Spor o Rukopisy? Protože tady žádné nebyly, tak jsme si je sami napsali, hodnotí historik
České národní obrození bylo období, kdy se od konce 18. století, a zejména v první polovině 19. rodil český jazyk a česky psaná literatura, kultura a společnost. Pozvolna se schylovalo k národní samostatnosti. Velkolepá idea měla řadu příznivců, kteří ovšem neváhali sáhnout k mystifikaci, v současnosti bychom řekli dezinformaci.
Spory o literární památky, jejich skutečnou hodnotu a především věrohodnost pokračovaly i ve stoletích následujících, už ale s výrazně menší intenzitou.
Spor je spojen se jménem Václava Hanky, který prý Rukopis královédvorský (RK) objevil v září roku 1817 ve Dvoře Králové. Ve stejném roce se našel i Rukopis zelenohorský, tentokrát na zámku Zelená Hora.
„Když byly v rychlém sledu nalezeny další údajně starobylé Rukopisy, vedly se diskuse a polemiky. „Nadšení z těchto památek rezonovalo i v zahraničí: v Anglii, Polsku, Německu, kde dokonce Goethe převedl jednu báseň do němčiny.“ “ popisuje literární a výtvarný historik Radim Kopáč.
Dvojice Šafařík a Palacký prohlásila, že jsou to památky pravé, o 40 let později trio vědců vystoupilo s opačným zjištěním.
Filozof Masaryk, lingvista Gebauer a historik Goll napsali, že jde o falza. Veřejnost je za to odsuzovala a stali se terčem nejrůznějších kritik a útoků.
Vztah Němcové s Nebeským byl velmi intenzivní, říká jeho praprapravnučka. Dopisy básníkova žena spálila
Číst článek
Gebauer si dokonce stěžoval, že velmi trpěl, když se od něj ze strachu distancovali někteří kolegové na univerzitě, opouštěli ho přátelé, a to s doporučením, že měl mlčet.
Zpochybnění se objevovala ještě před nimi, ale šlo o myslitele z německého prostředí, takže se poukazovalo na jejich „protičešství“. Kritizován byl i jazykovědec Dobrovský – ten ale s odkazem na vysoký věk.
„Na začátku 80. let 19. století bylo Národní divadlo otevřeno Smetanovou Libuší. Toto dílo vychází z Rukopisu zelenohorského, stejně jako výzdoba kapličky,“ popisuje historik.
Symbolickou tečkou úvah o nepravosti rukopisů může být text ve sborníku Československé akademie věd z roku 1969.
„Oba Rukopisy jsou od jednoho autora, byly napsány až po provedení humanistické reformy latinského písma atd. Ale i v současnosti se objevují hlasy, které jsou přesvědčeny, že zpochybňování pravosti těchto literárních památek je akt zlé vůle,“ uvádí Kopáč.
Dezinformace už v 19. století
Mystifikace, dezinformace, lži, podvody ale byly v první polovině 19. století velmi časté – a nešlo jen o oba Rukopisy.
„Šlo spíš o hru, což je princip mystifikace. V době Českého národního obrození byla tato hra vyostřená, protože soutěžila s literaturou z německého prostředí. A hrála se občas velmi ostře, s falešnými kartami. Určitě jde říct, že lhaní či cíleně podbarvené klamání mělo svou roli ve službě národní kultuře,“ popisuje Kopáč.
„Za básnířku byla označena i Magdalena Dobromila Rettigová.“
Na scéně se tak objevila i údajná básnířka Magdalena Dobromila Rettigová, kterou známe jako autorku populární kuchařky. Její báseň se objevila v tisku – přestože sama autorka uváděla vše na pravou míru, příliš to nepomohlo. A za českou básnířku byla považována dál.
Další byla Žofie Jandová, ale různé podvrhy se odehrály i v rodinách. Například František Ladislav Hek napsal básně, které pak vydával za díla svých dcer.
A na konci 30. let 19. století se splnil sen o české básnířce Marii Čacké. Byl to pseudonym, ale tato žena existovala a jmenovala se Božislava Svobodová, provdaná Pichlová. I její příběh dostal romantizující nádech – ale vytvořil ho její manžel. Vesničanka, bohem nadaná, se kterou se náhodou setkal pražský učenec a našel lístek, který jí vypadnul z kapsy. Byly na něm básně. Jeho okouzlení nebralo konce, takže se s ní oženil.
Rukopis královédvorský 'objevil' Hanka před 200 lety. Dodnes se odborníci přou, jestli je pravý
Číst článek
V případě Čacké se spirála mystifikace, pomezí pravdy a lži, roztočila ostře, takže v dobovém textu najdeme nekrolog za neexistující básnířku. Její díla byla zhudebňována a „i v současnosti nacházíme jejich kvalitu,“ doplňuje Kopáč.
Využívalo tedy národní obrození mystifikací? „Využívalo, zejména v prvních dekádách 19. století, kdy se České národní obrození formovalo. Byl to jeden z velmi užitečných nástrojů, byť na hraně lži a pravdy. Jistě v tom můžeme hledat i nějaký český mindrák: Když ty památky nemáme, tak si je vytvoříme,“ odpovídá literární a výtvarný historik Radim Kopáč.
Celý pořad Ivany Chmel Denčevové Jak to bylo doopravdy? najdete v audiozáznamu.
