Horáková se do čela údajného spiknutí dostala až postupně, kvůli kontaktům v zahraničí, říká historik
Na lavici obžalovaných usedlo v květnu 1950 celkem 13 členů nekomunistických stran. A mezi nimi doktorka práv Milada Horáková, ze které se komunisté rozhodli udělat hlavního viníka. Ta se stala před 70 lety obětí justičního vraždy v rámci vykonstruovaného procesu.
Proces trval od 31. května do 8. června. Předcházelo mu víc než půl roku výslechů. Celý materiál o má 20 tisíc stran a obsahuje také výpovědi zatčených, uvedl pro Radiožurnál historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Jan Synek.
Rodina, která se nechtěla nečinně dívat na zlo. S Danielem Anýžem o osudu dcery Milady Horákové
Číst článek
„Jak jsou datovány, tak můžeme na nich třeba dokumentovat i ten posun ve výpovědích. V případě Milady Horákové spíše než že by se ty výpovědi nějak fakticky odlišovaly, tak se odlišují interpretací a otázkami, které vyšetřovatelé pokládají a kam chtějí toho vyšetřovaného těmi otázkami přivézt.“
Klíčovou roli sehráli při přípravě procesu sovětští poradci, kteří přijeli do Prahy. Prosadili metody ze Sovětského svazu, které se tam uplatnily už ve 30. letech v době stalinistických procesů. Nutili obžalované, aby se přiznali k věcem, které nespáchali, a aby se učili výpovědi nazpaměť.
Buzení každých 10 minut
Jejich metody popisovala pro projekt Paměť národa Marta Jurková - dcera Františka Přeučila, který byl v procesu s Miladou Horákovou odsouzen na doživotí. „Co deset minut je budili, aby zlomili osobnost toho člověka natolik, že potom opravdu začne opakovat to, co mu nutí, aby odpovídal a přednášel.“
Milada Horáková ale dál bojovala. Vyšetřovatelé do jejích materiálů napsali, že stále oponuje. Nechtěla totiž papouškovat předem připravené odpovědi, upozornil historik Jan Synek.
„Milada Horáková je nepoučitelná, její nenávist k lidově demokratickému zřízení je bezmezná.“
Josef Urválek (Prokurátor Státního soudu v procesu s Miladou Horákovou)
„Jako říkat ten zrádce Zenkl a západní imperialisté - to vidíme i u soudu, že těmto označením se obžalovaní brání, protože to byl především konstrukt. To, jakým způsobem ta činnost byla interpretována, vyvolávalo dojem mnohem intenzivnější a nebezpečnější záškodnické činnosti než jaké se obvinění skutečně dopouštěli.“
Komunisté chtěli exemplárně potrestat představitele opozice. Rozhodnutí postavit do čela údajného spiknutí Miladu Horákovou vykrystalizovalo podle Jana Synka až v průběhu vyšetřování. Důvodem byly především její kontakty v zahraničí.
„Zároveň zde opravdu sehrálo roli to, že to byla žena a že komunistický režim měl zřejmě v plánu postavit do čela toho procesu ženu a skutečně ji tedy následně popravit, aby opravdu ten zastrašující účinek splnil svůj účel.“
Závěrečná řeč prokurátora Josefa Urválka zakončila tragické divadlo. Tresty smrti pro Miladu Horákovou, Jana Buchala, Oldřicha Pecla a Záviše Kalandru, pro další doživotí nebo mnohaleté vězení. Ti, kteří je soudili, ani v pozdějších letech neprojevili lítost.
