Bouřlivý začátek bouřlivé revoluce. Před 600 lety propukly husitské války první pražskou defenestrací
Husité jsou nedílnou, ale velmi kontroverzní součástí českých dějin. Chtěli prosadit v obřadech pití mešního vína z kalichů pro všechny, takzvané přijímání podobojí. Za svou pravdu bojovali ve jménu upáleného mistra Jana Husa. Jejich revoluce začala přesně před 600 lety, když jednoho letního dne vyhodili z oken Novoměstské radnice purkmistra, rychtáře a konšely a ovládli Prahu.
K připomínce 600 let od první pražské defenestrace pořádá Praha 2 v úterý celodenní program. Na Karlově náměstí se otevře středověké tržiště, v plánu je také příchod husitského vojska a ztvárnění defenestrace z Novoměstské radnice.
Radikalizace společnosti
Česká reformace, která je spojena zejména s husitstvím a která zdůrazňovala například tzv. přijímání pod obojí, důraz na boží slovo kázané ve srozumitelném jazyce či odpor ke světské okázalosti a bohatství církve, nabrala v letech 1414–1415 dramatických rozměrů.
Po upálení duchovního vůdce nového reformního proudu Jana Husa se česká společnost začala radikalizovat, král Václav IV. se zdráhal proti husitům zakročit a většina panstva se s reformními myšlenkami spíše ztotožnila.
Na začátku roku 1419 vypověděl král Václav IV. z Prahy husitského diplomata Jana z Jesenice, čímž dosáhl zrušení interdiktu nad Prahou, a uvedl zpět do svých farností před nedávnem vyhnané katolické kněze.
K užívání tzv. podobojí král propůjčil tři pražské kostely, Panny Marie Sněžné, svatého Ambrože na Novém Městě a svatého Benedikta na Starém Městě. To však situaci, kdy se většina Pražanů přiklonila ke kalichu, neuklidnilo.
Oběť stalinského gulagu, nebo podvodnice? ‚Příběh Věry Sosnarové se vymyká ostatním,‘ říká dokumentarista
Číst článek
Katolíci – antikristé
Na počátku července pak král dosadil nové, husitům nepřátelské konšelské rady i na Novém Městě pražském, kde ale mělo převahu české husitské obyvatelstvo, a třeba vykázal z města mluvčího radikálních husitů Mikuláše z Husi, pozdějšího druha Jana Žižky.
Emoce nejvíce jitřil svými bouřlivými kázáními radikální husitský kněz od Panny Marie Sněžné Jan Želivský. Podle něj měli husité bojovat s protivníky svých idejí. Katolický tábor označoval za antikristův. Husité měli při tom být mravní, protože to je pravé křesťanství. Želivský odsuzoval boháče a vyzdvihoval lidi chudé, ponížené a zatracované, jako byli žebráci a tělesně postižení.
V ranních hodinách v neděli 30. července 1419 vyslechl zaplněný chrám Panny Marie Sněžné radikální projev Jana Želivského. Rozvášněný a ozbrojený dav, ve kterém zřejmě nechyběl ani Jan Žižka, se po kázání vydal ke kostelu svatého Štěpána, kterého se zmocnil násilím.
Želivský opět pronesl kázání a lidé přijímali z kalicha. Odtud se Želivský se svými věrnými odebral k radnici, která dodnes stojí na rohu Karlova náměstí a Vodičkovy ulice. Zřejmě kolem desáté hodiny dopolední se k radnici přiblížil dav, kterému stál v čele Želivský, jenž držel v rukou dlouhou tyč, na jejímž konci byla schrána s posvěcenou hostií.
‚Všechny bez milosti povraždili‘
U Novoměstské radnice začali mluvčí radikálních husitů jednat s konšely o propuštění kališníků, které zavřeli po 6. červenci 1419. Podle Starých letopisů českých to konšelé odmítali a zástupu se hrubě posmívali. Nakonec se rozzuření lidé se vrhli na radniční bránu. Celkem bylo zabito 13 lidí (jednoho muže, konšela Říhu, utloukli v radniční kuchyni).
Kolik dětí navštěvovalo za Marie Terezie školu? ‚Bylo jich méně, než říkají dobová data,‘ tvrdí historik
Číst článek
„Všechny ukrutně, hanebně a bez milosti povraždili, protože je házeli z oken dolů na oštěpy, sudlice, meče a kordy,“ píše se ve Starých letopisech českých.
Krátce poté vzbouřenci svolali velkou obec novoměstskou, která vyhlásila všeobecnou pohotovost a zvolila čtyři vojenské hejtmany, aby řídili město. Husité tak převzali moc nad Novým Městem pražským. Král Václav IV. sledoval dění z hrádku v Kunraticích a nově zvolené konšely uznal 2. srpna 1419.
Naplánovaná akce?
Podle historiků nebyla akce improvizovaná. Novoměstští konšelé nejspíš museli o akci předem vědět, na radnici byl totiž v neděli dopoledne osobně přítomen purkmistr Jan Podvinský, několik konšelů, obecních starších, úředníků i pacholků.
Před 604 lety byl upálen Mistr Jan Hus. ‚Způsob popravy byl symbolický,‘ říká historička středověku
Číst článek
„O připravenosti a dokonalé režii převratu svědčí i fakt, že obětem byly ponechány cennosti,“ napsal historik Petr Čornej, podle kterého nedostali vzbouřenci příležitost k obohacení.
To podporuje i skutečnost, že krátce po defenestraci, či přímo v jejím průběhu dorazil na místo činu předem povolaný podkomoří a člen královské rady Jan Bechyně s oddílem jízdních ozbrojenců. Když se však seznámil se situací, raději ihned volil ústup, neboť ozbrojený zásah proti stovkám rozvášněných husitských radikálů by byl v takovém případě sebevražedným podnikem.
Křížová výprava
V tento den se podle historiků ujal moci husitský radikalismus, ale též si „prostý lid“ poprvé uvědomil svoji sílu. Kulminační bod husitské revoluce pak nastal zejména po smrti krále Václava IV. 16. srpna 1419 ve věku 58 let.
„Nastoupit na trůn měl jeho bratr Zikmund Lucemburský, římský a uherský král. Ten dal ale jasně najevo, že nebude trpět husity. Nakonec se v březnu 1420 se rozhodl, že se zkusí chopit svého trůnu s pomocí křížové výpravy,“ popisuje další události historik Pavel Soukup z Filozofického ústavu Akademie věd.
Podle Soukupa šlo na obou stranách konfliktu o svatou válku. „Křížová výprava je prostě boj na obranu víry a stejně tak husité považovali svůj boj za náboženskou svatou válku, že byli vyvoleni bránit křesťanské hodnoty.“
Náboženské boje skončily po více než šedesáti letech Kutnohorským mírem. Byla znovu potvrzena Basilejská kompaktáta – a tedy zrovnoprávněny kališnická a katolická víra. Ten největší odkaz husitské tradice a bouřlivého 15. století jako boje za svobodu vyznání nechal Tomáš Garrigue Masaryk vetkat do prezidentské standardy. Myšlenku kazatele Jana Husa převzatou z Bible, že „pravda vítězí“.
