Medvědí služba? Přátelství hloupého je nůž v rukou dítěte. Dopadlo to jako vždy

„Přátelství s hlupákem je největší ze všech zel. Lepší je chytrý nepřítel,“ říká v komentáři k jedné z nejslavnějších světových bajek francouzský barokní spisovatel Jean de La Fontaine. Vyprávění o medvědu, který chtěl prokázat příteli dobrodiní a vinou své duševní omezenosti ho přitom zabil, znali už staří Indové a Peršané.

RČENÍ POD RENTGENEM Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rčení pod rentgenem Milana Slezáka: Medvědí služba. | Foto: Osaro Konečná, iROZHLAS.cz | Zdroj: Český rozhlas

V novověké Evropě zpracoval tento příběh po La Fontainovi další známý bajkář, Rus Ivan Krylov.

PROKÁZAL MU MEDVĚDÍ SLUŽBU

Dobrý úmysl, katastrofální provedení. Někde letitá tradice, soudě podle výroku ruského expremiéra Černomyrdina: „Chtěli jsme to udělat co nejlépe – a dopadlo to jako vždycky.“

U antických autorů - Ezopa a jeho následovníků Phaedra, Babria a Aviana - se roztomilé, i když dosti smutné vyprávění o medvědí službě kupodivu nevyskytuje.

V bajce se dá dohromady medvěd s člověkem. U Peršanů a u Jeana de La Fontaine je to osamělý zahradník, u Krylova poustevník, jemuž se zasteskne po teplém slově. Když v doubravě narazí na medvěda, spřátelí se s ním. Krylov ovšem opatrně dodává: „Však jaké spolu měli debaty, to říct se nedá. Byli málomluvní.“

Muž jednoho horkého dne usne a medvěd, který k němu přilnul, je pevně odhodlán ohlídat ho proti všemu a všem. Usilovně od spáče odhání mouchy, aby nerušily jeho klid. Jedna zvláště neodbytná potvůrka se však nedá odradit ani hněvivým medvědovým mručením, ani větvičkou, kterou huňáč zuřivě mává kolem přítelovy hlavy.

Starostlivý medvěd "zachraňuje" spícího přítele před dotěrnou mouchou: rytina z prvního vydání La Fontainových Bajek. | Foto: Gauchard Brunier | Zdroj: Fotobanka Profimedia

A tak medvěd popadne velký kámen a mrští jím ze všech sil po mouše (La Fontaine), udeří jím spícího zahradníka do hlavy v místě, kde moucha sedí (perský text), či ho „jen“ na mouchu pustí (Krylov).

Výsledek je týž: Je po mouše i po příteli.

Dva jednou ranou, mohli bychom citovat krapet upravené české úsloví.

Krylov konstatuje: „Doplatíš víc než na morové rány, hloupému příteli když dáš se do ochrany. To už tě nespasí, že nad tebou pak zapláče.“

V komentáři k perské bajce se zase říká: „Přátelství hloupého je nůž v rukou dítěte.“ 

Výraz medvědí služba se v Evropě vžil natolik, že ho znají i lidé, kteří vyprávění o dotěrných mouchách, starostlivém medvědovi a o jeho spícím lidském příteli nikdy nečetli.

To pak ale jistě nečetli ani legendu o svatém Heroldovi z Feldkirchu. Ten si vzal do poustevny u Kostnického jezera zraněného medvěda a vyléčil ho. Medvěd mu pak z vděčnosti všestranně pomáhal, chránil ho před loupežníky a dravou zvěří a asistoval mu při domácích poustevnických pracích. Jednou uviděl medvěd, jak se k spícímu světci plazí had, a tak vzal do pracek kámen a mrštil jím po plazovi. 

Že neuhodnete, koho trefil?  

RČENÍ POD RENTGENEM

Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se v rubrice RČENÍ POD RENTGENEM vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme