Za krabičku cigaret jsem dostal český křišťál, vzpomíná americký veterán na osvobozování Plzně

Když v roce 1943 narukoval do americké armády, o Československu nevěděl Lou Meador ani to, že někdy nějaké existovalo. Nakonec v něm strávil skoro půl roku. Nejprve za druhé světové války prošel peklem, jak sám nazývá bitvu v Ardenách, a nakonec se ocitl se svou jednotkou až v Domažlicích a Plzni. Teď si 95letý veterán užívá penze bývalého učitele a své československé dobrodružství si připomíná každý den.

Syosset (New York) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Lou Meador, americký veterán druhé světové války, který osvobodil Plzeň. | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

Na stěně visí pivní plakát od Alfonse Muchy, na stolku leží český křišťál, v paměti má stále několik českých výrazů. Ale jak ukazuje zpravodajovi Českého rozhlasu, nejvíc hrdý je Lou Meador na svou uniformu. Nafasoval ji před 75 lety a později si i díky ní odvezl z osvobozené Plzně nezapomenutelné zážitky.

Přehrát

00:00 / 00:00

Americký veterán vzpomíná na osvobozování Plzně na konci druhé světové války.

„Když mě ti úžasní lidi viděli v uniformě, líbali a objímali mě. Říkali: 'Ty jsi mě osvobodil, ty jsi mě zachránil.' A vždycky to bylo s takovým dojetím a tak srdečné! Takhle jsem se já, voják z New York City, seznámil s Československem. Do té doby jsem nevěděl nic o Dvořákovi a jeho Novosvětské. Nebo myslíte, že jsem slyšel o Smetanovi? Nikdy!“ popisuje pro Radiožurnál své vzpomínky Meador.

A ptá se, jestli pořád ještě jezdí v Plzni trolejbusy, kterými prý coby voják cestoval zadarmo. Později se na západ Čech ještě několikrát vrátil a ze svého prvního pobytu před 73 lety si dodnes pamatuje až neuvěřitelné detaily.

Na stěně visí pivní plakát od Alfonse Muchy, který si veterán přivezl z Plzně. | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

„Vzpomínám si na tamní náměstí, odkud jsem většinou chodil na dvě tři místa. Jedno z nich byla Přemyslova ulice číslo 33. Potkal jsem rodinu, která tam bydlela, a ta mě zvala na návštěvy. Pamatuju si, že měli rozbité vstupní dveře, nešly dovírat. Uvažoval jsem jako Američan, chtěl jsem jít do obchodu a koupit nové panty. Ale vůbec jsem si neuvědomil, že může existovat místo, kde takové zboží prostě není k dostání. Všechno pro mě bylo jiné,“ vzpomíná.

Tábory hrůzy

Nikdy prý také nezapomene na to, s jakým zápalem chodily české děti na podzim 1945 do školy, což teď jako bývalý učitel obzvlášť oceňuje. Nedostatkovým zbožím bylo i uhlí, a tak se netopilo a Lou Meador nahlížel do školních oken, kde děti v říjnu a v listopadu seděly v kabátech a rukavicích. Dalšími zážitky, které mu nikdy nevymizí z paměti, jsou setkání s navrátilci z koncentračních táborů.

Osvobození Prahy? 'Napůl fraška, napůl tragédie. Komunisti se báli Američanů, tak se čekalo na Rudou armádu'

Číst článek

„V té době jsem o táborech smrti neměl tušení, armádní noviny jsme neměli. Plzní se procházelo hodně utečenců v hadrech. Mnoho z nich byli Židé a hledali pomoc u židovských vojáků, jako jsem byl já. Přicházeli ke mně a říkali jméno židovského spisovatele: Šolom Alejchem. Když jsem odpověděl: Alejchem Šolom, poznali, že jsem taky Žid. A až od těchto lidí jsem se dověděl o tom, co se dělo v koncentračních táborech,“ popisuje Meador.

Veselejší historky nabízí Lou Meador na téma českých dívek, které chtěly využít přítomnosti cizích vojáků, vdát se do Ameriky a některým se to i podařilo. Pak 95letý Newyorčan ukáže na český křišťál, který leží před námi na konferenčním stolku a vypráví, jak k němu přišel.

„Netušil jsem, že vyrábíte tak kvalitní sklo – zase jsem se něčemu přiučil. Vešel jsem do obchodu na náměstí, že si ho koupím – a byly tři způsoby, jak zaplatit: české peníze neměly žádnou hodnotu, americké ano, ale nejžádanější byly cigarety. Takže dívej, co jsem dostal za jeden balíček. Jeden balíček!“ ukazuje Meador zpravodajovi.

Na svoji uniformu je Lou Meador pyšný dodnes. | Foto: Jan Kaliba | Zdroj: Český rozhlas

V prosinci si Lou Meador svůj křišťál sbalil, konečně se nalodil, odjel zpátky do Ameriky a v přístavu vystál dvouhodinovou frontu na telefon.

„Přežil jsem válku a nikdy nezapomenu na větu, kterou mi do toho telefonu řekla moje máma, když mě uslyšela. Zeptala se: máš ruce a nohy?“ vzpomíná.

Lou Meador je měl a stále je pyšný, že ve své americké uniformě pomohl osvobodit Evropu včetně Československa.

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme