Před 26 lety začal konec Sovětského svazu. Zastánci tvrdé linie se pokusili převzít moc
Obyvatelé někdejšího Sovětského svazu a s nimi i celý svět zažívali před 26 lety horké chvíle. Tehdy totiž vypukl pokus o státní převrat inscenovaný zastánci tvrdé linie v sovětském vedení. Puč se sice nezdařil, ale Sovětskému svazu začaly odtikávat jeho poslední chvíle.
Filozof a politik Alexandr Osovcov byl v srpnu 1991 členem prezidia moskevského městského parlamentu a předsedou klubu strany Demokratické Rusko.
„Asi v sedm ráno v pondělí 19. srpna mě vzbudila manželka s tím, že mám telefon. Zeptal jsem, kdo může proboha volat v tak nelidskou hodinu. Zvláště, když jsme před tím oslavovali narozeniny mého kamaráda. Telefonoval tehdejší předseda moskevské vlády Jurij Lužkov. Chtěl jsem mu vynadat, proč mi volá tak brzy, ale on povídá: 'Ty nic nevíš - začal převrat! Okamžitě se nachystej, posílám pro tebe auto',“ zavzpomínal pro Radiožurnálu Osovcov.
Historici zpřesnili počet obětí sovětské okupace. Do konce roku 1968 zemřelo 137 lidí
Číst článek
Osovcov a další politici se začali sjíždět do centra Moskvy a organizovali tam odpor – od zajištění betonových bloků proti tankům až po mobilní záchody.
„Po poradě u Lužkova jsme odjeli k parlamentu, k Bílému domu. Tehdy tam ještě nebylo moc lidí, ale společně se nám povedlo zastavit první kolonu tanků, která přijížděla po Kutuzovské třídě směrem na Nový Arbat. Prostě jsme se tankům postavili do cesty a donutili je zařadit zpátečku. Hned potom začaly kolem Bílého domu růst barikády z oněch betonových kvádrů, které přivezli,“ vzpomíná filozof a politik.
Moskevský premiér Jurij Lužkov a další začali tušit, že pučisté zdaleka nemají situaci pod kontrolou. „Převrat, řekl Jurij Michajlovič, je obrovským ekonomickým podnikem a tihle komsomolci si s tím neporadí. Nevím, jestli měl ve všem pravdu, ale došlo mi, že v takových krizových situacích vítězí ten, kdo je připravený jít až do konce. My jsme v té chvíli neměli převahu v ničem, kromě jediného: byli jsme ochotní obětovat všechno, co v nás bylo,“ vysvětluje Osovcov.
Rusy už Velká říjnová revoluce nezajímá. Poprvé ji také víc lidí vnímá negativně
Číst článek
Ani podpora lidí nebyla zpočátku tak velká, jak by se mohlo zdát, vzpomíná Alexandr Osovcov. „První den puče se kolem Bílého domu sešlo asi 70 tisíc lidí, což je na tak obrovskou zemi málo. Na druhou stranu, nás bylo sice nemnoho, ale oni jakoby nebyli vůbec. Armáda sice přijela, ale bojovat se nechystala. A nebojovala by. A nedorazila ani zvláštní jednotka Alfa. Vojáci nevěděli, proč a hlavně za koho by měli bojovat. To byl hlavní výsledek těch dní,“ řekl.
Nejtěžší ale nebylo porazit pučisty, mnohem komplikovanější bylo rozhodnout, co bude dál. „Tam nebyly prostě jen různé politické síly, byly to strany často protikladné – levice, liberálové, krajní nacionalisté, monarchisti i komunisti. Objevily se vlajky nacionalistů i americké a tento konglomerát se mohl dohodnout pouze na jednom: že se jim všem nelíbí převrat,“ říká politik Alexandr Osovcov.
Alexandr Osovcov dodává, že rozpad Sovětského svazu, ke kterému srpnové události nakonec vedly, si nepřála ani veřejnost. Lidé jen nechtěli pokračovat v tom, v čem žili do té doby. Někdo nechtěl stát ve frontách na salám, jiný, aby mu nařizovali, jaké knížky má číst, třetí nechtěl, aby mu seshora určovali, kam může nebo nemůže jet. Nebylo to žádné účtování s režimem, uzavírá ruský politik.
