V patnácti pomáhal Rudé armádě při Bratislavsko-brněnské operaci. Mluvit o tom mohl až po roce 1989

Narodil se na jižním Slovensku v oblasti se silnou maďarskou menšinou. V devíti letech jej vyháněl ze slovenské školy sedlák bičem, v patnácti letech sabotoval válečnou výrobu tak úspěšně, že skončil v kamenolomu. Po příchodu Rudé armády se stal členem vojenské kontrarozvědky a jako tlumočník doputoval až na Brněnsko, několikrát přitom unikl smrti. Po válce chtěl Jan Novenko studovat, nakonec se ale stal profesionálním folklórním tanečníkem.

Tento článek je více než rok starý.

Moravská Nová Ves Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jan Novenko 1945

Jan Novenko 1945 | Zdroj: Archiv Jana Novenka

Novenko o své činnosti za války musel dlouho mlčet, teprve po roce 1989 se o něj začala zajímat média a obdržel řadu vyznamenání a ocenění. Dnes je mu 92 let a žije v Moravské Nové Vsi.

Jan Novenko ve 12 letech v maďarské škole | Zdroj: Archiv Jana Novenka

Jan Novenko se narodil 5. srpna 1929 v malé slovenské osadě Kurtáň nedaleko Fiľakova. Otec pocházel z Ruska, během první světové války padl do zajetí a nakonec zůstal v Československu.

Situace se přiostřila v roce 1938, kdy jižní část Slovenska připadla Maďarsku. Rodina odmítla přijmout maďarské občanství, takže zůstali občany druhé kategorie s přesně vymezeným prostorem, kde se mohou pohybovat.

Týden před válkou odjela s rodinou do Palestiny. Celý život pomáhala těm, kteří tolik štěstí neměli

Číst článek

„Já jsem tehdy chodil do slovenské obecné školy, která byla umístěna v jednom statku. Když nás okupovali Maďaři, tak domácí všechny vyhnal bičem. Ještě týden jsem tam chodil a pomáhal učitelce balit věci. Až přišel za mnou nahoru a bičem mě hnal ven. Do maďarské školy se mi nechtělo, teprve až přišli četníci. Maďarský učitel věděl, že jsem byl ve slovenské škole velmi dobrý žák, ale když mě vyvolal v hodině matematiky k tabuli, tak jsem to sice uměl vypočítat, ale ne maďarsky vysvětlit. Za to mě začal bít, byl jsem ovšem po otci, tak jsem mu hodil křídu mezi oči a otevřeným oknem utekl. Vrátil jsem se až po týdnu, ale doma jsem to nesměl říct, protože to by toho učitele táta možná i zabil.“

Sověti chtěli otce, šel syn

Později se situace zlepšila, Jan se dostal na měšťanskou školu, která sice byla rovněž maďarská, ale ochrannou ruku nad ním držel profesor Freňo, který se stále cítil být spíše Čechoslovákem. 1. března 1944 ale Maďaři školy zavřeli a studenti nastoupili do válečné výroby. Tu však Jan sabotoval, takže jako patnáctiletý skončil u těžké práce v kamenolomu.

V kamenolomu v roce 1944. Jan Novenko sedí vpravo | Zdroj: Archiv Jana Novenka

Prakticky od začátku války rodina pomáhala domácímu odboji, v lomu pak Jan Novenko občas sebral nějaké výbušniny a roznětky pro partyzány. Koncem roku 1944 bylo Fiľakovo osvobozeno a skupina sovětských vojáků se vydala přímo k Novenkům. Janův otec byl totiž během první světové války pobočníkem pozdějšího maršála Semjona Konstantinoviče Timošenka a rudoarmějci o něm už dopředu věděli.

Bratr popraveného se stal špičkovým chemikem. Jiří Janata měl ‚anděla strážného‘ z Hradu

Číst článek

Chtěli, aby šel s nimi a jako znalec místní krajiny a poměrů jim ukazoval, kde jsou Němci a jaké kde mají opevnění. Pro otce už to ale bylo dost namáhavé.

„A tak se ptali: ‚Kolik roků má tvůj syn?‘ Mně ještě nebylo ani patnáct, ale zalhal jsem jim, že už mi bylo osmnáct, věřili mi to, protože při práci v kamenolomu jsem hodně zesílil. A když zjistili, že umím nejen rusky, ale i německy a maďarsky, tak uprosili tátu, aby mě pustil s nimi, že na mě dají pozor."

Teprve později se Jan Novenko dozvěděl, že nešlo o řadovou jednotku Rudé armády, ale o oddíl vojenské kontrarozvědky Směrš, podřízené přímo Stalinovi. Tato organizace byla pověřena různými úkoly, především odhalováním zrádců a kolaborantů v Rudé armádě (název je vlastně akronymem Smrt špionům), ale také organizováním partyzánské činnosti na okupovaných územích či průzkumem v blízkosti fronty.

Nevím, zda bych vystřelil, říká Jan Vazač, žák pilotů RAF v uniformě Varšavské smlouvy

Číst článek

Jan Novenko uvádí, že jeho hlavním úkolem bylo překládat u výslechů a v terénu zjišťovat informace, například kde po přechodu fronty zůstali ukryti Němci. Situace přitom byla leckdy nepřehledná - zatímco někteří Maďaři spolupracovali s Rudou armádou, část Slováků naopak stále zůstávala věrná Tisovu režimu. Po čase taky musel přiznat veliteli, že mu je ve skutečnosti teprve patnáct let, proto mu byl přidělen starší voják, který hlídal, aby se mu nic nestalo.

Přestože se jen výjimečně dostal do přímé palby, ne vždy mu bylo lehko: „Stromy povalený, mrtvoly, hlavně maďarští vojáci. Půlka těla visela nahoře, druhá půlka dole. Vedle třeba byla motorka, osádka napůl ohořelá. Smradu všude... A já jsem musel zjišťovat, co jsou zač. Podle knoflíků a tak podobně. Dovedete si představit, jak mně bylo. Když to potom skončilo a přední linie postoupila dál, tak se mě ptali: ‚Je ti dobře, Ivane?‘ Tak mi totiž říkali. ‚Na, zakuř si!‘ ‚Ne, táta říkal, abych se neučil kouřit.‘ ‚Tak si dej trochu kořalky.‘ Lokl jsem si vodky, trochu to pomohlo.“

Smrt byla vždy nablízku

Spolu s bojovými jednotkami postupovali přes jižní Slovensko až na Břeclavsko. Právě o hraniční řeku Moravu se vedly urputné boje - Němci zatopili okolí, ostřelovali prostor z ukrytých tanků a ztráty Rudé armády při několika neúspěšných útocích byly značné.

Celá jednotka 1945. Jan Novenko leží vpravo dole | Zdroj: Archiv Jana Novenka

Jan Novenko se tehdy rozhodl k průzkumu na vlastní pěst - převlékl se do civilu a s koněm přešel frontu. Objevil několik ukrytých tanků a prvního Němce přesvědčil, že je místní a jde pro vodu.

Pohnutý životní příběh sestry princezny Lady: i z kýble hlíny se dá uživit

Číst článek

Pak jej ale chytili a začali vyslýchat, během chvilky ale přišel nálet: „Zůstali jsme tam sami s tím, co mě hlídal, ale on seděl trochu bokem. A já jsem – ježišmarija - skočil jsem na něj a podařilo se mi zlomit mu krk. A honem oknem ven a utíkal jsem, utíkal... Dostal jsem se zpátky, ale pak se to dozvěděl náčelník, Ježiš, ten mi vynadal. Hrozně, jak jsem si to mohl dovolit, prý my tě potřebujeme živýho, ne mrtvýho!“

Nebyl to jediný okamžik, kdy byl Jan Novenko blízko smrti, jindy například u Lanžhota německý letoun mířil dolů, vypadalo to, že bude přistávat a rudoarmějci čekali, že pak posádku zajmou. Letadlo ale najednou vypustilo bombu, která dopadla přímo mezi ně - naštěstí do bláta, takže neexplodovala.

Hitlerův obraz nestárnul aneb Spali jsme oblečeni, abychom mohli utéct

Číst článek

V závěru Bratislavsko-brněnské operace sledovali známou tankovou bitvu u Ořechova, zapojit se do ní ale nesměli: „Možná to bylo právě kvůli mně. Ale viděli jsme tanky, jak se tam rozbíjely. Mrzelo nás, že nemůžeme pomoct, museli jsme se s koňmi schovávat, aby nás neviděli a taky aby žádná střela nepadla mezi nás. Stalo se to už předtím dvakrát, že někdo zničehonic padl, když přiletěla střela někde z dálky. Pak jsme šli spát, byli jsme v nějaké vesnici poblíž, na jméno už si nevzpomínám, pár set metrů od fronty. Ráno se vzbudíme a najednou na mně sklo! Granát nám v noci vybuchl pod oknem a ani jsme to neslyšeli, jak jsme byli unavení. Ale nikdy jsem se nebál, byl jsem hrdej, že jsem byl v armádě. A táta, když jsem pak přišel domů, taky!“

Z vojáka tanečník

Teprve po návratu na Slovensko se ukázalo, že v šestnácti letech má po všech zážitcích několika předchozích měsíců šedivé vlasy. Navíc před odchodem z jednotky musel podepsat, že nikdy nebude s nikým mluvit o tom, co zažil.

„Jenom to, že jsem byl v Rudé armádě, že jsem pomáhal překládat. Tak to bylo i v tom dokladu, že jsem tlumočník, nic z toho ostatního, jinak by mě nepustili. Dlouho jsem to dodržel, až po mnoha letech jsem dostal dopis od svého tehdejšího nadřízeného, kde stálo, že o mně psal do jejich novin. Divil jsem se, jak to, že už se o tom může psát, odpověděl mi: ‚Ivane, vždyť je glásnosť.‘ Tak jsem se zeptal, jestli i já už můžu všechno říct, a on, že raději ještě ne.“

Teprve po roce 1989 tak obdržel řadu vyznamenání. Přes utajenou válečnou minulost však díky svému talentu a cílevědomosti dosáhl značných úspěchů - intenzivně studoval, ale nakonec se souhrou šťastných náhod dostal do profesionálního folklórního souboru v Praze a této činnosti zasvětil svůj další život - jako tanečník a později i vysokoškolsky vzdělaný choreograf procestoval celý svět.

A po skončení profesní kariéry se s manželkou odstěhovali do Moravské Nové Vsi, tedy oblasti, kterou má spojenou nejen s bohatou folklorní tradicí, ale i svojí dávnou válečnou minulosti.

Jan Novenko v roce 2021 | Zdroj: Archiv Jana Novenka

Ivan Holas Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme