Správný drákula nemá být co veselý. Zvrácený smysl pro humor se připouští – leč pouze jako doplněk. Drákula musí být především „krvavý“.

Tento článek je více než rok starý.

Rčení pod rentgenem Praha 7:08 15. července 2018 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V „gangsterské detektivce“ Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka s názvem Z tajností žižkovského podsvětí vystupuje i „veselý Drakula“ Bivoj z Dařbožů. Opíjí se pivem a po čtrnáctistupňovém ležáku oblažuje okolí košilatými popěvky, jaké se nehodí ani k jeho rodu a stáří, natož k jeho posmrtnému upírskému povolání. Buší též pěstí do sudu a v opilecké pýše zahazuje při karetní hře trumfy.

Správný drákula však nemá být co veselý. Zvrácený smysl pro humor se připouští – leč pouze jako doplněk. Drákula musí být především „krvavý“. Jako jeho historický předobraz, vojvoda Vlad III. Dracul, který žil v patnáctém století a panoval ve Valašsku, části dnešního Rumuska.

Říká se mu také Naražeč (Țepeş), a to proto, že velmi rád odsuzoval k naražení na kůl. Seriózní dějepisci tvrdí, že za dobu své vlády, rozdělené do tří časových úseků, dal na kůl narazit padesát tisíc lidí.

Smrt na kůlu je mimořádně bolestivá a někdy se na ni čeká až tři dny. Turci tento způsob popravy také rádi praktikovali - ale i jimi otřáslo, když muselo osmanské vojsko v létě 1462 při tažení proti Draculovi pochodovat lesem kůlů, na nichž viselo dvacet tisíc mrtvých. Včetně kojenců. Drsný sultán Mehmed, dobyvatel Cařihradu, složil tehdy Draculovi zvláštní poklonu. Prohlásil: „Vojvoda se znamenitě vyzná v orientálním umění vlády založeném na zastrašování, a nebude ho tudíž lehké sesadit. Ale takového hrůzovládce si ani já nemohu vážit.”

Sultán dávno věděl, co je Dracul zač. Poslové, které k vojvodovi poslal, se vrátili v povážlivém stavu. Protože odmítli smeknout turbany, dal jim je Dracul přibít k hlavě malými hřebíčky. A pak napadl turecké území. Výsledek tažení vylíčil v dopise uherskému spojenci: „Zabíjel jsem muže a ženy, staré a mladé... Zabili jsme 23 884 Turků a Bulharů, nepočítaje ty, které jsme spálili v jejich domech, nebo ty, kterým naši vojáci neodřízli hlavu.“ Jako pozornost přiložil Dracul k dopisu do Uher dva pytle plné uší, nosů a hlav. 

Jenže kdo mu dal první lekce z krutosti? Turci. Vyrůstal u nich jako rukojmí. 

Vypráví se o něm mnoho děsivých historek. Některé si snad mohli vymyslet jeho další nepřátelé, sedmihradští Němci; ti jsou zdrojem většiny našich informací. Přesto je zřejmé, že Vlad III. byl necitelný psychopat se sadistickými sklony. Jeho zábavy byly jiné než neškodné zábavy Bivoje z Dařbožů. 

Tak třeba: Sezval na hostinu žebráky a zeptal se, zda by se nechtěli jednou provždy zbavit nedostatku a starostí. Když mu to odkývali, dal hodovní síň uzamknout a zapálit. Jindy Draculovi dva potulní mniši neprozřetelně prozradili, že by v království nebeském byli rádi co nejdříve, pokud je to ovšem vůle boží – a on je s ujištěním, že vůli boží rád napomůže, dal narazit na kůl.

Současníci líčí, že i když se Dracul choval vlídně, nepřestával působit děsivým dojmem. 

Krvavý byl, děsivý také, ovšem upíra z něj udělal až irský spisovatel Bram Stoker, kterého fascinoval nejen historický Dracul, ale také četné sedmihradské (transylvánské) upírské historky. U Stokera se obojí spojilo v jeden celek. Z vojvody (knížete) je náhle hrabě. Sídlí na hradě, na němž skutečný Dracul strávil nanejvýš pár nocí - a je to Transylvánec, nikoli Valach.

A to víte, že nebýt Zikmunda Lucemburského, „Lišky ryšavé“, nebyl by žádný Dracul, a tudíž ani drákulové? V Uhrách panoval Zikmund dlouho předtím, než se dostal k vládě v Čechách. Valašsko bylo uherským vazalem. V roce 1431, ve snaze připoutat ho k sobě úžeji, udělil Zikmund jednomu kandidátovi na valašský trůn insignie dračího řádu. Ten řád založil sám Zikmund, řádoví rytíři mu měli pomáhat v boji proti Turkům. 

Valašský laureát dračího řádu si začal říkat Dracul. Jmenoval se Vlad - stejně jako jeho druhorozený syn, který pak zdědil jak valašský trůn, tak otcovo přízvisko. A právě to je náš Naražeč. 

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít