Spojené státy před 100 lety uznaly Československou národní radu. Dopomohl k tomu Masarykův šarm a legionáři

Přesně před sto lety prožíval Tomáš Garrigue Masaryk velmi radostný den. Byl jedním z nejdůležitějších během jeho půlroční americké mise. 3. září 1918 uznaly Spojené státy Masarykem vedenou Československou národní radu za skutečnou vládu, se kterou jsou připravené v budoucnu jednat. Nezávislé Československo bylo zase o něco blíž.

Tento článek je více než rok starý.

Od stálého zpravodaje Washington Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Prezident T. G. Masaryk ve své pracovně na Pražském hradě

T. G. Masaryk (ilustrační foto) | Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu | Zdroj: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Blížilo se poledne a Masaryk místo na oběd zamířil ze svého příbytku ve Washingtonu do pracovny amerického ministra zahraničí. Na papíře, který od Roberta Lansinga dostal, se psalo o tom, že organizovaná armáda Čechoslováků i jejich politická reprezentace zaslouží uznání coby strana válčící proti Německu a Rakousku-Uhersku.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou reportáž Jana Kaliby

„Zásadní byly události na Sibiři. Díky nim se Amerika začala o československou otázku skutečně zajímat. Masaryk tady měl kredit jako odborník na Rusko, odkud navíc zrovna přicestoval, a jeho názor tak měl v Americe váhu,“ vysvětlil pro Radiožurnál historik z univerzity George Washingtona Hugh Agnew.

„Ale nejvíc ohlasu mělo, že se československé legie pustily do otevřeného konfliktu s bolševiky a ovládly Transsibiřskou magistrálu. To už upoutalo pozornost nejen americké veřejnosti, ale i zákonodárců.“

Přítel Charles Crane

Masaryk, který legie pomáhal organizovat, jejich úspěchů pak ve Washingtonu dokázal patřičně využít. Stejně jako svých dřívějších akademických, krajanských i rodinných kontaktů, které v roce 1918 rychle plodily nové a nové.

Ve vlivných židovských kruzích tehdejší Ameriky se Masarykovi například pozitivně vrátila jeho zásadovost během hilsneriády, Češi byli menšinou zastoupenou i v americkém Kongresu, ale zásadní byla podpora od podnikatele, sponzora Wilsonovy prezidentské kampaně či Muchovy Slovanské epopeje Charlese Cranea.

Masarykův úspěch. Před 100 lety deník New York Times věnoval úvodní stranu samostatnému Československu

Číst článek

„Craneova rodina nejvíce podporovala vznik slavistiky v Chicagu, a tím se s Masarykem seznámili. To propojení trvalo donekonečna, Craneovi ho pak byli schopni seznámit s vládními kruhy a rozjet to na úplně jiné platformě než na platformě krajanské, na platformě nejvyšších politických kruhů Spojených států,“ říká o svém pradědečkovi v New Yorku žijící Charlotta Kotíková.

A tak se Masaryk nakonec ocitl tváří v tvář jak zmíněnému ministru Lansingovi, tak prezidentu Wilsonovi, tedy politikům se zásadním vlivem na budoucí uspořádání světa.

„Určitý šarm jistě měl, vychování a znalosti, ale hlavně dovedl pochopit situaci a vycítit, co kdy komu a jak říct. Měl takovou psychologii, kdy viděl, že může vyslovit určité požadavky anebo se zdržet vyslovení, protože věděl, že by byly okamžitě odmítnuty.“

Vzájemné sympatie 

Fungovalo to i na amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, který nakonec přehodnotil situaci, dal na Masarykovu opakovanou tezi, že pro budoucí mír je třeba rozčlenit Rakousko-Uhersko, a 3. září uznal československý nárok na nezávislost. Jak Charlotta Kotíková připomíná, roli tu hrály i vzájemné osobní sympatie obou profesorů.

„Prezident Wilson si s Masarykem musel moc rozumět, protože oba byli velmi vzdělaní a striktní a také zaujatí myšlenkou, kterou chtěli prosadit.“

Díky tomu a díky obětavosti desetitisíců Čechů a Slováků na světových bojištích už se v září 1918 Tomáš Garrigue Masaryk rychle blížil cíli – samostatné československé republice.

Hugh Agnew, na moderní české dějiny zaměřený profesor historie z Univerzity George Washingtona v americkém hlavním městě. | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

TGM v Americe

Vydejte se s námi po 100 letech Amerikou po stopách T. G. Masaryka. Připlul v dubnu 1918 do Vancouveru s britským pasem a pod konspiračním jménem Thomas Marsden, v listopadu odplouval z New Yorku už jako první prezident naší země. Zpravodaj ČRo v USA Jan Kaliba vás v reportážní rekonstrukci Masarykova putování zavede na klíčová místa jeho působení, kterým se zásadně podílel na vzniku samostatného Československa.“

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme