‚V tátově legionářském saku chodil brácha do hospody,‘ vzpomíná syn legionáře

Československá obec legionářská shromažďuje dokumenty o legionářích z První světové války a vtahuje do své činnosti jejich potomky a širokou veřejnost. V uplynulých letech lidé věnovali nejenom fotografie, ale i medaile, zápisníky a osobní předměty legionářů. Exponáty jsou poté k vidění v Muzeu legií anebo při putovní výstavě v Legiovlaku.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Přes třicet tisíc fotografií získala v uplynulých několika letech od potomků legionářů Československá obec legionářská. Kromě černobílých snímků darovali lidé i řadu věcí z pozůstalostí legionářů, jako jsou medaile, zápisníky, předměty osobní povahy nebo cestovní truhly, které si vojáci na frontě vyráběli. Českoslovenští legionáři bojovali v první světové válce ve Francii, Itálii a hlavně v Rusku, odkud se vrátili až dva roky po konci války.

Přes tři sta fotek

„Věděl jsem, že byl otec legionář, ale nikdy o tom se mnou nemluvil. Ani doma o tom nepadlo slovo. Umřel, když mi bylo čtrnáct,“ říká Vladimír Kosina, syn legionáře Jiřího Jindřicha Kosiny, který bojoval v Rusku, stal se náčelníkem štábu Kansko-Tulunské skupiny na Sibiři a domů se vrátil jako podplukovník. I proto si přivezl velké množství medailí, osm šavlí, mnoho knih, dokumentů a především fotografií. „Donesl jsem legionářské obci přes tři sta fotek. Oni si pořídili kopie a originály mi vrátili.“

Vladimír Kosina bydlí ve vesničce Klínec v domku, vedle kterého stojí chata, kterou si pořídil jeho otec. Šedesátník Kosina je zřejmě nejmladší přímý potomek legionáře žijící v Česku. O minulost svého otce se začal důkladně zajímat až před několika lety. Souviselo to i s návštěvou legiovlaku, který Československá obec legionářská vypravila poprvé před pěti lety.

Před sto lety se českoslovenští legionáři vydali domů. Strastiplná cesta stála mnohé život

Číst článek

„Po tátovi mám knížky, ve kterých jsou jeho rukou psané různé poznámky. Luštím to, abych si udělal představu, jak tam tenkrát žili. Měli jsme toho víc, ale v devadesátých letech nás šestnáctkrát vykradli. Ani bych to neměl říkat, ale v tátově legionářském saku chodil brácha do hospody,“ usmívá se Kosina a z poličky bere zhruba sto dvacet let starou fotografii svého otce, jeho sourozenců a rodičů. „Tady mohlo být tátovi tak sedm, narodil se v roce 1894.“

Muzeum na kolečkách

Legiovlak je putovní výstava po českých a slovenských nádražích s legionářskými exponáty. Jezdí s ním i Zdeněk Kubec, který muzeem na kolečkách provádí a zájemcům pomáhá vyhledat podrobnosti o jejich předcích. „Fotografie jsou důležité, u některých legionářů máme jen černobílý stín a chceme, aby každý voják po sto letech ožil,“ říká Kubec o databázi, ve které jsou všichni legionáři, a je přístupná zdarma na webu. „Legiovlak je skvělý projekt, vzbuzuje zájem o legionáře a získáváme mnoho vzácných materiálů.“

Na stopě československých legionářů: bitva o Kazaň, boj o přístup k Moskvě i ruský státní poklad

Číst článek

Trojrozměrné předměty získané od dárců uchovává legionářská obec v Muzeu legií nedaleko náměstí I.P.Pavlova v Praze. Vzniklo ke 100. výročí založení Československa a v tuto chvíli historici dokončují další expozice. „Vystavujeme věci, co nám lidé přinesli a co jsme tak porůznu posbírali,“ řekl Michal Rak, koordinátor publikační činnosti Československé obce legionářské.

„Velmi pozitivní efekt našeho snažení je, že se lidé zajímají o své předky a hlavně mladí. Publikují o tom, píší seminární práce. A když řeknou ‚děda byl legionář‘, tak to říkají s velkým nadšením a hrdostí. A to je určitě dobře.“

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme