Zpacifikování odporu, zavedení cenzury. Před 50 lety Dubček a spol. podepsali Moskevský protokol
Před 50 lety podepsali českoslovenští politici v Moskvě takzvaný Moskevský protokol. Fakticky tím stvrdili obsazení země vojsky Varšavské smlouvy. Dokument definitivně pohřbil všechny naděje Čechů a Slováků na život v demokratické společnosti, který jim slibovalo pražské jaro. Začala normalizace, kterou smetl až listopad 1989.
„Chtěla bych za sebe říct mladým lidem, mezi které se počítám, že jsem hrdá na jejich ukázněný, moudrý, vtipný a neúnavný postoj v odporu proti neslýchané události, kterou je okupace naší země,“ apelovala hlavně na své vrstevníky herečka Iva Janžurová.
„Nenechte se, proboha vás prosím, unavit. Nezraďte ani pasivitou, ani smířlivostí. Myslím si, že kolaborant je ještě horší než okupant,“ dodala v době, kdy obyvatelé Československa netrpělivě čekali na výsledky jednání v Moskvě
Před 50 lety podepsali českoslovenští politici Moskevský protokol. Více si poslechněte v reportáži Jaroslava Skalického.
Při něm ale - až na Františka Kriegla - českoslovenští politici v čele s Alexandrem Dubčekem a Ludvíkem Svobodou podlehli hrubému nátlaku sovětského vůdce Leonida Brežněva.
„V zásadě se Dubček a další zavázali, že pacifikují odpor, který po celý týden v Československu existoval, a že bude zavedena nějakým způsobem cenzura. Mlčky ale přijali i to, že tady jsou intervenční armády, byť se asi ještě na začátku domnívali, že to je dočasné a že se jim podaří docílit toho, aby opustili území Československa,“ vysvětluje Radiožurnálu historik Oldřich Tůma z Ústavu soudobých dějin.
Konec snu o socialismu s lidskou tváří potvrdil v emotivním rozhlasovém projevu Alexander Dubček. „Nezůstává nám v těžké situaci nic jiného, než napnout všechny síly, abychom v těžké práci obstáli. Prosím, abyste mi prominuli, když se tu a tam se projeví nějaká přestávka v této mé, v mnohém improvizované řeči. Myslím, že mně chápete,“ říká na autentické nahrávce z archivu Českého rozhlasu.
Kompromisy a ústupky
„Dubčekův projev lidsky zapůsobil, i když kdybychom ho četli, tak z něho vyplývalo, že jsou potřeba dalekosáhlé kompromisy a ústupky. Bylo to tak, že projev, myslím, byl bodem zlomu a sedmadvacátým srpnem víceméně končí ten týden, já bych opravdu řekl, heroického odporu společnosti a situace se začíná normalizovat,“ dodává Tůma.
Kritizovali okupaci Československa, a proto trpěli, líčí kyjevský historik dosud neznámé příběhy z Ukrajiny
Číst článek
O slovo se hlásila normalizace. Tehdejší lékař československé delegace v Moskvě Jiří Smrčka po letech vzpomínal na roli Gustáva Husáka, pro kterého byla moskevská jednání odrazovým můstkem k nejvyšším funkcím v zemi.
„To víte, on při své, nechci říct vychytralosti, možná že to vystihuje ten termín, si to dovedl všechno spočítat. A on možná vzhledem k své ambicióznosti, myslím si, že si dovedl také spočítat, že Dubček asi dlouho nevydrží. To on prozíravý byl,“ popisuje Smrčka.
V říjnu 1968 poslanci - až na výjimky - přijali smlouvu o pobytu okupačních jednotek. Období normalizace ukončil až listopad 1989.
