‚Poslední evropský diktátor‘ Lukašenko slaví 65. narozeniny. Má je v pátek, nebo až v sobotu?

Běloruský prezident Alexandr Lukašenko, často označovaný za „posledního evropského diktátora“, se k moci dostal ve svobodných volbách. Posilování svých pravomocí a další kontroverzní kroky si opakovaně nechával schválit občany v referendech. První z nich proběhlo spolu s parlamentními volbami v květnu 1995. Poslechněte si, jak o něm tehdy hovořil moskevský zpravodaj Českého rozhlasu David Šťáhlavský.

Archiv Českého rozhlasu Minsk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Když se Alexandr Lukašenko v létě 1994 ucházel o prezidentský úřad, hovořilo se o něm jako o „běloruském Žirinovském“. Zatímco ale tento ruský politik je dodnes pouhou bizarní postavičkou, Lukašenko ve volbách zvítězil a od té doby je jeho pozice v Bělorusku takřka neotřesitelná. Prvním důležitým milníkem na jeho cestě k neomezené moci byly parlamentní volby a referendum v květnu 1995, jichž se týká také náš archivní zvuk.

Z kolchozníka jediným evropským diktátorem. Lukašenko drží v Bělorusku moc už 25 let

Číst článek

Moskevský zpravodaj Českého rozhlasu David Šťáhlavský ve svém příspěvku poukázal na některé praktiky, které svobodný průběh voleb narušily. Policie prý například občany varovala, že vpustí-li někoho k sobě domů, aby tam agitoval, „mohou se stát obětí lupičů“. 

Také delegace parlamentního shromáždění OBSE ve své zprávě napsala, že „neodpovídaly požadavkům, kladeným na svobodné a čestné volby“. Ve volbách tehdy zvítězila komunistická strana, ta však Lukašenka nepodporovala.

Prostřednictvím souběžně probíhajícího referenda Lukašenko svým voličům alespoň symbolicky umožnil kýžený návrat do časů SSSR - jednou z otázek, o nichž se v referendu rozhodovalo, totiž bylo navrácení státního znaku a vlajky Běloruské sovětské socialistické republiky. Prezident si od občanů nechal také nezávazně schválit právo předčasně rozpustit parlament.   

Běloruská vlajka používaná v letech 1991 až 1995 je nyní především symbolem nesouhlasu s Lukašenkovým režimem | Foto: Kasia Jot

Snad už tehdy předvídal, že ke střetu s parlamentem v příštím roce skutečně dojde. Neklidu, působený narůstajícím prezidentovým autoritářstvím, se stupňoval a v listopadu 1996 se část poslanců prostřednictvím Ústavního soudu pokusila Lukašenka z jeho funkce odvolat.

Prezident ale ze střetu vyšel jako vítěz. V referendu, konaném 24. listopadu 1996, mu občané schválili prodloužení funkčního období i rozšíření pravomocí. Poté, 27. listopadu, Lukašenko neposlušný parlament rozpustil.

Třetí a zatím poslední referendum Lukašenko uspořádal v roce 2004. Bělorusové mu tehdy schválili, že může být prezidentem po neomezený počet funkčních období. Nyní je prezidentem již po páté a zřejmě se jím chce stát znovu - volby jsou plánovány na rok 2020.   

Pracovitý prezident

Prezidentovy narozeniny provází i malá hádanka. Zatímco dřív všude uváděl jako své datum narození 30. srpen 1954, v roce 2010 ho oficiálně změnil na 31. srpna. Shoduje se tak s datem narození jeho nejmladšího syna Nikolaje, kterému letos bude patnáct let. Lukašenko tvrdí, že se skutečně  - jak mu prý v pozdějším věku prozradila jeho matka -  narodil až po půlnoci. 

A jak prezident Běloruska své narozeniny slaví? Přece prací, jako každý jiný rok. Ačkoli letos jeho narozeniny připadly na sobotu, prezidentská kancelář mu "podle pokynu hlavy státu na tento den připraví pracovní program," uvedla pro bělorusky zpravodajský server Tut.by Lukašenkova tisková mluvčí Natalja Ejsmont. 
 

Miroslav Tomek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme