872 dnů blokády Leningradu. ‚Příbuzní umírali hlady,‘ vzpomíná žena, která přežila útok nacistů

Sovětský Leningrad se před 75 lety probudil do prvního dne beze strachu z německého ostřelování nebo náletů. Armádě se pod velením generálů Žukova a Govorova podařilo vytlačit fašistická vojska z okolí severní metropole. Po 872 dnech blokáda skončila. Pamětníků blokády v dnešním Petrohradu je stále méně a méně, stále ale existují lidé, kteří si strašlivou dobu pamatují.

Od stálého zpravodaje Stalingrad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

S Jevgenijí Alexandrovnou Zavojkovou pijeme čaj a jíme zelný štrúdl v malé komůrce knižního antikvariátu na Maratově ulici v Petrohradě. Příběh, který paní Jevgenije vypráví, by vydal na velký román nebo napínavý seriál s mnoha historicko-literárními odbočkami, ale pokusím se to zpřehlednit.

Přehrát

00:00 / 00:00

872 dnů blokády Leningradu. ‚Příbuzní umírali hlady,‘ vzpomíná žena, která přežila útok nacistů. Natáčel Martin Dorazín

„Narodila jsem se v Murmansku, ale maminka pocházela z Leningradu a babička žila v Ligovu. Ligovo tehdy bylo satelitní městečko Leningradu, ale dnes už je to jeho součást,“ vzpomíná ve vysílání Radiožurnálu.

Máma paní Jevgenije jako každé jaro posadila děti na vlak z Murmansku do Leningradu. Jeli k tetě. Ale tohle jaro bylo jiné a rychle se přehouplo se do léta roku 1941.

„Byli jsme u babičky a začala válka. Murmansk prohlásili zavřeným městem. Pouštěli tam jen na zvláštní povolení, ale my jsme neměli žádné doklady, protože zůstaly u mámy. Chtěla za námi přijet, ale nepustili ji. Proto jsme zůstali na krku tetě. A tak jsme se ocitli tady - v blokádě,“ vypráví.

Pětiletá Jevgenije, její bratr a bratranec se dostali do ještě horší situace než obyvatelé Leningradu.

„Jelikož jsme neměli žádné doklady, nedostávali jsme ani potravinové lístky. Zachránila nás teta, která kopala zákopy, a měla tak nárok na trochu větší příděly. Tak jsme jakýmsi způsobem přežili, ale všichni tetini leningradští příbuzní umřeli hlady. Bylo jich, tuším, čtrnáct,“ popisuje.

Našli jsme babičku, která umírala

Když už ani teta nevěděla, čím děti nakrmit, rozhodla se, že je odveze do Ligova k babičce, která měla zahrádku a nějaké zásoby.

Žena, která přežila Osvětim. Díky nacistickému lékaři se oddělila od sestry při cestě do plynové komory

Číst článek

„Matně si pamatuju, jak jsme šli přes pole, vyhýbali jsme se vesnicím, až jsme přišli do Ligova. A padli jsme rovnou do rukou Němců. Ubytovali se v babiččině domě a nás  - tetu a tři malé děti - zahnali do zemljanky. Tam jsme našli babičku, která umírala,“ vzpomíná.

Němci všechny naložili do dobytčáků a přes půl Evropy je vezli do koncentračního tábora v Německu. Babička a bratranec cestou zemřeli. Zavojková si vzpomíná jen na cestu a pak až na osvobození tábora americkými vojáky. Pamatuje si také zvláštní chuť laskominy, kterou nikdy dřív neokusila - čokolády, kterou dostala od amerického vojáka.

„A víc? Víc už si nepamatuji. Nevím, jak jsme přijeli, co se s námi dělo v táboře, ani jak to, že jsme zůstali naživu. Nic si nepamatuji. Mám velké výpadky paměti,“ doplňuje. A o válce už se nechce dál bavit.

Petrohrad, bývalý Leningrad si připomíná 75 let od konce blokády vojáky nacistického Německa | Foto: Martin Dorazín | Zdroj: Český rozhlas

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme