Patřili jsme mezi menšiny určené k likvidaci, říká autorka dokumentu Čechoslováci v gulagu

Pracovní tábor na severu Ruska nedokázal přežít třeba krymský Tatar, který byl zvyklý na jiné životní a pracovní podmínky. A takto se podle režisérky Marty Novákové likvidovaly celé skupiny obyvatel z různých částí Sovětského svazu, řekla v pořadu Host Lucie Výborné. Jak přežívali v gulagu Čechoslováci?

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Režisérka Marta Nováková | Foto: Kristýna Hladíková | Zdroj: Český rozhlas

„Vím, že dokázaly snáze přežít národnostní menšiny, kterých bylo více. Poláci se třeba sdružovali v táborech,“ nastiňuje Marta Nováková, autorka dokumentárního trilogie Čechoslováci v gulagu, za kterou dostala hlavní cenu Trilobit.

Přehrát

00:00 / 00:00

Marta Nováková v dokumentu Čechoslováci v gulagu připomíná osudy našich občanů, kteří osobně poznali krutost sovětského režimu

Právě Čechoslováci byli jednou z národnostních menšin, které podlehly paranoii, že všichni cizinci žijící na území Sovětského svazu se musí zlikvidovat. Stále ale nešlo o tolik obětí ve srovnání s Poláky, Němci nebo příslušníky kavkazských národů a pobaltských států. „Ale také jsme patřili mezi menšiny, které musely být zlikvidovány,“ dodává.

Stačila pouhá anekdota

Režisérka uvádí příklad učitele Martínka, který v polovině 20. let odjel do Sovětského svazu na žádost krajanů, kterým se zoufale nedostávalo učitelů. Nejdříve byl odsouzen k trestu smrti, pak mu byl změněn trest na deset let žaláře.

Marta Nováková v dokumentu záměrně ukazuje putování vězňů po celé zemi – učitel Martínek se dostává do Kazachstánu a dál na východ, pak se přesouvá na sever do Murmansku, a pak se nějakým způsobem dostane do Prahy.

„Díky psaní si lidé uvědomovali, co se v té zemi dělo,“ říká.

„Vidíme jenom ty linky, ale vůbec si nedokážeme představit utrpení transportů, které trvaly měsíce v dobytčích vagónech. To zprostředkovat asi neumíme,“ přiznává.

Dalším z hrdinů dokumentu je stále žijící Josef Boubalík, který do Sovětského svazu odešel s celou svou vesnicí na východě Slovenska. Dva roky poté byl zatčen, falešně obviněn a putoval z jednoho lágru do druhého.

A za co se mohl člověk dostat třeba ve 30. nebo 50. letech do gulagu? „Stačila nějaká anekdota. Nebo jenom stačilo, že byl obviněn z toho, že řekl nějaký politický vtip,“ říká.

prh Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme