V patnácti se zamilovala, se svým klukem putovala na osm let do kriminálu
Milena Sedláčková pracovala dlouhá léta jako účetní Konfederace politických vězňů. Její příběh z doby komunismu znal ovšem jen málokdo. Šuškalo se, že za komunismu tajně pracovala pro Američany a dostala za to osm let vězení. Odseděla si jen dva, protože jí byla překvapivě udělena prezidentská milost. Její kluk putoval do kriminálu na 20 let. Milena na něj čekala.
Milena Sedláčková se narodila 13. května 1933 v Praze. Tatínek provozoval živnost se svým osobním vozem jako autodrožkář, dnes by se řeklo taxikář, maminka pracovala v prodejně a jako uklízečka.
Dětství Milena prožila za války na Vyšehradě. Jako malému děvčátku se jí do paměti zaryly silné emoce, které prožívali její rodiče. Vzlykající dospělé utírající si slzy si vybavuje během demobilizace v roce 1938 a za nacistického přepadu 15. března 1939.
Asi nejsilněji se jí vrací hrůza a panika z bombardování 14. února 1945. Pamatuje si sirény, výbuchy, hořící Emauzy. Dnes se jí vzpomínky z dětství vrací při sledování záběrů z Ukrajiny: „Pro mě je to katastrofa! Koukám na televizi a vidím ty děti a dospělé lidi na Ukrajině, nedělá mi to dobře. Doufala jsem, že tohle se už nikdy nevrátí,“ říká 89letá Milena Sedláčková.
Při tanci se osudově zamilovala
Milena Sedláčková, rozená Součková, se v roce 1947 v patnácti letech zamilovala do gymnaziálního studenta – maturanta Jaroslava. Na taneční zábavě ji tento pohledný chlapec vyzval k tanci.
Maminka s babičkou dceři vztah kvůli věku zakazovaly. Milena se s ním tedy rozešla: „Pak jsem zjistila, že se mi po něm hrozně stýská. Vystupovala jsem z tramvaje z jedničky a náhodou jsme se potkali na zastávce a padli jsme si do náruče,“ vypráví Milena Sedláčková, která vystudovala dvouletou obchodní školu.
Dopisy s neviditelným inkoustem
Se svým chlapcem Jaroslavem prožívala Milena tragédii – jeho tatínka zatkla StB. Za údajnou velezradu ho komunisté poslali na 20 let do uranových lágrů v jednom z navazujících procesů Horáková a spol. Jaroslav se rozhodl, že se státní zvůli postaví.
Rozhodný hrdina, který vynikal. Gabčík nechtěl jen čekat na pomoc spojenců, připomíná historik
Číst článek
Se svým spolužákem Milanem Herdou založili odbojovou skupinu „Dora“. Milan se přes svoji dívku Danu Bedřichovou propojil s agentem americké tajné služby CIC Stanislavem Bílým. Ten chodil s kamarádkou Dany.
Milan Herda zorganizoval důmyslnou síť informátorů – asi deset dvacetiletých kluků a dívek, někteří tvořili páry. Výjimkou ve skupině byl tatínek Dany – 51letý podplukovník Ladislav Bedřich, muž s hrdinskou minulostí z východní fronty. Později u soudu dostal nejvyšší trest, 20 let vězení.
Milan Herda zprávy od svých spolupracovníků předával agentovi prostřednictvím tzv. mrtvých schránek, případně zasílal dopisy do Švýcarska na určenou adresu. Pozdravy působící jako obyčejné kamarádské pozdravy skrývaly zašifrované špionážní texty napsané neviditelným inkoustem. Fungovalo to.
Skupina dodávala stovky různých zprávy o armádě, průmyslu, kopie úředních dokumentů z komunistických úřadů. Měli přesné informace z jednoho komunistického ministerstva. Jaroslav Sedláček se totiž o odbojové skupině svěřil své dívce Mileně a poprosil jí o pomoc.
Zrazení důvěry v práci
Milena po obchodní škole nastoupila do prodejny stavebnin a keramiky jako úřednice.
V říjnu 1951 povýšila na Ministerstvo stavebního průmyslu do dopravního oddělení, kde mimo jiné pořizovala zápisy z jednání, nahlížela do strategických dokumentů úřadu např. souhrnných týdenních zpráv: „Věděla jsem, co budu pro Jaroslava dělat. Předávala jsem mu kopie. Souhlasila jsem, že mu pomůžu, samozřejmě. Zradila jsem své kamarády (Paní Milena míní kolegy na ministerstvu, pozn. redakce). A nelituji toho,“ vypráví Milena Sedláčková, která pořizovala kopie ministerských dokumentů a předala je Jaroslavovi.
O židovství své rodiny nevěděla nic. Přečtěte si vzpomínky Madeleine Albrightové
Číst článek
Ten listy přefotil fotoaparátem, který získal od agenta CIC Bílého a mikrofilm předal šéfovi skupiny, 22letému Milanu Herdovi.
Večer čekej přítele
Skupina deseti velmi mladých chlapců a dívek získávala instrukce z vysílání Svobodné Evropy z rubriky „Pozdravy domů“. K tomu jim sloužilo rádio, které jim sehnal podplukovník Bedřich.
Když zazněla věta „Růže touží po rose“, zaznamenalo to, že mají naplnit mrtvou schránku. „Večer čekej přítele“ – schránku vyzvedne agent CIC, „Tatraplán z Moravy zdraví přátele z Velvar“ – všechno v pořádku, „V zelené zahradě roste veliký strom“ – pozor nebezpečí, „Kocour mňouká na měsíc“ – nemáme nic, poslouchejte zítra.
Skupina úspěšně prováděla špionáž asi deset měsíců. Na začátku léta 1952 všechny pozatýkala StB. Jediného, koho nedostali, byl agent CIC Stanislav Bílý, který včas pochopil, že skupina je dekonspirována a zůstal v zahraničí.
I přes snahu agent unikl
Vedoucí odbojové skupiny Milan Herda se v srpnu 1951 neprozřetelně svěřil svému strýcovi, asi 40letému Miroslavu Herdovi. Ten vše oznámil policii a souhlasil se spoluprací, stal se „krtkem“, který předstíral členství ve skupině. Estébáci skupinu skoro půl roku monitorovali, ale i přes snahu se k agentu CIC nedostali.
Maminka Milana Herdy na jaře 1952 cosi vytušila a syna varovala. Když ho pak na ulici ve tmě začátkem června 1952 zastavili neuniformovaní policisté a zeptali se: „Jste Milan Herda?!“ V klidu odpověděl: „Ne. Toho neznám.“ Estébáci byli tak zmatení, že pokračovali dál, než to jednomu z nich došlo. Herda již prchal. Po nějaké chvíli byl dopaden a několika muži na chodníku surově přemožen. Jaroslava Sedláčka zatkli za týden po Milanovi.
Traktoristka, sedmikráska, puťka. Jak se v Česku dekádu po dekádě měnilo zobrazování ženy
Číst článek
Sedláčková vzpomíná na dny hrůzy, které následovaly po zatčení jejího chlapce Jaroslava. Všimla si, že ji sledují nenápadní chlapy, došlo jí, že se nejspíš jedná soudruhy od Státní bezpečnosti.
Pro Milenu přijeli 23. června 1952 v šest hodin ráno, začínal krásný letní den, ještě ležela v posteli: „U volantu seděla holka a jeden z těch dvou chlapů, co pro mě přišli, si sedl vedle ní a ten druhý vedle mě. Vypadalo to, jako když jedeme na výlet,“ vzpomíná Milena. Auto směřovalo do Bartolomějské.
I další odbojáře ze skupiny „Dora“ estébáci pozatýkali během června 1952. Policie odhalila mrtvé schránky, během domovních prohlídek zabavili písemnosti, fotoaparát, lahvičku s neviditelným inkoustem, rádio, vysílačku, psací šifrovací stroj, plánky různých skrýší, mnohé další detaily ze zatčených vymlátili. Milan, šéf skupiny, putoval na 18 let do vězení, Jaroslav dostal 19 let, Milena osm.
Jak probíhalo vyšetřování? Co prožila ve vězení na Kladně, ve Zlíně a Želiezovcích? Proč a za jakých okolností jí prezident Zápotocký udělil milost? Dozvíte se v druhém díle Příběhů 20. století o paní Sedláčkové, které vysílá Český rozhlas Plus v neděli 24. dubna 2022.
