Sexuální obtěžování není novinka, v New Yorku ho řešil zákon již začátkem 20. století

„Sexuální skandály jen tak neodezní, protože ženy nezapomínají,“ řekla na červeném koberci při letošním hlavním ceremoniálu udílení Zlatých glóbů Meryl Streepová. I major Francis G. Landon, když před sto šestnácti lety předkládal v New Yorku zákon o postihu opilců, kteří urputně obtěžují ženy a snaží se lascivními poznámkami upoutat jejich pozornost, chtěl ženám pomoci.

Los Angeles/New York Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ilustrační foto. | Foto: Lucy Nicholson | Zdroj: Reuters

Předkladatel zákona z roku 1902 - major Landon - navrhl postih nejen pokutou ve výši 500 dolarů, ale i vězením. Přesně měsíc po předložení návrhu zákon vstoupil v platnost.

Jeho autorství však bylo omylem připsáno kolegovi ze zákonodárného shromáždění, jistému Williamu Bennettovi. 

A ten se rázně ohradil: „Takové řeči šíří ti, kdo mě chtějí poškodit u voličů. Lidé v mém okrsku považují flirtování za neškodnou zábavu. Ujišťuji proto všechny svobodné muže v našem volebním obvodu, že proti takovému nevinnému laškování nic nemám."  

Major Landon ovšem nebyl jediným politikem, který se angažoval v tažení proti obtěžování žen na veřejnosti. Odpůrci toho, čemu pan Bennett říkal „nevinná zábava", vytvořili ve 20. letech ve Spojených státech velké hnutí.

Měli své kluby a zásady určené ženám – o některých psal deník Washington Post v březnu 1923: 'Neflirtujte! Kdo unáhleně flirtuje, ten pak dlouho lituje. Nedělejte na nikoho oči - zrak má důležitější účel. Neusmívejte se na cizí muže.' 

Postupem času ale zájem politiků o takovou dotěrnost na veřejnosti polevil. I když ve státě New York dnes teoreticky za flirtování na veřejnosti hrozí pokuta 25 dolarů - v přepočtu asi 530 korun - takový zákon už nikdo neprosazuje. To se ale díky současné živé debatě na téma obtěžování možná změní.  

Není flirt jako flirt

Pohled na „nezávazný milostný zájem," jak výraz „flirt" definuje slovník cizích slov, je i dnes napříč generacemi vnímán různě. „Když jdete ulicí a muži na vás hvízdají a pokřikují, vůbec neposloucháte, sklopíte hlavu, zrychlíte, je to nepříjemné a ponižující," řekla v televizní debatě například třicetiletá britská novinářka Danni Levyová. 

Její kolegyně, britská publicistka Liz Frazerová, asi čtyřicetiletá matka čtyř dětí, která se účastnila stejné debaty, se vyjádřila: „Někdy to může být kompliment, já proti tomu nic nemám, v určitém věku už člověka potěší, když mu někdo řekne - tobě to ale sluší, a neplatí to jen o mužích, kolikrát skupinky žen komentují vzhled nějakého muže a říkají, jak je to hezký chlap." 

Ještě starší účastnice diskuse se dokonce nechala slyšet, že se jí velmi líbilo, když na ni například zedníci hvízdali, když byla mladá. „Co bych za to dnes dala!" přiznává. Jiná její vrstevnice ale poznamenává: „Muži by ale měli být dobře vychovaní, aby, pokud chtějí ženě zalichotit, volili vhodný způsob." 

Helena Berková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme