Po vyhlášení měnové reformy sehrála klíčovou roli Státní bezpečnost. Byli nasazeni do ulic, říká historik

Měnová či peněžní reforma vlastně znamenala státem organizovanou krádež, odborníci hovoří o riziku, kterým tehdy mohl být státní bankrot. Okradenými byli občané, a pro některé je to živé téma dodnes. A i na to, aby měnová reforma proběhla hladce, používal komunistický režim Státní bezpečnost.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Staré bankovky

Staré bankovky | Foto: Martin Dušek

Ani estébáci ale neměli o změně měny potuchy, asi tady byly obavy, aby se předem nesnažili své úspory zachraňovat. To, že se ale něco děje, jim z nejrůznějších náznaků muselo dojít.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý pořad Jak to bylo doopravdy Ivany Chmel Denčevové

„Dělníci patřili spolu s rodinami s více dětmi k nejvážněji postiženým měnovou reformou,“ vysvětluje historik Jak Kalous.

Proč k měnové reformě ale vůbec došlo? „Šlo o transformaci ekonomiky dle sovětského vzoru. Záludnost ale byla v tom, že znehodnotila úspory obyvatel. Sám stát tím ale získal víc než 14 miliard korun,“ upozorňuje Kalous.

Účinkuje: historik Jan Kalous

Připravila: Ivana Chmel Denčevová

Režie: Michal Bureš

Připomeňme, že tehdy se v Československu stále „jelo“ na takzvaný lístkový systém, rozvíjela se lichva a zajímavé zboží bylo nedostatkové.

Mohlo by se zdát, že snaha zlikvidovat vázaný trh a tak zavést „běžné“ podmínky byl záměr bohulibý. Podle historika Kalouse šlo o něco jiného. „Likvidace vázaného trhu byla jen jedním ze záměrů reformy, zásadnější bylo získání peněz od lidí.“

Zvláštní tajný rozkaz ministra národní bezpečnosti Karola Bacílka vydaný 29. května 1953 uvádí: „Během speciální vládní akce musí příslušníci národní bezpečnosti podat důkaz o připravenosti, pohotovosti a akceschopnosti. (…) Musí být včas a účelně čeleno možné nepřátelské činnosti, jako teroristickým akcím, machinacím, podvodům, shlukům, rozšiřování pobuřujících zpráv, šíření rozvratu apod.“

StB v pohotovosti

Estébáci tak dostali pokyn ke stoprocentní pohotovosti, zintenzivnit se měla spolupráce s informátory, museli zrušit své dovolené a dostavit se všichni na pracoviště. Ovšem přesto se nepodařilo všechno.

Československá měnová reforma v roce 1953. Obchody se musely kvůli návalu lidí zavírat

Číst článek

Demonstrace a nepokoje se objevily na řadě míst, nejsilnější byly v Plzni, taky proto došlo k odvolání místního krajského náčelníka StB.

To nebylo všechno – následovaly vazby pro ty, kteří se zapojili do „nepokojů“, soudy a tresty, vyhazovy z práce, ze studií. Tak, jak byl komunistický režim zvyklý postupovat. Strach, který měl ochromit všechny, kteří by si snad dovolili být nespokojeni nebo se nějak víc angažovat.

Protože byla měnová reforma provedena bez předchozího souhlasu Mezinárodního měnového fondu, bylo Československu po nátlaku v roce 1954 za toto nedodání požadovaných údajů ukončeno i členství v MMF.

A přišly další procesy

Bylo prvorepublikové Československo ekonomickou špičkou? ‚Mýtus souvisí s národní hrdostí,‘ říká ekonomka

Číst článek

Jako vedlejší „produkt“ reformy a perzekucí došlo k přípravám vykonstruovaných politických procesů. Tehdy se stali terčem sociální demokraté.

Historik Karel Kaplan v knize Nebezpečná bezpečnost o tom píše: „V sociáldemokratismu spatřovaly vedoucí komunistické instituce jednu z příčin nepokojů a protivládních demonstrací při peněžní reformě v červnu roku 1953. Státní bezpečnost připravovala velký veřejný proces.“

Ten se sice v tak velkém rozsahu nekonal, ale v rámci jednotlivých obvinění bylo odsouzeno dohromady 250 lidí.

Na otázku pořadu, jestli Státní bezpečnost nesehrála zásadní roli při měnové reformě, historik Jan Kalous odpovídá: „Sehrála, byla důležitou součástí sil, které byly proti protestujícím občanům nasazeny do ulic. Začátkem 50. let se dokonce vymkla z kontrole strany a představovala samostatnou bezpečnostní složku. Kompletní politickou odpovědnost měl na bedrech tehdejší prezident Antonín Zápotocký.“

  • Rozhlasový dokument je jedním z nejnáročnějších žánrů. Obsahuje v sobě jak zpravodajství, tak publicistiku, slovesnou tvorbu i specifickou práci s hudebním designem. V minulém roce vzniklo v rozhlase 853 dokumentů a jejich poslech by vám zabral 23 325 minut. Podívejte se na další fakta o rozhlasu na webu nasecislahraji.cz.

Premiéru pořadu Jak to bylo doopravdy si poslechněte v audiozáznamu.

Ivana Chmel Denčevová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme