O tom, že byl její manžel špion, věděla už na první schůzce. Sama mezitím pracovala pro CIA

Poznali se během studené války na koktejlové party v Nizozemsku. Úplně náhodou – on tehdy jen projížděl na jedné ze své služebních cest po západní Evropě, ona tam pobývala coby pracovnice amerického ministerstva zahraničí. Pak se jejich cesty opět na dva roky rozešly, za další dva roky se vzali. Betty Lee pracovala pro ministerstvo a spolupracovala se CIA. Život jejího manžela Miloše Knorra byl ještě mnohem pestřejší.

PAMĚŤOVÁ STOPA Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Miloš Knorr se svou manželkou Betty Lee Knorrovou. | Zdroj: Soukromý archiv Betty Lee Knorrové

Miloš Knorr byl totiž prvním z několika málo Čechoslováků na plážích Normandie v červnu 1944, o rok později obdržel Řád britského impéria a po emigraci se v letech 1948 až 1955 jako člen zpravodajské skupiny generála Františka Moravce, řízené americkými zpravodajskými službami CIC (Counterintelligence Corps, Kontrašpionážní sbor) a CIA (Central Intelligence Agency, Ústřední zpravodajská služba), podílel na třetím odboji.

Tento válečný hrdina měl neuvěřitelně zajímavý osud. Historik Pavel Paleček o něm v rozhovoru pro iROZHLAS.cz řekl, že vojenská kariéra tvořila jen menší část jeho života. 

Jméno na zdi aneb Klíč od Spielberga k životu vlastní mámy

Číst článek

Přestože v době, kdy Knorr poprvé spatřil svoji budoucí ženu, už za svou „špionskou“ dráhou udělal tlustou čáru, ona se o jeho záhadné minulosti dozvěděla prakticky ihned.

Zajímavé přitom bylo, že je seznámil muž, jenž tvrdil, že Betty dobře zná, ačkoliv ona ho neznala vůbec. „Každopádně nás ale seznámil, Miloš se totiž se mnou seznámit chtěl. Potkali jsme se na koktejlové party. Domluvili jsme si schůzku na oběd a pak na večeři. Potom jsem ho dlouho neviděla, vrátil se do Spojených států,“ vypráví s odstupem let Betty Lee.

„Znovu jsme se uviděli až za dva roky, pak se zase vrátil do Filadelfie. Takže jsme se sbližovali čtyři roky, než jsme se konečně ve Virginii vzali. Bylo mi dvacet sedm let a jemu třiačtyřicet. Ze začátku se mi vůbec nelíbil, přesněji řečeno se mi vůbec nelíbilo, že hned na první schůzce mi řekl, že si mě vezme. Ale postupně se mi líbit začal,“ vzpomíná.

Poprvé do exilu

Naprostá cílevědomost byla ostatně charakteristická pro celý život Miloše Knorra. Narodil se 20 září 1918, jen pár týdnů před vznikem samostatného Československa. A jeho ideálům zůstal věrný až do smrti.

Betty Lee Knorrová ve svém bytě na Manhattanu. | Zdroj: Soukromý archiv Betty Lee Knorrové

Po absolvování gymnázia v Ivančicích na Brněnsku se rozhodl pro profesionální vojenskou dráhu. Poprvé opustil vlast v únoru 1940 přes Slovensko, podruhé – už definitivně – odešel v květnu 1948 do Rakouska.

„O těch útěcích mi později vyprávěl. Poprvé utíkal od Němců na lyžích, ve druhém případě jej Američané vezli od hranic do Vídně přes sovětské okupační pásmo v autě, kde byla i matka s dítětem. Na každém z pěti kontrolních stanovišť to dítě vždycky štípla a oni je pustili dál, protože Rusové neměli brečící děti rádi.“

Boj proti nacistům zavedl Miloše Knorra přes Balkán a Turecko do jižní Francie, po jejím pádu pak s ostatními Čechoslováky do Velké Británie. Rychle se naučil anglicky a časem byl „zapůjčen“ britskému pluku, kde mu znalost němčiny dopomohla k místu zpravodajského důstojníka. Byl prvním z pouhé hrstky Čechoslováků, kteří se zúčastnili operace Overlord. Při vylodění ale jeho loď potopila německá mina.

„Ráno se v kajutě holil a během výbuchu se roztříštilo zrcadlo, před kterým stál. Polovina lodě šla ke dnu, ale on neměl ani mokré nohy,“ říká jeho manželka. S Brity dorazil Miloš Knorr až do Německa, po zahájení Pražského povstání jej velící generál vyslal do Prahy, kam však dorazil až po osvobození. Podílel se na zajišťování transportu Čechoslováků z nacistických koncentračních táborů, poté studoval a krátce i sám učil na Vysoké škole válečné v Praze.

Byl jedním z Okapi

Po komunistickém puči mu ovšem všechny tyto zásluhy byly spíš k tíži, proto ani s druhým útěkem příliš neváhal. Paradoxně mu při něm pomáhal bratr jeho kamaráda z Ivančic, velitel StB ve Znojmě.

