Lyžařské větrovky z padákového hedvábí i boty ze žluté kůže. Muzeum vystavuje předměty paravýsadkářů
Padákové postroje Josefa Gabčíka a Jana Kubiše a další autentické předměty parašutistů vysazených do protektorátu během druhé světové války uvidí od soboty návštěvníci Národního muzea na výstavě Nikdy se nevzdáme! Muzeum ji připravilo spolu s Vojenským historickým ústavem u příležitosti 80. výročí útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
29. prosince roku 1941 po půlnoci seskočili Jan Kubiš a Josef Gabčík na území protektorátu Čechy a Morava. Měli důležitý úkol: zabít Reinharda Heydricha. Příběh nejvýznamnějšího činu českého protinacistického odboje zachytil například film Atentát z roku 1964.
Parašutisté museli po seskoku ukrýt operační materiál, který potřebovali pro splnění svého úkolu, i předměty nutné k seskoku – padáky, kombinézy nebo ochranné přilby. Kubiš s Gabčíkem všechno schovali v zahradnické boudě Antonína Sedláčka nedaleko Nehvizd. Odtud se ho později snažili dostat pryč.
Věci, které patřily parašutistům Gabčíkovi a Kubišovi, si budou moct prohlédnou návštěvníci na výstavě v Národním muzeum v Praze. Jak se podařilo předměty uchránit před gestapem, zjišťovala Lucie Korcová
„Poměrně kuriózní je třeba přesun kombinéz obou parašutistů, kdy spolupracovníci vzpomínali na to, jak museli kombinézu obléct na tělo, přichytit nějakými gumičkami, aby jim nelezly kombinézy z nohavic, a přesto si oblékli civilní oděv, aby byli nenápadní,“ vysvětluje pro Radiožurnál historik Zdeněk Špitálník z Vojenského historického ústavu.
Seskokový materiál měl často v protektorátu další využití – hlavně padák vyrobený z kvalitního hedvábí. Vojenský krejčí Ferdinand Chára, který žil na začátku roku 1942 s matkou velitele výsadkové skupiny Silver A Alfréda Bartoše, údajně ušil ze světlemodrého padákového hedvábí od nákladních padáků výsadku lyžařské větrovky.
„Zajímavý je i případ parašutisty Pavla Hromka, který byl vysazen až v roce 1945 s obrovským množstvím materiálu. Zvlášť si vyžádal bílý hedvábný padák, protože měl záměr, že po válce bude hedvábí velmi nedostatkový materiál a plánoval ušití šatů pro svou budoucí manželku,“ pokračuje Špitálník.
Dopis neznámé přítelkyně Jana Kubiše z 18. května 1939
Nazdar Jene. Díky za dopis, ani nevíš, s jakou obavou jsem ho otvírala. Domnívala jsem se, že mne překvapí oznámení o tvém sňatku, když tak dlouho jsi nedal o sobě vědět. Nebylo by to nic divného, půl roku je dlouhá doba, co jsme se neviděli. A sejde z očí, sejde z mysli.
Padák už se ale k Hromkovi nikdy nedostal. Většinu ukrývaných věcí se podařilo najít krátce po válce, hned během léta 1945. Některé však na odhalení čekaly mnohem déle. V roce 2013 se během opravy Kubišova rodného domu našly dokumenty, nárameníky a také dopis od neznámé přítelkyně Jana Kubiše z 18. května 1939 (viz v boxíku).
Nejen osudy parašutistů
Expozice sleduje několik rovin - realitu života v protektorátu a osudy konkrétních rodin. Kromě předmětů z atentátu jsou tak vidění i pozůstatky majetku vězňů z pankrácké věznice nebo ukázky dobového oblečení a kulturního vyžití.
Návštěvník výstavou postupuje týden pod týdnu a je konfrontován nejenom s událostmi a příběhy jednotlivých osobností, ale i děním ve veřejném prostoru. Rovněž ukazuje krutost režimu, kdy například přibližuje příběh židovské dívky Alice Feinové, kterou nacisté popravili ve vysokém stupni těhotenství. A nebyla jediná.
Opomenuta není ani tragédie Lidic nebo osady Ležáky. Seznam lidických obyvatel doprovází zvuk praskání ohně, který vytváří až mrazivou atmosféru. Destrukci symbolizuje i cedulka s poštovním směrovacích číslem lidické školy.
Výstavu uzavírá širší politický kontext a vývoj protektorátu až do jeho konce v roce 1945. Nechybí ani vyrovnání se s události války v podobě poválečných soudů, kde svědčili i přeživší z Lidic.
Nápadné boty ze žluté kůže
U řady osobních předmětů ale zůstává dodnes otázkou, jestli skutečně patřily některému z parašutistů vyslaných z Anglie.
„Ve sbírkách Vojenského historického ústavu se nachází zrcátko, které je nicméně standardním zrcátkem britských vojáků. A legenda praví, že patřilo Josefu Valčíkovi a že s ním signalizoval při atentátu na Heydricha. Nicméně podle nejnovějších výzkumů je přítomnost Valčíka v zatáčce velmi nepravděpodobná,“ upozorňuje historik.
Jistotu mají odborníci naopak třeba v případě bot velitele výsadku Zinc Oldřicha Pechala, které byly v té době nápadné kvalitou zpracování i barvou.
Rozhodný hrdina, který vynikal. Gabčík nechtěl jen čekat na pomoc spojenců, připomíná historik
Číst článek
„Byly to boty ze žluté kůže. A spolupracovník Oldřicha Pechala, když si povšiml těch bot – jednalo se o boty pro lovce britské výroby, které si Oldřich Pechal zakoupil už ve Velké Británii –, mu doporučil, že mu je vymění za nějaké obnošené a tyto boty ukrýval do konce války,“ vypráví Zdeněk Špitálník.
Boty se teď připravují v expozici Vojenského muzea na Žižkově, které se otevře po dlouhé rekonstrukci na podzim. Ostatní věci jsou k vidění na výstavě v Národním muzeu. Ta je pro veřejnost přístupná od soboty 28. května, slavnostní otevření ale proběhlo již o den dříve v den výročí útoku na Reinharda Heydricha. Návštěvníci ji mohou zhlédnout až do konce roku. Letošní významné výročí pak připomíná i speciální web, který mapuje akce po celé republice.
