V plynových komorách zpívali národní hymnu. Před 77 lety nacisté likvidovali terezínský rodinný tábor

V noci z 8. na 9. března 1944 zavraždili nacisté v osvětimských plynových komorách 3800 židovských mužů, žen a dětí z takzvaného terezínského rodinného tábora. Šlo o jednu z největších hromadných vražd Čechoslováků za druhé světové války. Ti, co přežili, mohli po válce přinést důležitá svědectví. Česká republika vyhlásila před třemi lety 9. březen významným dnem na památku obětí.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Památník na místě nacistického vyhlazovacího tábora | Foto: Vít Pohanka

„Víte, člověk tam tehdy neměl žádnou možnost nějakým způsobem ovlivnit svůj osud. Vy jste byla vydána na milost a nemilost událostem. Na milost a nemilost hitlerovské zvůli,“ popisoval před časem Českému rozhlasu své zážitky z Osvětimi Toman Brod.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž o největší hromadné vraždě Čechoslováků za druhé světové války

Do největšího nacistického vyhlazovacího tábora přijel v prosinci 1943 a jako čtrnáctiletý šel do takzvaného rodinného tábora. „Tam jsem pak zažil ten hrůzný březen 44, kdy byl vyhlazen ten první transport, který přijel v září 43. Byli zavražděni v birkenauských plynových komorách,“ popisuje pamětník.

Při příjezdu do rodinného tábora neprocházeli vězni obvyklou selekcí a rodiny zůstávaly spolu. Nacisté tak zřejmě chtěli zakrýt genocidu Židů pro případ, že by se delegace Mezinárodního červeného kříže rozhodla po návštěvě terezínského ghetta zamířit i do Osvětimi. O událostech z března 1944 se dochovalo svědectví jednoho z vězňů Filipa Müllera.

„On sám když viděl, že jsou likvidováni lidé, které znal z dřívějších dob, tak se rozhodl, že spáchá sebevraždu, a přimísil se do toho davu, který už vcházel do plynové komory. Nicméně skupina žen jej vyhodila ven zpátky s tím, že on musí být ten, kdo přežije a podá svědectví toho, co se tam stalo,“ říká historik z Historického ústavu Akademie věd Vojtěch Kyncl.

Filip Müller pracoval v sonderkommandu – zvláštní jednotce, která musela v táboře plnit ty nejhorší úkoly. Její členové doprovázeli nic netušící oběti k plynovým komorám, odkud je pak mrtvé nosili k pecím v krematoriích. Proto nacistům nepřišlo divné, že se na poslední chvíli od skupiny oddělil.

‚Příběh o jakékoli společnosti.‘ Nová kniha popisuje elity a společenské vrstvy terezínského ghetta

Číst článek

„Díky němu také víme, že poslední, co slyšel a co zaznamenal v té plynové komoře od lidí, kteří čekali na smrt, tak byl zpěv československé hymny a Hatikvy,“ vysvětluje Kyncl.

Nacisté se ke konci války snažili všechny členy sonderkommand zabít, aby nemohli vyprávět o tom, co viděli. Filip Müller jako jeden z mála přežil a v roce 1964 o svých zážitcích vypovídal během osvětimského procesu ve Frankfurtu nad Mohanem.

„Najednou kdosi pozvedl hlas ke zpěvu, jenž byl stále silnější, až se nakonec slil v mohutný chór. Ani během zpěvu esesáci nepřestávali lidi hrubě a brutálně bít,“ řekl během tehdejší výpovědi.

Terezínský rodinný tábor v Osvětimi nacisté definitivně zlikvidovali v červenci 1944. Ze 17 tisíc lidí, kteří přijeli oběma transporty, jich přežilo zhruba 1100.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme