Bojoval s nacisty, zastřelit ho ale chtěla Rudá armáda. Po válce se stal komunistou a udavačem StB

Ján Grónský se narodil na Slovensku v obci Likavka u Ružomberku roku 1928 v rodině židovského obchodníka. V dětství chodil ke skautům, oddíl se však v roce 1938 stal součástí Hlinkovy mládeže.

Paměť národa Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Na vojenském cvičení v roce 1956 (Ján Gronský je zcela vlevo) | Zdroj: Post Bellum

Se slovenským luďáctvím ale nechtěl nic mít, nacistické Německo nenáviděl. S bratrem se připletl k odbojové skupině, která se pokusila výbušninou zlikvidovat vojenské ubikace. Rodina ze strachu z pronásledování prchla do Maďarska.  

Při obléhání Budapešti v dubnu 1944 Jána zajali vojáci Rudé armády a na místě ho chtěli popravit, všimli si totiž, že má na klopě připnutý odznáček Hlinkovy mládeže. Šestnáctiletý židovský chlapec jim rusky zazpíval a jednotka si ho nechala jako poskoka. Po válce se stal komunistou a udával StB. 

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘÍBĚHY 20. STOLETÍ: Celý příběh Jána Grónského

Odbojovou protistátní skupinu, kolem které se bratři pohybovali, inspirovali dva komunisté, gymnaziální učitelé: Gustáv Borkovič, vlastním jménem Oskar Veis, na konci války si změnil jméno na Valášek. Mimochodem, po válce se z něj stal jeden z nejvyšších představitelů ÚV KSČ v Bratislavě, v roce 1951 ho odsoudili na 23 let za to, že údajně prosazoval do funkcí lidi, kteří se kompromitovali v době slovenského fašistického státu. 

Další vůdce oné odbojové skupiny byl Ernest Otto, kterému se podařilo před gestapem prchnout do hor k partyzánům. Ani s ním to po válce nedopadlo dobře. V roce 1949 ho jako údajného jugoslávského agenta odsoudili k trestu smrti. Po odvolání mu trest snížili. V roce 1962 už na svobodě zřejmě spáchal sebevraždu.  

Odbojová skupina vydávala letáky s nápisem například „Hitler skape“, pak se pokusili vyhodit do povětří kasárna. Knot se pravděpodobně utrhnul a nálož nevybuchla.  

„Ta skupina měla šestnáct členů a jednoho takového přicmrndávače a to jsem byl já. My jsme se připravovali na to, že až bude nějaký převrat, že postřílíme všechny místní Němce. A kvůli tomu, to byla moje činnost, jsem na psacím stroji vyhotovil seznam všech ružomberských Němců, kde bydlí, jak se dostat do domu a tak dál,“ vypráví Ján Grónský. 

Zamilovaná odbojáře prozradila 

Skupina byla vyzrazena dívkou, členkou skupiny. Zamilovala se do Němce, kterému se svěřila. Jánu Grónskému chyběl měsíc do patnáctého roku, když ho zatkla policie. Na pokyn prokurátora ho kvůli nízkému věku potrestali mírně, vyloučili ho z gymnázia. Ostatní zavřeli. Některé další mladé studenty za několik měsíců propustili s tím, že budou vyšetřováni na svobodě. Čtyři členy skupiny Němci popravili.  

Bratr Štefan patřil mezi propuštěné. Využil chvíli na svobodě a utekl do hor k partyzánům. Rodina ze strachu o život prchla do Maďarska, kde na ně už čekal otec: „V Maďarsku nás všechny pozavírali. Seděli jsme ve věznici, která se jmenovala Magdolna. Otec nám přes svoje známosti obstaral falešné papíry,“ popisuje pamětník.  

Z věznice je propustili jen pár dní před tím, než byla většina vězňů zastřelena, vypráví Grónský: „19. března 1944 Němci obsadili Maďarsko, vyměnili vládu a všechny lidi, co byli v Magdolně zlikvidovali, některé zastřelili na místě a některé odvezli do koncentráku.“ 

Vymlouval se na otce, že je prý důstojníkem SS 

Rodina Grónských hledala v Maďarsku pomoc u cizích rodin, musela se rozdělit. Jána přijala budapešťská rodina Hanákova. Jánu Gronskému otec zajistil bydlení u jistého pana Hanáka. Když začaly americké nálety na Budapešť, Hanákovi se s Jánem odstěhovali na venkov. Jeho soused se jich až podezřele vyptával na chlapce, proto ho poslali zpátky do Budapešti, kde se válčilo. Během náletů Ján nechodil do krytu, aby neupoutal pozornost.  

Dvakrát ho chytili při německé razii proti židům. Vždy tvrdil, že otec je vysokým důstojníkem SS a slouží v Jugoslávii, ukazoval legitimaci Hlinkovy mládeže, o které tvrdil, že je legitimací slovenské hitlerjugend. Uvěřili mu. „Oni ty židy stříleli kulomety do Dunaje. To bylo hrozné!“ popisuje Grónský.

Ján Grónský zamlada | Zdroj: Post Bellum

Jánu Grónskému se během bombardování a prudkých bojů v ulicích podařilo z města ujet vlakem. Na venkově se ukryl v seníku, kde ho objevila jednotka Rudé armády. Když si všimli, že má na klopě odznáček se slovenským autonomistickým křížem Hlinkovy mládeže, chtěli ho na místě zastřelit.  

Ján Gronský dnes | Zdroj: Post Bellum

Duchapřítomný chlapec je začal přemlouvat a zvesela jim zazpíval ruské vlastenecké písně, které ho naučil jeho otec. Zalíbil se jim jako tlumočník, mluvil dobře německy i maďarsky. Vypráví, že nejednou byl donucen hlídkovat před domy, kde vojáci znásilňovali dívky. Ján Gronský se pak připojil k 4. brigádě československého armádního sboru, se kterým v dubnu 1945 přijel domů. 

StB chtěla, aby udával, s kým se zná jeho otec v Anglii 

Po válce se z něj stal horlivý komunista. Studoval chemii, ekonomii a práva na Vysoké škole politické a sociální. Nechal se zverbovat StB, která po něm chtěla, aby ke spolupráci získal svého otce.  

„Nacisté zavraždili moji babičku a matku. Táta pak po válce utekl do Anglie. Chtěl jsem se za ním po třinácti letech podívat a spolupráci s StB jsem považoval za svoji povinnost. Otec byl pro ně zajímavý, protože měl kontakty kolem BBC. Spolupráci ovšem odmítl, já ne. Scházel jsem se s nimi. Chtěli vědět o lidech z české BBC. Řekl jsem jim, koho táta zná a takové další voloviny. Táta pak umřel v roce 1964 a tím to skončilo. Teď jsem v seznamech jako agent StB. No, dobře mi tak,“ vysvětluje doc. Dr. Ing. Ján Gronský, CSc., který je ve svazcích StB registrován jako agent pod krycím jménem Gala. 

Mikuláš Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme