Historik: Polsko není efektivní ve stíhání lidí, kteří se podíleli na komunistických zločinech

Polský soud rozhoduje o vině 95letého bývalého soudce Bogdana Dzięcioła. V 50. letech spolurozhodl o trestu smrti pro mladého pilota, který se pokusil uprchnout z Polské lidové republiky. Případná výše Dzięciołova trestu není podstatná. Rozsudek bude mít především symbolický význam pro zemi, která se dodnes nevyrovnala se zločiny komunistického soudnictví. „Polský stát není příliš efektivní, pokud jde o stíhání těchto lidí,“ říká historik.

Od stálého zpravodaje Varšava Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jméno pilota Edwarda Pytka v Panteonu na Vojenském hřbitově ve Varšavě

Jméno pilota Edwarda Pytka v Panteonu na Vojenském hřbitově ve Varšavě | Zdroj: Český rozhlas

Na vojenském hřbitově ve Varšavě dnes stojí mauzoleum. V těchto místech dřív bývaly hromadné hroby, kde končila těla obětí komunistického režimu z období Polské lidové republiky.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si příběh Edwarda Pytka, mladého polského pilota, kterému komunistická justice za pokus o útěk na Západ udělila trest smrti.

Jeho stěny tvoří pamětní desky se jmény těch, jejichž ostatky už se tady podařilo nalézt a identifikovat. Mezi jmény lze najít i jméno Edwarda Pytka - rodáka z podkarpatské Wiewiórky.

„Edward Pytko byl mladý Polák, mladý patriot, který měl vášeň pro létání,“ vypráví v prostorách Panteonu – Mauzolea Prokletých-Nezlomných na vojenském hřbitově ve Varšavě historik a publicista Tadeusz Płużański.

Pytko skutečně nastoupil na elitní leteckou školu v Dęblinu. Absolvoval ji a stal se pilotem. „Bohužel v dobách, kdy Polsko nebylo svobodné, ale v područí cizí mocnosti. Komunističtí nadřízení po něm chtěli, aby se stal udavačem. Ale to se neslučovalo s jeho založením,“ pokračuje historik.

Rozhodl se proto utéct. Bylo 7. srpna 1952, když při cvičení nedaleko Československa nasedl do letounu Jak-9. Zanedlouho překonal hranici a přes Československo zamířil na západ. Později musel změnit směr kvůli pronásledování a zamířil k Rakousku, když mu začalo docházet palivo.

Mauzoleum Prokletých-Nezlomných a před ním kříže s portréty těl, jejichž ostatky se ještě nepodařilo potvrdit | Zdroj: Český rozhlas

Svoboda byla blízko

„Skončilo to velmi rychle. Ten jeho tragický příběh se odehrával během tří týdnů. Bohužel totiž přistál na sovětské straně Vídně – na letišti ovládaném Sověty. Chybělo mu málo, asi dvě minuty do svobodného světa,“ dodává historik.

Sověti ho zadrželi a deportovali zpět do Polska. Následovalo zatčení. Pytko prý tehdy spoluvězni řekl: „Zkusil jsem to, ale nevyšlo to. Musím zaplatit.“ 18. srpna začal soud, o den později si vyslechl rozsudek smrti.

Tehdejší soudy podle Płużańského byly spíš sovětskými tribunály smrti, takže o další tři dny později Nejvyšší vojenský soud trest potvrdil. Rozsudek popravčí vykonal 29. srpna 1952 v katovně tajné policie v Rakowiecké ulici 37 ve Varšavě.

Izrael a Polsko pohřbily spory o dějiny, ale ne dost hluboko

Číst článek

„Tělo přivezli sem. Jak už dnes víme, byl tu bezejmenný masový hrob. Jen jáma bez jmen, o které nikdo desetiletí nevěděl,“ připomíná historii místa, kde dnes stojí varšavský Panteon.

Rozsudek smrti vynesli nad 23letým pilotem Edwardem Pytkem dva soudci Ludwik Fels a Władyslaw Marszałek a jeden přísedící Bogdan Dzięcioł.

Byl tehdy jen o rok starší než Pytko. „Se svými kolegy se rozhodl uložit Pytkovi nejvyšší trest a tím se stal spolupachatelem jeho vraždy. Potom si vybudoval slušnou kariéru. Až do 90. let působil ve vojenském soudnictví nebo Nejvyšším soudu. V 90. letech odešel do důchodu. Dodnes je v oficiálních životopisech popisován jako uznávaný advokát, profesor a publicista,“ upozorňuje historik.

O spolupodílnictví na trestech smrti není nikde ani zmínka. Poslední žijící z trojice tehdejších soudců dodnes necítí vinu. Podle polského Institutu paměti navíc tehdy porušil platná práva. Porota rozhodující o smrti Pytka neměla správné složení. Dzięcioł totiž nebyl plnohodnotným soudcem.

Nedořešená komunistická minulost

Proces vyrovnání se s vlastní komunistickou historií a justičními vraždami podle Płużańského dodnes není v Polsku dokončený: „Dodnes žije několik soudců, kteří se podíleli na komunistických zločinech. Nemyslím ty z 50. let, z časů Edwarda Pytka, ale například z doby válečného stavu v 80. letech.“

Tehdy bylo zabito asi 40 lidí a více než 10 tisíc lidí spojených se Solidaritou skončilo ve vězení.

Polsko chce z Louvru získat zpět obraz, který zmizel během druhé světové války

Číst článek

„Soudci svázaní s tím obdobím žijí a mají se dobře. Procesy nejdou dobře. Pravdou je, že polský stát není příliš efektivní, pokud jde o stíhání těchto lidí. Takže musím říct, že jsme se jako stát a jako společnost dosud nedistancovali od odkazu Polské lidové republiky,“ podotýká historik.

„Polsko dodnes považuje právo z té doby za součást své kontinuity, takže ty soudce je možné trestat pouze tehdy, pokud porušili komunistický zákon,“ upozorňuje.

Tak tomu je i v případě soudce Dzięcoła. Je obžalovaný z toho, že neoprávněně připravil Edwarda Pytka o život kvůli odlišným politickým názorům. Ale taky kvůli tomu, že rozsudek byl vydán v rozporu se zákonem platným v době stalinismu.

Rodině Edwarda Pytka se v 90. letech podařilo mladého muže rehabilitovat. Jeho ostatky se podařilo exhumovat v roce 2013, následně identifikovat a poté 2015 uložit v mauzoleu. Na pohřeb jeho těla čekala rodina přes 60 let.

Chybějící identifikace těl

„Historici a vědci vrátili svému hrdinovi jméno a příjmení. Ano, Edward Pytko se nám vrátil do paměti, z čehož mám velkou radost. Ale z masového hrobu, z tří set těl zůstává asi jedna třetina dodnes neidentifikovaná,“ uvádí Płużański.

V Polsku by ještě letos měl vzniknout památník obětem volyňského masakru. Řada obcí jej odmítla

Číst článek

„Jejich ostatky leží v laboratoři a vědci se z nich snaží získat aspoň malý vzorek DNA k porovnání s materiály od lidí, kteří stále pohřešují své příbuzné,“ popisuje historik.

Jména těch, kteří prokazatelně byli pohřbení tady v masovém hrobě, ale jejich ostatky se ještě nepodařilo identifikovat, jsou například inženýrka zemědělství a účastnice varšavského povstání Helena Żurowska, nebo agent exilové vlády, který po válce v Polsku shromažďoval důkazy o zločinech Sovětů na Polácích Wytold Pyłecki.

V hrobě skončilo taky tělo pilota Romana Rybsona, kterému se za války podařilo dvakrát uprchnout z německého zajetí. Byly tu i ostatky Gracjána Fróga, který velel nejslavnější brigádě domácí armády ve Vilniusu a účastnil se boje za osvobození tohoto města.

Kateřina Havlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme