Ludvík Svoboda odmítl dělnicko-rolnickou vládu, přivezl Dubčeka a spol. z Moskvy a podepsal pendrekový zákon
K mužům pražského jara se Ludvík Svoboda přidal na jaře onoho roku, kdy v prezidentském úřadu nahradil Antonína Novotného. Legionář a válečný hrdina druhé světové války působil důstojně a rozvážně a lidé mu důvěřovali.
Před 50 lety tanky Varšavské smlouvy umlčely pražské jaro. Politici odcházeli z funkcí. Ludvík Svoboda nejspíš vydržel nejdéle, prezidentem byl až do roku 1975.
„Ludvík Svoboda byl zvolen prezidentem jako spíše symbolická osobnost, jako veterán dvou světových válek, a z toho pohledu byl asi šikovně vybrán vedením komunistické strany,“ říká historik Oldřich Tůma z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
V první den invaze prezident Svoboda odmítl jmenovat takzvanou dělnicko-rolnickou vládu.
„Tato vláda měla mít v podstatě charakter vojenské diktatury včetně procesů s těmi, kdo to zavinili, a to znamená likvidovat celé reformní křídlo kolem Dubčeka. A tomu zabránil prezident Svoboda,“ připomněl reformní politik roku 1968 Čestmír Císař.
V době internace československých politiků v Sovětském svazu sehrál Ludvík Svoboda klíčovou roli. „Dokázal přivézt zatčené politiky, ale sehrál klíčovou roli i v tom, že nakonec Moskevský protokol podepsali,“ dodává Tůma.
K reformnímu roku 1968 se prezident Svoboda vyjadřoval jen opatrně. V novoročním projevu roku 1969 stěžejní událost předchozího roku, tedy okupaci vojsky Varšavské smlouvy, ani nepojmenoval.
Ludvík Svoboda v roce 1969 podepsal takzvaný pendrekový zákon, prezidentem zůstal až do roku 1975. Svým jménem tak zaštítil i první roky Husákovy normalizace.
