Hrdina, který zklamal národ. Ludvík Svoboda normalizaci v Československu jen přihlížel
V březnu 1968 se stal prezidentem generál Ludvík Svoboda. Statečný legionář a velitel československé armády na východní frontě za druhé světové války se tak přidal k reformním komunistům Pražského jara. V úřadu zůstal i po nástupu Gustáva Husáka do čela KSČ a přihlížel normalizaci. Poslanci ho zvolili i podruhé, úřad zastával až do roku 1975.
Po dvaceti letech zvolili poslanci prezidenta v tajné volbě. „Ludvík Svoboda byl hrdina prvního odboje a velký hrdina druhého odboje, navíc člověk perzekuovaný v 50. letech. Splňoval kritéria mimořádné osobnosti mimo politické spektrum,” připomíná Jana Čechurová z Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Ludvík Svoboda se stal jedním z mužů pražského jara. Na začátku okupace v srpnu 1968 odmítl potvrdit kolaborantskou dělnicko-rolnickou vládu, která měla invazi vojsk do Československa legalizovat. „Negativem je, že velmi krátce poté přistoupil na Moskevský protokol, že se Československo smíří se sovětskou intervencí,” vysvětluje Jana Čechurová.
Zklamání českého národa?
Ludvík Svoboda působil důstojně a rozvážně a lidé mu důvěřovali. „Byl to vlastenec, milý pán. Nebyl špatný člověk,” hodnotí pamětníci. Zároveň ale připomínají: „Zklamal tím, že podepsal, tenkrát, když politiky unesli do Moskvy. Velice zklamal celý národ.”
K reformnímu roku 1968 se prezident Svoboda vyjadřoval jen opatrně. „Byl pro naši zemi rokem velké společenské kritiky. Někdy příliš vášnivé, někdy přehnané, ale pozitivní,” shrnoval.
V novoročním projevu roku 1969 nejvýznamnější událost předchozího roku, tedy okupaci vojsky Varšavské smlouvy, ani nepojmenoval. „Málo jsme přihlíželi k celkovému vývoji a mezinárodním souvislostem našeho vnitřního dění. Prožili jsme přetěžké zkoušky, prošli jsme jimi ale statečně a důstojně.”
Reformátor i normalizátor
Šéf KSČ Gustáv Husák Svobodu rychle odstavil na vedlejší kolej. Rozjeté normalizaci už prezident stačil jen přihlížet.
„Spíše se dá považovat za jeden ze symbolů pražského jara. Mezi normalizátory ale samozřejmě patřil, i když ne mezi ty nejaktivnější,” dodává historička Jana Čechurová. Kvůli vážným zdravotním problémům parlament Ludvíka Svobodu prezidentské funkce v roce 1975 zbavil.