V Rakousku a pak i v Německu se ihned zapojil do zpravodajské činnosti pro americkou CIC (později tyto aktivity převzala CIA) – vyslýchal české uprchlíky, mezi nimiž se pokoušel odhalit komunistické agenty. Později – to už v rámci malé skupinky čs. zpravodajců pod vedením kontroverzního generála Františka Moravce (za druhé světové války řídil zpravodajský odbor exilového ministerstva národní obrany v Londýně a je považován za autora atentátu na Reinharda Heydricha, pozn. red.) – vysílal zpět za železnou oponu agenty-chodce. Na tento úkol vždy vzpomínal velmi nerad, protože mnoho z nich bylo popraveno.

Za několik letáků 15 let vězení. Z jáchymovského lágru Tomík uprchl, dostali ho na mostě v Lokti

Číst článek

Betty v jejich manhattanském bytě dodnes opatruje mezi dalšími vzpomínkami na 11 let zesnulého manžela i sošku vzácného druhu žirafy okapi z míšeňského porcelánu.

„To jméno nesla i ta maličká československá skupinka zpravodajců pod vedením Františka Moravce. Mimo jiné poslali do Československa dopis tehdejšímu generálnímu tajemníkovi KSČ Rudolfu Slánskému,“ vysvětluje.

„Navrhovali mu v něm, že mu zajistí bezpečný odchod za hranice, protože mu hrozí nebezpečí. Dopis Státní bezpečnost zachytila. Počítali s tím, že když jej StB chytne, tak tím Slánského, který rozjel v Československu teror, poškodí. A kdyby se ho naopak povedlo dostat ven, tak by to byl majstrštyk. Slánský byl už tehdy sledovaný a v momentě, kdy pracovníci StB zjistili, že mu přišel dopis kódovaný jako dopis Velkému metaři, tak se lekli, že chce utéct na Západ, a do tří dnů ho zavřeli. Když ale později viděli (Moravcova skupina a Američané), že se stejně nic nezmění, tak to zabalili. Nechali si z drahého míšeňského porcelánu vyrobit 10 kusů okapi. Každý má své číslo a je to velká rarita,“ vypráví.

Tyto detaily se sice Betty dozvěděla až mnohem později, o zpravodajské činnosti svého budoucího muže ale věděla hned po první schůzce, přestože jí tehdy řekl, že pracuje v pojišťovnictví. To sice byla pravda, ale teprve poměrně krátkou dobu.

„Věděla jsem o jeho špionské činnosti, protože když jsem si s ním poprvé vyšla v Holandsku, můj tehdejší šéf si mě pak zavolal k sobě. Řekl, že někdo nahlásil, že jsem si vyšla s tímto Čechem. Věděli, že to byl špion. Nahlásili to dokonce dva lidé a chtěli, abych byla opatrná. Myslím, že jsem tehdy byla překvapená. Než jsme se vzali, moc mi o své minulosti neříkal.“

I v byznysu jedničkou

Po ukončení své aktivní zpravodajské činnosti se Miloš Knorr – opět naplno – vrhl do světa financí. Znalost několika jazyků a evropského prostředí mu pomohla ke strmému kariérnímu růstu – během několika let se stal ředitelem pro Evropu a zástupcem generálního ředitele nejstarší americké pojišťovny a zařadil se mezi nejbohatší Čechy v New Yorku.

Sám, později i s Betty, cestoval služebně po celé západní Evropě a Blízkém východě. „Tady je fotka, kterou jsme si vystavili, protože je pro nás oba velmi lichotivá. Byla pořízená v nočním klubu v Bejrútu, kde jsme byli s přáteli z pojišťovny. Miloš byl tehdy šéf Evropy a Blízkého východu, takže měl na starosti i Libanon. Tančili jsme na parketu a musela jsem asi mít rýmu, protože mám v ruce kapesník,“ říká manželka špiona.

Drželi mě stranou, abych byl živý, až se dostanu na gestapo, vzpomíná profesor Demetz

Číst článek

Stejně důležité místo ale mají v luxusním newyorském bytě Betty Lee Knorr také předměty připomínající rodnou zemi jejího manžela, kam se mohl znovu vrátit až pádu druhé totality a kam pak jezdil pravidelně až do své smrti v roce 2008.

Důsledně trval na české podobě svého křestního jména, především ale přispěl k tomu, že krajanské organizace darovaly jeho rodné vlasti Český národní dům na Manhattanu (dnes tam sídlí konzulát a České centrum), a to za symbolický jeden dolar. Sháněl i peníze na jeho renovaci.

Na návrh Čs. obce legionářské byl v roce 1995 prezidentem Václavem Havlem spolu s dalšími veterány druhého a třetího odboje povýšen na generálmajora ve výslužbě.

Zemřel 1. července 2008 v New Yorku. Po dalších deseti letech, přesně v den stého výročí narození, spočinula podle jeho posledního přání urna s jeho popelem na ivančickém hřbitově po boku obou rodičů.

Ivan Holas Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme