28 pavilonů, 303 hektarů. Před 115 lety rozhodl zemský výbor o stavbě psychiatrie v Bohnicích

Před 115 lety, 12. listopadu 1903, se na základě společenských změn a potřeby dalších lůžek pro psychicky nemocné pacienty rozhodl Zemský výbor Království českého postavit úplně nový ústav pro pacienty s duševními chorobami v Bohnicích u Prahy. Začala tak historie Psychiatrické nemocnice Bohnice.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Za zvyšující se počet lidí trpící dušeními chorobami na konci 19. a začátku 20. století mohly podle webu Psychiatrické nemocnice Bohnice „prudký rozvoj industrializace, zvyšování životního tempa i stresové situace“ s tím spojené.

Na přeplněných předměstích, kam se stěhovali lidé z venkova, nemohli navíc rodiny o pacienty trpící psychickými nemocemi správně pečovat.

Pokud se zdravotní stav jedince stále zhoršoval, rodina obvykle neměla na vybranou a musela dotyčného umístit do ústavu pro choromyslné, jak se tehdy tato zařízení nazývala.

Zemský výbor Království českého provozoval na konci 19. a na začátku 20. století šest ústavů: v Praze (dnešní Psychiatrická klinika na Karlově), v Kosmonosech u Mladé Boleslavi, v Dobřanech u Plzně, v Horních Beřkovicích u Roudnice nad Labem a v Opařanech u Tábora.

Architekt Strakovy akademie

Protože kapacita pacientů v ústavech byla opakovaně překračována - situace byla nejhorší v Praze, rozhodl se zemský výbor postavit úplně nový ústav. Koupil proto za 730 000 korun velkostatek v Bohnicích u Prahy „včetně objektů, polností a přilehlého Čimického háje“, jak píše Josef Tichý z Psychiatrické nemocnice Bohnice.

Před 103 lety v Paříži vybuchla továrna na granáty. Rodiny obětí si událost připomněly u nové pamětní desky

Číst článek

Architektem stavby se stal v té době již velmi známý Václav Roštlapil, který kromě Strakovy akademie a Akademie výtvarných umění v Praze na Letné postavil také podobný ústav pro choromyslné ve Vídni. Oba tyto ústavy byly ve své době největší a nejmodernější v Rakousku-Uhersku.

Původně spadal nový ústav v Bohnicích administrativně pod již existující pražskou nemocnici. Její pacienti se na stavbě dokonce podíleli. 28. dubna 1909 ale zemský výbor rozhodl o osamostatnění ústavu s titulem Královský český zemský ústav pro choromyslné v Bohnicích.

37 obvodů

Bohnická nemocnice zabírala 64 z celkových 303 hektarů pozemků, které zakoupil zemský výbor. Na nich mezi lety 1906 až 1912 vzniklo 28 léčebných pavilonů. Dále pak samozřejmě vznikla celá řada administrativních a provozních budov a také hřbitov se 4100 hrobovými místy.

Před třiceti lety se začal šířit první počítačový červ. Jeho autora museli soudit podle nového zákona

Číst článek

Až do roku 1910 tvořili většinu pacientů ústavu lidé z jiných zařízení, kteří byli do Bohnic přeloženi a kteří také zpravidla pomáhali při stavbě. Právě až v roce 1910 byl přijat první pacient „z ulice“ a až v roce 1911 dostal bohnický ústav přijímací rajón.

„Tvořily ho dvě městské části v Praze a 35 správních obvodů c. k. okresních hejtmanství. Prakticky to byly okresy celých východních Čech, celé střední a část jižních Čech a část okresů severozápadních Čech,“ doplňuje Tichý.

Těsně před začátkem první světové války se v bohnickém ústavu staralo 14 lékařů a 304 opatrovníků o celkem 1893 pacientů. Jak zdůrazňuje vedoucí farmaceut Psychiatrické nemocnice Bohnice a znalec místní historie Jan Pomykacz, nejednalo se o sociálně slabé pacienty. Ústav byl primárně určen a také stavěn pro bohatší klientelu.

Petr Jadrný Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme