Jaro 1968, nečekaný závan svobody. Ze Spolkové republiky k nám přijelo více Němců než z NDR

Události československého jara a léta 1968 si spojujeme s velkými politickými změnami. Jenže lidé nežili jen politikou. Každodennost jarních měsíců toho roku vystihují Rozhlasové noviny, vysílané každý večer. Jsou důkazem toho, že i v dobách závažných politických událostí žijí lidé obyčejnými starostmi.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Prezident Ludvík Svoboda při návštěvě severozápadních Čech 30. června 1968. Projev před radnicí v Lounech | Foto: Státní okresní archiv Louny

Překotný vývoj se přenášel i do každodenních událostí. A protože o peníze jde vždy až na prvním místě, nepřekvapí, jak často se mluvilo třeba o výši mezd. Ty byly v Československu relativně nízké.

Přehrát

00:00 / 00:00

Archiv Plus: V Československu na jaře 1968 se neřešila jen politika a následné uvolnění atmosféry

Platy rostou, ekonomika nikoli

Ekonom Ota Šik v jednom televizním pořadu dokázal, jak jsou na tom naši dělníci v porovnání s jinými. Zjistit se to dalo podle času, který museli odpracovat, aby si vydělali na koupi – v podstatě – stejné věci.

Například československý dělník musel na koupi malého rádia (tehdejší terminologií „tranzistoráku“) odpracovat 117 hodin, západoněmecký 12 hodin. Na kilogram čokolády pracoval československý dělník 10,5 hodiny, zatímco západoněmeckému stačilo na koupi stejného množství čokolády pracovat 1,5 hodiny.

Byla to zpráva, která posluchače zasáhla; méně už vnímali, že nízké mzdy jsou způsobeny nevýkonnou ekonomikou. Tlak na zvyšování mezd byl tak velký, že některé podniky už během února 1968 platy zvyšovaly, takže v průměru rostly o 12 procent, zatímco ekonomika rostla o necelých pět procent.

Je na Západ cesta dlouhá... 

Další všední témata, která otevřelo politické uvolnění jara 1968, se nabízela. Třeba svobodné cestování. Najednou bylo možné odjet na výlet na Západ, problém byl „jen“ v tom, kde vzít peníze. Pokud jste totiž neměli v zahraničí příbuzné, kteří vám cestu a pobyt zaplatí, byli jste odkázáni na nákup valut v Československu.

Směnárny na západě československé koruny nevykupovaly – a naše ekonomika potřebovala tvrdou měnu, franky, marky, dolary a další, na nákup surovin, nikoli na cestovatelské radovánky. Počet žádostí o možnost vycestovat na Západ a nakoupit „tvrdou“ měnu byl v dubnu 1968 trojnásobný oproti dubnu 1967; státní banka mohla uspokojit sotva třetinu zájemců.

Výrobna náramkových hodinek Prim v Novém Městě nad Metují, duben 1968. Tehdejší nízké mzdy byly způsobeny nevýkonnou ekonomikou | Foto: Jiří Kruliš, ČTK

Pro zajímavost: koupit jste si mohli pět dolarů na den, maximálně sto dolarů na celou dobu pobytu. Tahle skutečnost kalila nadšení z toho, že na hranicích byly odstraňovány drátěné zátarasy (i o tom se ve vysílání mluvilo) a odbavení na celnicích se výrazně zrychlilo. Z toho měli nakonec radost spíše turisté, kteří přijížděli k nám. A že jich bylo! Podívat se na socialismus s lidskou tváří chtělo čím dál víc lidí.

Velikonoce roku 1968 byly první za dobu existenci dvou německých států, kdy k nám přijelo více Němců ze Spolkové republiky Německo než z Německé demokratické republiky. 

Svoboda, která trvala jen chvíli 

Svobodně se začalo mluvit o devastaci životního prostředí, například o katastrofálním stavu lesních porostů v Krušných horách. Připravovalo se zavedení pětidenního pracovního týdne, ministerstvo vnitra ukončilo odposlechy telefonních linek, u přijímacích zkoušek na střední a vysoké školy se přestal posuzovat kádrový profil uchazeče, v rozhlasovém zpravodajství se v nebývalé míře objevuje „černá kronika“ – havárie vojenských letadel, srážky vlaků, požáry továren, ale třeba i sebevraždy vysokých policejních důstojníků, kteří mohli mít určitý podíl na nezákonnostech 50. let.

Celá ta uvolněná atmosféra trvala v podstatě jen několik týdnů. Už v létě 1968 začíná samotné Dubčekovo vedení KSČ opět „utahovat šrouby“, protože je jasné, že situace se poněkud vymkla z kontroly. To už ale dávno běží jiný plán: Moskva musí potvrdit své imperiální postavení, v daném případě i za pomoci tanků.

Za pár měsíců už bude pomyslný vlak opět nasazen na „správné“ koleje, což bude patrné i na fádně šedivém rozhlasovém zpravodajství. Ten každodenní závan svobody z jara 1968 si můžete připomenout prostřednictvím pořadu z cyklu Archiv Plus.

David Hertl Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme