji holit, protože se soudilo, že porost na tváři napomáhá šíření infekce. Když vešlo ve známost, že obranyschopnost organizmu posiluje vitamín D a jak vzniká, přišla do módy také opálená pleť.

Japonské roušky

Zajímavým případem je rozšíření roušek v Japonsku. Nosit se začaly kvůli epidemii španělské chřipky po první světové válce, když ale skončila, většina obyvatel si je nechala jako ochranu před znečištěním, kterého přibývalo v důsledku rychlé industrializace země.

Lamy proti koronaviru. Jejich protilátky by mohly být základem pro ochranný inhalační sprej

Číst článek

V devadesátých letech se roušky v Japonsku podle sociologů staly neodmyslitelnou součástí každodenního oděvu. Nebylo to ale z epidemiologických důvodů. Příčinou obliby roušek byly finanční obtíže: bylo za nimi jednodušší skrýt otrávený výraz, který se v japonské kultuře považuje za neslušný.

Epidemie nebezpečných nemocí, které Japonsko zasáhly po roce 2000, jako SARS, ptačí a prasečí chřipka, a také jaderná havárie ve Fukušimě, napomohly tomu, že se z nošení roušek stalo něco na způsob rituálu, který lidem pomáhá vyrovnat se s pocitem znepokojení. Rouška navíc svému nositeli dává pocit, že se ve chvíli katastrofy podílí na něčem společensky závažném.

Kdoví, co nás v příštích letech čeká. Není vyloučeno, že roušky se i v západních zemích stanou módním prvkem na mnoho let a získají další sociokulturní významy.

Můžou se stát i jiné věci – třeba se letecká doprava už nikdy neobnoví ve svém původním rozsahu a nostalgie po časech bezstarostného cestování způsobí, že lidé začnou nosit uniformy různých aerolinií.

Možná nás čekají ty nejfantastičtější módní scénáře. Není ale také vyloučeno, že budeme celá staletí nosit pořád stejné tepláky, podotýká na závěr článek ruského ženského magazínu Wonderzine.

Zmizí s nástupem Joea Bidena sporné otázky mezi USA a Evropou? – Jak Američané zareagují na fakt, že je čínské námořnictvo poprvé početnější než US Navy? – Proč se při odchodu západních armád z Iráku začínají bát o život jejich tlumočníci? O tom všem uslyšíte v audiozáznamu Světa ve 20 minutách.

Miroslav Tomek, Michael Erhart Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme