Nizozemská hymna slaví 90 let. Její kořeny ale sahají až do 16. století k Vilémovi Oranžskému

Napadlo vás někdy, proč mají Nizozemci tak rádi oranžovou barvu? Je spojená s Vilémem Oranžským, vůdcem revoluce v 16. století. Nizozemci mu říkají otec vlasti. A zpívají o něm i v písni „Wilhelmus“. Přesně před devadesáti lety 10. května 1932 ji oficiálně schválili jako státní hymnu. A má vůbec nejstarší melodii ze všech hymen světa.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nizozemci mají rádi oranžovou barvu kvůli spojení  s Vilémem Oranžským

Nizozemci mají rádi oranžovou barvu kvůli spojení s Vilémem Oranžským | Foto: Piroschka van de Wouw | Zdroj: Reuters

„Já jsem Vilém Nasavský a vlasti budu věrný do smrti. Jsem hrabě Oranžský, svobodný a věrný a krále španělského jsem vždycky ctil,“ slyšíme hned v první sloce písně z 16. století. Nizozemsko tehdy patřilo Španělsku. A Vilém Oranžský se stal vůdcem boje nizozemských provincií za nezávislost.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž o výročí nizozemské hymny

Melodie nizozemské hymny vznikla ve Francii, někdy po roce 1568. Byl to dobový hit, ve kterém se katolíci vysmívali protestantům kvůli neúspěšnému obléhání města Chartres.  Nizozemští protestanti ale napsali na melodii neznámého skladatele nová slova.

„Ty, Bože, jsi můj štít. Už mě nikdy neopouštěj, ať navždy Ti mohu sloužit. A zbavit se tyranie, která tak souží srdce mé.“ A jsme zase u Viléma, protože autorem textu je podle všeho jeho tajemník Filip van Marnix van Sint Aldegonde. 

Optimista a diplomat 

Za 51 let toho Vilém Oranžský stihl hodně: organizaci odboje, emigraci, shánění peněz na vojenské akce, čtyři svatby a jeden rozvod, víc než 10 manželských dětí, kupu příbuzných, diplomatická jednání, vedení Spojených nizozemských provincií - musel mít nervy z oceli. Navíc si nemohl být jistý životem, protože španělský král Filip II. vypsal na jeho hlavu odměnu. Ale Vilém byl prý optimista.

Přemysl Otakar II. byl obětí svého velikášství. Ale šlo i o velmi schopného politika, připomíná historička

Číst článek

A taky obratný diplomat. Tak výřečný, až mu začali říkat „Mlčenlivý“ – ve smyslu „diskrétní.“    

„Po hořkosti dá mi Bůh sladkost. A ať třeba padnu na bitevním poli, do království věčného vejdu jako hrdina.“ A tak to bylo. I když Vilém nepadl v boji. Jednoho letního odpoledne ho v jeho sídle v Delftu zastřelil francouzský katolický atentátník. Dodnes tam mají ve zdi na schodišti dvě díry po kulkách.

„Žít jsem se snažil v bázni boží, i když právě proto jsem byl pronásledován a okraden o zem i lid. Ale Bůh mě neopustí a ke svému lidu se vrátím.“ Vrátil.  

„Já jsem Vilém Nasavský,“ zpívají Nizozemci od 10. května 1932 oficiálně jako státní hymnu. V písni je naděje, víra ve vítězství nad zlem a láska ke svobodě. A to je věčně aktuální písnička.

Helena Berková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme