Během okupace byla odbojářkou i vězeňkyní. Po válce čekaly Miladu Horákovou jen čtyři roky svobody

Celý život se hlásila k demokratickým hodnotám a neváhala za ně bojovat. Po německé okupaci Československa se aktivně zapojila do odboje. Krátce na to ji ale zatklo gestapo. Původně navržený trest smrti soudce nakonec zmírnil na osm let vězení. I o tom bude další díl seriálu Radiožurnálu o doktorce Miladě Horákové, od jejíž popravy tento týden uplyne 70 let.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Milada Horáková se během druhé světové války zúčastnila protinacistického odboje. | Foto: Národní filmový archiv

„Ženy stály všude. Byly v žalářích. Odcházely statečně a odhodlaně – matky malých dětí – na popraviště, aby tam složily svůj život.“ V červenci 1945 pronesla Milada Horáková první projev ve Svazu osvobozených politických vězňů. Čerpala v něm z vlastní zkušenosti: prakticky celou válku totiž strávila v nacistických věznicích.

Přehrát

00:00 / 00:00

Milada Horáková se za války zapojila do odboje, krátce nato ji však zatklo gestapo. Více si poslechněte v druhém díle seriálu Lucie Korcové

Její účast v odboji byla podle historika z Ústavu pro soudobé dějiny Oldřicha Tůmy logickým vyústěním jejího meziválečného působení a vztahu k Československé republice. „Účastnila se odbojové činnosti, především toho kruhu petičního výboru Věrni zůstaneme. Což bylo prostředí levicových intelektuálů,“ vysvětluje Tůma.

2. srpna 1940 dopoledne si pro Miladu Horákovou a jejího manžela přišlo gestapo. Dceři Janě bylo tehdy pouhých šest let. Ve vysílání Radiožurnálu před lety vzpomínala na to, že jí maminka dala při odchodu do kufru krabičku od bonbónů. Byly v ní schované papíry se jmény jejích spolupracovníků. „A řekla mi, abych babičce řekla, že bonbóny jsou zkažený. Tak já jsem to babičce vyřídila a babička to samozřejmě v prvním momentě spálila.“

Role prezidenta Beneše

Prokurátor pro ni tehdy navrhoval trest smrti. Soudce ho ale zmírnil na osm let vězení. Milada Horáková byla vězněna na Pankráci, v Malé pevnosti v Terezíně a poté v Německu. V té době odsoudili nacisté za účast v odboji také Marii Polanskou. Bachařka ji odvedla do cely, kterou měla sdílet s další vězeňkyní.

„A ta paní jí říká: ‚Jak se jmenuješ?‘ A maminka říká: ‚Marie.‘ A ta jí říká: ‚Já jsem Milada. Budeme spát na jednom kavalci spolu. Ono je tady málo místa.‘  Tak spolu spaly na jednom kavalci. A ta paní, ta vězeňkyně, byla Milada Horáková,“ vyprávěla pro Projekt paměť národa dcera Polanské Eva Krupičková.

Už v osmnácti letech ji vyloučili ze školy za účast na demonstracích. Horáková pak ale vystudovala práva

Číst článek

Milada Horáková se do Prahy vrátila až po skončení druhé světové války. Znovu se setkala s dcerou i manželem, který přežil pochod smrti. Její kolega z Československé strany národně socialisté Josef Lesák připomíná slib, který si manželé dali: a sice, že do politického života nepůjdou, poněvadž nechali doma samotné dítě.

Názor Milady Horákové na další účast v politice mohl podle historika Oldřicha Tůmy změnit i prezident Edvard Beneš. „Uvádí se, že se s ním setkala po válce, když se vrátila z vězení a Beneš se vrátil do republiky, a že vlastně on ji nabádal k tomu, aby se angažovala v politice. Což možná nějakou roli hrálo.“

Po válce se Milada Horáková stala členkou vedení obnovené národně socialistické strany a poslankyní. Do komunistického převratu zbývalo dva a půl roku. Státní bezpečnost zatkla Miladu Horákovou na podzim 1949. Vykonstruovanému politickému procesu, který skončil čtyřmi rozsudky smrti, se budeme věnovat v příštím dílu našeho seriálu.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme