Pomocné technické prapory vznikly před 70 lety. Mezi ‚Černými barony‘ byli kněží i velkostatkáři
Před 70 lety byly v československé armádě zřízeny Pomocné technické prapory, zvláštní jednotky pro "politicky nespolehlivé". Proslavil je Švandrlíkův román #ČerníBaroni, realita ale byla mnohem tvrdší. O #PTP hovoří historik Prokop Tomek. (Hlavní zprávy 27.9.2016). #VTentoDen pic.twitter.com/yr7U69olke
— Auditorium (@auditoriumCRo) September 1, 2020
Před 70 lety se zformovaly Pomocné technické prapory. Byly to zvláštní armádní jednotky lidí, kterým komunistický režim nevěřil. Takzvaní pétépáci byli neozbrojení, protože je komunisti považovali za politicky nespolehlivé. Sloužili mezi nimi třeba kněží, intelektuálové, velkostatkáři nebo jejich potomci. Někteří pracovali na stavbách nebo v zemědělství, jiní v uhelných dolech. Přezdívalo se jim Černí baroni.
„Tam nás přivítal nadporučík Řehořek slovy, které nelze ani reprodukovat, protože to byly nadávky, a že tam odsud neodejdeme živí,“ vzpomínal Vladimír Sekanina pro projekt Paměť národa na svůj první den u Pomocného technického praporu. Byl synem velkostatkáře a po únorovém komunistickém puči v roce 1948 se zúčastnil studentské protikomunistické manifestace. To tehdejšímu režimu stačilo, aby ho zařadil na seznam takzvaných politicky nespolehlivých.
U PTP se dostal i ke kádrovým posudkům svých kamarádů. „Tam jsem našel záznam tohoto znění: Je oblíbený, pracovitý, ale je velmi inteligentní. Kdyby chtěl, mohl by škodit lidově demokratickému zřízení.“
Od roku 1950 do roku 1954 prošlo Pomocnými technickými prapory zhruba šedesát tisíc lidí. „Společné jim bylo to, že tito vojáci tou službou u PTP byli fakticky potrestáni, ačkoliv nebyl vynesen žádný rozsudek, nedostali žádný výměr o nějakém trestu,“ upřesňuje historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústav.
Větší žold, proto baroni
Branců kolem 20 let se špatným kádrovým profilem ale nebylo dost. V roce 1951 proto ministr obrany Alexej Čepička vydal rozkaz k povolání politicky nespolehlivých lidí na mimořádné vojenské cvičení. Týkal se mužů od 17 do 60 let.
„Byli povoláváni sice na mimořádné vojenské cvičení, které by podle branného zákona mohlo trvat maximálně deset týdnů, ale byli tam povoláváni na více než dva roky. Bylo to naprosté pošlapání i tehdy platných zákonů,“ dodává Tomek.
Takzvaní pétépáci pracovali na stavbách nebo v uhelných dolech. Přezdívku Černí baroni získali kvůli černým výložkám bez jakéhokoliv označení.
Dalibor Coufal se k PTP dostal poté, co byl z politických důvodů vyloučen ze školy. „A baroni jsme byli proto, že jsme přece jen proti záklaďákům, kteří dostávali žold asi 80 korun, tak my jsme dostali třeba ty dvě stovky,“ vysvětlil Coufal pro Paměť národa.
Nakonec jim ale z platu zbylo výrazně míň - stát jim totiž strhával peníze třeba za ubytování nebo za stravu.
Pomocné technické prapory byly zrušeny k 1. květnu 1954. Rehabilitace se černí baroni dočkali až po roce 1990. Československo bylo jedinou postkomunistickou zemí, která lidi nasazené na nucené vojenské práce odškodnila.
