Mezinárodní den žen za socialismu: budovatelky, matky i hospodyňky
Jedním z hlavních svátků minulého režimu byl bezesporu Mezinárodní den žen. Volno sice nebylo, ale oslavy MDŽ byly natolik mohutné, že je nešlo přehlédnout. Archiv Českého rozhlasu uchovává řadu nahrávek, které podoby těchto oslav zachycují.
Oslavy MDŽ za minulého režimu měly několik rovin. V té první, oficiální, se žena oslavovala především jako pracující, jako bojovnice za socialismus a mír.
Její vrcholnou událostí bylo setkání delegace vybraných žen s prezidentem, nejvyššími představiteli vlády a komunistické strany. Odehrávalo se v předvečer MDŽ na Pražském hradě a rozhlas z něj pravidelně přinášel reportáže.
Jejich součástí byly rozhovory s pozvanými ženami. „Já jsem členkou JZD Sluštice, dělám u prasnic, mám hezký výsledky… mám dvaatřicet nula šedesát tři na jednu ustájenou prasnici a žádnej mě nedohoní,“ vysvětlovaly v nich ženy reportérům, čím si setkání s prezidentem zasloužily.
Svátek maminek a karafiátů
Vedle reportáží z oficiálních oslav se dochovaly také nahrávky, které připomínají další stránku tehdejšího pojímaní MDŽ: den žen jako náhražka komunisty potlačeného Svátku matek. Rozhlasový archiv nabízí řadu milých rozhovorů s dětmi, které se svěřují, co pro maminku k MDŽ chystají za překvapení a co pro ně maminka znamená.
V rozhlasovém archivu je i nahrávka, která připomíná ten nejtypičtější symbol MDŽ – květiny. Přinést manželce, mamince, přítelkyni, sestře nebo kolegyni kytičku byla bezmála povinnost. Před květinářstvími se 8. března vinuly dlouhé fronty. Rozhlasové noviny z 8. března 1976 přinesly reportáž, ve které redaktor zjišťuje, jak dobře budou zásobena pražská květinářství.
Když si počty květin, o kterých se v reportáži mluví, porovnáme s počtem obyvatel Prahy, nebylo to mnoho. Jak vzpomínají pamětníci, na koho se řezaných květin nedostalo, byl rád, když ukořistil alespoň brambořík v květináči.
Ať se vám lépe nakupuje!
Pro většinu společnosti byl MDŽ spíš než oslavou žen jako budovatelek socialismu, oslavou ženství v jeho nejtradičnější podobě. Dokládají to jak dochované zábavné pořady věnované dni žen, tak třeba gratulace známých herců v pořadu Kolotoč.
Herci tu mluví o ženách jako o krásnějším a slabším pohlaví, o jejich kráse a schopnosti vytvářet domov. Klara Zetkinová a další feministky, které stály u vzniku MDŽ a bojovaly za ženskou rovnoprávnost, by patrně omdlely zděšením.
„Přál bych ženám, aby bylo pro ně snazší nakupování a shánění základních potřeb, aby jim zbyl čas na návštěvu kina nebo divadla,“ říkal například Radovan Lukavský. Posluchač snad ani nemusí být zapáleným bojovníkem za práva žen, aby si řekl, zdalipak gratulanta napadlo, že by mohl jít nakoupit sám.
