Krvavý Drákula? Když i Turka děsí brutalita a lesy kůlů s mrtvými viselci

Správný drákula nemá být co veselý. Zvrácený smysl pro humor se připouští – leč pouze jako doplněk. Drákula musí být především „krvavý“.

Rčení pod rentgenem Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rčení pod rentgenem Milana Slezáka: Krvavý Drákula. | Foto: Osaro Konečná / iROZHLAS | Zdroj: Český rozhlas

V „gangsterské detektivce“ Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka s názvem Z tajností žižkovského podsvětí vystupuje i „veselý Drakula“ Bivoj z Dařbožů. Opíjí se pivem a po čtrnáctistupňovém ležáku oblažuje okolí košilatými popěvky, jaké se nehodí ani k jeho rodu a stáří, natož k jeho posmrtnému upírskému povolání. Buší též pěstí do sudu a v opilecké pýše zahazuje při karetní hře trumfy.

Správný drákula však nemá být co veselý. Zvrácený smysl pro humor se připouští – leč pouze jako doplněk. Drákula musí být především „krvavý“. Jako jeho historický předobraz, vojvoda Vlad III. Dracul, který žil v patnáctém století a panoval ve Valašsku, části dnešního Rumuska.

DRACUL

Rumunsky Drak, ale také Ďábel. Přízvisko používali v patnáctém století dva vládci Valašska. Jeden z nich se s vydatnou pomocí spisovatele Brama Stokera vyvinul v Drákulu.

Říká se mu také Naražeč (Țepeş), a to proto, že velmi rád odsuzoval k naražení na kůl. Seriózní dějepisci tvrdí, že za dobu své vlády, rozdělené do tří časových úseků, dal na kůl narazit padesát tisíc lidí.

Smrt na kůlu je mimořádně bolestivá a někdy se na ni čeká až tři dny. Turci tento způsob popravy také rádi praktikovali - ale i jimi otřáslo, když muselo osmanské vojsko v létě 1462 při tažení proti Draculovi pochodovat lesem kůlů, na nichž viselo dvacet tisíc mrtvých. Včetně kojenců. Drsný sultán Mehmed, dobyvatel Cařihradu, složil tehdy Draculovi zvláštní poklonu. Prohlásil: „Vojvoda se znamenitě vyzná v orientálním umění vlády založeném na zastrašování, a nebude ho tudíž lehké sesadit. Ale takového hrůzovládce si ani já nemohu vážit.”

Sultán dávno věděl, co je Dracul zač. Poslové, které k vojvodovi poslal, se vrátili v povážlivém stavu. Protože odmítli smeknout turbany, dal jim je Dracul přibít k hlavě malými hřebíčky. A pak napadl turecké území. Výsledek tažení vylíčil v dopise uherskému spojenci: „Zabíjel jsem muže a ženy, staré a mladé... Zabili jsme 23 884 Turků a Bulharů, nepočítaje ty, které jsme spálili v jejich domech, nebo ty, kterým naši vojáci neodřízli hlavu.“ Jako pozornost přiložil Dracul k dopisu do Uher dva pytle plné uší, nosů a hlav. 

Jenže kdo mu dal první lekce z krutosti? Turci. Vyrůstal u nich jako rukojmí. 

Kníže Vlad III. hoduje při pohledu na lidi narážené na kůly (kolorovaná germánská rytina). | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Vypráví se o něm mnoho děsivých historek. Některé si snad mohli vymyslet jeho další nepřátelé, sedmihradští Němci; ti jsou zdrojem většiny našich informací. Přesto je zřejmé, že Vlad III. byl necitelný psychopat se sadistickými sklony. Jeho zábavy byly jiné než neškodné zábavy Bivoje z Dařbožů. 

Tak třeba: Sezval na hostinu žebráky a zeptal se, zda by se nechtěli jednou provždy zbavit nedostatku a starostí. Když mu to odkývali, dal hodovní síň uzamknout a zapálit. Jindy Draculovi dva potulní mniši neprozřetelně prozradili, že by v království nebeském byli rádi co nejdříve, pokud je to ovšem vůle boží – a on je s ujištěním, že vůli boží rád napomůže, dal narazit na kůl.

Současníci líčí, že i když se Dracul choval vlídně, nepřestával působit děsivým dojmem. 

Krvavý byl, děsivý také, ovšem upíra z něj udělal až irský spisovatel Bram Stoker, kterého fascinoval nejen historický Dracul, ale také četné sedmihradské (transylvánské) upírské historky. U Stokera se obojí spojilo v jeden celek. Z vojvody (knížete) je náhle hrabě. Sídlí na hradě, na němž skutečný Dracul strávil nanejvýš pár nocí - a je to Transylvánec, nikoli Valach.

RČENÍ POD RENTGENEM

Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se v rubrice RČENÍ POD RENTGENEM vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.

A to víte, že nebýt Zikmunda Lucemburského, „Lišky ryšavé“, nebyl by žádný Dracul, a tudíž ani drákulové? V Uhrách panoval Zikmund dlouho předtím, než se dostal k vládě v Čechách. Valašsko bylo uherským vazalem. V roce 1431, ve snaze připoutat ho k sobě úžeji, udělil Zikmund jednomu kandidátovi na valašský trůn insignie dračího řádu. Ten řád založil sám Zikmund, řádoví rytíři mu měli pomáhat v boji proti Turkům. 

Valašský laureát dračího řádu si začal říkat Dracul. Jmenoval se Vlad - stejně jako jeho druhorozený syn, který pak zdědil jak valašský trůn, tak otcovo přízvisko. A právě to je náš Naražeč. 

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme