Kostky jsou vrženy. Padl vám Pes, anebo jste udělali štěstí s Venuší?

Na břehu říčky Rubico, která oddělovala římskou provincii Předalpskou Galii od vlastní Itálie, předvedl v roce 49 před Kristem roztomilé psychodrama vojevůdce a státník Gaius Julius Caesar. Proč bylo rozhodování, zda Caesar má, či nemá překročit jednu malou severoitalskou říčku, tak obtížné?

Rčení pod rentgenem Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rčení pod rentgenem MIlana Slezáka: Kostky jsou vrženy. | Foto: Osaro Konečná / iROZHLAS | Zdroj: Český rozhlas

Plutarchos nám o tom říká: „V nitru bojoval těžký boj, mlčky se rozhoduje brzy pro to, brzy pro ono, a jeho rozvaha tehdy velmi kolísala. Četné pochyby rozbíral i se svými přáteli, uváděje si na mysl, jaké strasti přivodí jeho přechod přes řeku a jak o něm bude potomstvo mluvit.“

KOSTKY JSOU VRŽENY

Řekl to Caesar u Rubikonu. A nastojte, nikoli svojí mateřštinou. My to rádi opakujeme česky, uděláme-li nějaké těžké a nezvratnému rozhodnutí.

Proč bylo rozhodování, zda Caesar má, či nemá překročit jednu malou severoitalskou říčku, tak obtížné?

Protože Caesar nebyl sám. Měl s sebou jednu svou legii. A dobře věděl, že zákon o velezradě každému správci provincie výslovně zakazuje, aby říčku Rubico překročil s vojáky. Bylo mu jasné, že přejde-li s vojáky most, zahájí tím občanskou válku. Válku, která bude nesmírně krvavá a na niž není dostatečně připraven.

Jenomže kdyby Rubico (počeštěně Rubikon) nepřekročil, připravili by ho jeho odpůrci v nejlepším případě o jeho vojáky i o politický vliv. A tomu se chtěl ctižádostivý Caesar za každou cenu vyhnout.

A proto, po více či méně upřímném demonstrativním váhání, prohlásil ono proslulé: „Kostky jsou vrženy.“ Načež s třemi sty jezdci a pěti tisíci pěšáky překročil Rubikon.

Poražený galský vojevůdce Vercingetorix skládá zbraně k Ceasarovým nohám. | Foto: Lionel Royer | Zdroj: Wikimedia Commons

Nedejte na tradici, Caesar zmíněný slavný výrok nepronesl v latině, nýbrž řecky. Nezaznělo tam tedy Alea iacta est, nýbrž, jak se moudré knihy vzácně shodují, Anarrifthétó ho kybos!

Bylo by to logické, protože jde o doslovný citát z jedné komedie Řeka Menandra.

RČENÍ POD RENTGENEM

Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se v rubrice RČENÍ POD RENTGENEM vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.

À propos, kostky.

V antice se používalo různých kostek, nejpopulárnější však byly kůstky z ovčích či kozích noh zvané astragaly, často opatřené čísly. Nejlepší hod se nazýval Venuše, a ten nejhorší Pes.

Zůstává snad něco nejasné?

Jistěže. My totiž nevíme, kudy starověký Rubikon tekl. Řečiště v této oblasti Itálie prošla za poslední dvě tisíciletí podstatnými a nesnadno dokumentovatelnými proměnami. 

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme