V Ravensbrücku nebyly jen komunistky, říká historička. Ženy trpěly i sexualizovaným násilím
Úděl československých žen v koncentračním táboře Ravensbrück zkoumá historička Pavla Plachá z Ústavu pro studium totalitních režimů. Ten spolu s nakladatelstvím Pulchra vydal její knihu „Zpřetrhané životy. Československé ženy v nacistickém koncentračním táboře Ravensbrück v letech 1939–1945“. Zaměřuje se v ní především na to, co ženy nejvíce v táboře trápilo a z jakých důvodů se do Ravensbrücku dostaly.
Tradiční komunistický výklad totiž zněl, že tam byly vězněné komunistky a ostatní ženy se zamlčovaly. Plachá ale zjistila něco jiného.
„15. března přišli Němci do Prahy a matku zatkli hned šestnáctého ráno. V sedm hodin někdo zvonil, zrovna jsme snídali, přišla česká policie. Takže matka řekla, vezmi si koloběžku, klíče od bytu a běž k babičce,“ vzpomíná na začátek okupace Ilsa Dolanská (92). Její matka byla Ilsa Dolanská, rozená Kreibichová, která se jako aktivní komunistka dostala přes pankráckou věznici do Ravensbrücku v roce 1940. Její otec byl český Němec Karel Kreibich, významný komunistický funkcionář, mimo jiné také poválečný československý velvyslanec v Moskvě.
Ilsa Kreibichová se v koncentračním táboře dožila konce války. „Psala jsem matce, jak se má strejda Josef. To byl Stalin. Je nemocný, jeho nemoc se lepší,“ rozesměje se penzistka ve svém malém pokoji plném knih a různých časopisů. „Jenže to mi radili dospělí a já byla otrávená, že jí nemůžu psát, co chci. Matka psala, že se jí daří dobře a v podstatě takové všeobecné bláboly. Nemohla nic napsat, no.“
V Ravensbrücku byla Ilsa Kreibichová uvězněná s manželkou Antonína Zápotockého, Julia Fučíka nebo s Milenou Jesenskou. „S Jesenskou se matka v koncentráku nestýkala, protože to byla trockistka,“ gestikuluje rezolutně paní Dolanská.
Kulturou proti beznaději. I v pekle koncentračního tábora Ravensbrück bujel tajný kulturní život
Číst článek
Komunistek byla desetina
Ravensbrück měl v komunistické historiografii zvláštní postavení právě proto, že tam byly vězněné manželky pozdějších vysoce postavených komunistů, kteří po únoru 1948 ovládli Československo. Jiný výklad, než že tam byly vězněné komunistky, nepřicházel v úvahu. Podle historičky Pavly Plaché to ale bylo jinak. „Komunistky tvořily necelých deset procent československých žen.
Převažovaly odpůrkyně nacismu, manželky nebo příbuzné členů jak domácího, tak zahraničního odboje. Milenky nebo přítelkyně Židů. Také to byly ženy, které ve snaze obstarat obživu pro rodinu, porušovaly říšské zákony v protektorátu, třeba prodávaly načerno zboží.“ Pavla Plachá také vypátrala, že mezi vězněnými ženami byly i řeholní sestry. „To byl pro mě objev, o tom se doposud nevědělo.“
Před 80 lety nacisté poprvé použili Cyklon B. Do konce války jím zabili téměř tři miliony lidí
Číst článek
Samostatnou kapitolu věnuje historička tomu, jak ženy snášely podmínky tábora a odloučení od rodin a co je typické na ženském věznění. „Kromě nedostatku hygieny je velmi častým tématem vzpomínek žen sexualizované násilí. To jsou věci, které vás na první pohled nenapadnou, a týkají se třeba vynucené nahoty. Okamžitě po příchodu se musely svléknout a jít před přijímací komisi. Dozorci trestali vězeňkyně tím, že je bili na holý zadek, což mělo jasně sexuální podtext.“
Jako velmi silné téma vězněných žen vnímá historička Plachá mateřství. „To rozebíraly pamětnice velmi často, buď to, že o děti přišly a vychovával je někdo jiný, nebo že žily v koncentračním táboře.“
Bádání o údělu žen v koncentračních táborech se dosud čeští historici nijak podrobně nezabývali, Pavla Plachá tím zaplňuje velkou mezeru. Jen Ravesbrückem prošlo podle posledních výzkumů přes 120 tisíc žen z celé Evropy, konce války se nedožila čtvrtina. Počet československých žen odhaduje Plachá nejméně na pět a půl tisíce. „Kolik žen nepřežilo, nedokážu říct, k tomu nemáme údaje.“
