Bolestivá kapitola dějin. Teroristé před 50 lety zavraždili Izraelce během olympiády v Mnichově
Před padesáti lety otřásl světem jeden z do té doby největších teroristických útoků. Palestinští ozbrojenci tehdy na olympiádě v Mnichově zajali izraelské sportovce a i přes snahy policie postupně zabili 12 lidí. Pro Německo je to dodnes bolestivá kapitola dějin, která mu připomíná i jeho vlastní přešlapy.
„Německo nebylo na terorismus připravené. Tehdejší postup byl až zarážející. Třeba odpoledne 5. září byla v plánu osvobozovací akce, ale policie neměla žádnou zásahovou jednotku ani odstřelovače. Tak svolala muže, kteří bodovali ve střeleckých soutěžích. Ani neměli helmy – ty si půjčili od požárníků. Okolo domu s rukojmími navíc všude byly televizní štáby, a únosci tak viděli, co se venku chystá. Pokazilo se všechno, co šlo,“ popisuje pro Radiožurnál Bernhard Purin, ředitel Židovského muzea v Mnichově.
Teroristé před 50 lety zavraždili Izraelce během olympiády v Mnichově. Natáčel zpravodaj Václav Jabůrek
S jeho pracovnicí Angelou Libalovou stojíme u středobodu atentátu – Connollystrasse 31 – malý domek v olympijské vesnici.
„Nevypadá na to, ale má dost poschodí. Má i podzemní garáž, kde teroristé postavili hlídku, a dokázali tak bránit všechny vchody. Z oken je navíc perfektně vidět na všechny strany. Později se došlo k závěru, že šance na úspěšný zásah by v takovém domě moc velké nebyly – celý den se tak probírala celá řada možných scénářů,“ podotýká Libalová.
Německá policie nakonec vymyslela léčku a únosce i rukojmí přepravila na nedalekou vojenskou základnu. Prý aby nastoupili do letadla a odletěli, kamkoliv si přejí. Zásah na letištní ploše ale nevyšel a teroristé postupně všechny Izraelce zabili.
„Na tu základnu je v noci dopravily vrtulníky a akce zkrachovala i na tom, že přistály trochu jinde, než měly. V přestřelce se pak teroristům povedlo zničit světlo letištní věže, takže plocha byla ve tmě. Mezi policisty zavládl zmatek a nevěděli, kdy mají začít pálit – jeden z ostřelovačů na cíl ani nedohlédl. Zkrátka se sečetlo moc chyb najednou,“ říká Libalová.
Německo dlouho odmítalo jakoukoliv spoluvinu. Po padesáti letech ale pozůstalým hodlá vyplatit něco na způsob odškodného. Aby tuhle kapitolu nadobro uzavřelo. A to i přesto, že některé otázky historiků dál zůstávají bez odpovědi.
„K několika dokumentům se ještě pořád nedostaneme, ale podle mě se z nich nic moc nového nedozvíme. Bylo by dobré je odtajnit, aby se už přestalo s různými konspiracemi. Třeba s teorií, že některé rukojmí omylem zabili policisté – i když podle balistických zkoušek šlo jednoznačně o střely z kalašnikovů, které měli teroristé. Ale hlavně je tu otázka, jak mohli Palestinci všechno tak důkladně připravit. A také okolnosti jejich brzkého propuštění – pořád nevíme, jak úzké byly vazby mezi Německem a Organizací pro osvobození Palestiny.“
Polsko chce po Německu reparace za nacistickou okupaci. Německo je ale považuje za vyřešené
Číst článek
Libalová naráží na to, že trojice zadržených teroristů byla ve vazbě jen pár měsíců. Jejich přívrženci pak unesli letadlo Lufthansy a od Německa si vymohli propuštění vězňů. Bonnská a později berlínská vláda se k atentátu desítky let nevracely, teprve v poslední dekádě se to postupně snaží napravit.
„I na vrcholných místech teď chápou, že se tomu musí postavit čelem, ale trvalo to. Mnichov se obecně nedokáže nebo nechce vyrovnat se svou minulostí. Ve městě se přitom zrodilo nacistické hnutí, podepsala Mnichovská dohoda, která byla vlastně počátkem druhé světové války. V roce 1980 tu pak byl vražedný atentát na Oktoberfestu. Ale nějak se to upozadilo,“ upozorňuje Bernhard Purin.
„Asi je to tím, že se Mnichov prezentuje jako veselé a poklidné město spojené s pivem a slavnostmi. Jenže také je to německá metropole, kde se po válce stalo nejvíc teroristických útoků. A o tom se dlouho mlčelo,“ uzavírá ředitel Židovského muzea v Mnichově.