Baziliščí pohled? Bytosti se mění v kámen. Prevence je snadná: chce to tchoří zápach

Bazilišek na dálku zavání neplechou. Lidem při tom slově rychle naskočí výrazy jako proradnost, zákeřnost, jedovatost, licoměrnost. Takže pokud jde o charakter, nemá bazilišek čím překvapit, jeho špatnost je všeobecně známa. Jeho vzhled však nikoli.

Rčení pod rentgenem Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rčení pod rentgenem Milana Slezáka: baziliščí pohled. | Foto: Osaro Konečná / iROZHLAS | Zdroj: Český rozhlas

V antice převládal názor, že je bazilišek had. Plinius starší ve svých Dějinách přírody přidává zajímavou podrobnost, že baziliščí hlava je ozdobena světlou skvrnkou ve tvaru korunky. Antický bazilišek obýval severoafrické pouště.

BAZILIŠEK

Proradný, naštěstí však nedovtipný tvor, který svým smrtícím pohledem dokáže zabít i sama sebe. Pomocí zrcadel, do nichž se podíval, ho prý vyřídili v Račiněvsi na Litoměřicku.

Středověcí autoři, kteří s pouštěmi měli malou či vůbec žádnou zkušenost, popsali baziliška jako kohouta prokříženého s drakem (blanitá, ostnatá křídla) a hadem (masivní ocas zakončený háčkem). Tento bazilišek měl čtyři, výjimečně osm nohou, míval korunku na hlavě a jeho opeření bylo žluté. Někdy se však maskoval šupinami.

Novověcí bazilišci, jak se zdá, mívají spíše lidskou podobu.

Pohlavní život bazilišků a jejich rozmnožovací schopnosti čekají na své objevitele. Ví se nicméně, že středověký bazilišek se líhl z kulatého nebo jinak deformovaného vejce, které snesl kohout, nejlépe do hnoje, a vyseděla je žába či had.

Původ antického baziliška je srovnatelně bizarní: když vyprahlý pouštní písek nasákl jedovatou krev strašlivé Medúzy zabité hrdinou Perseem, povstali z toho dvouhlavý plaz amfisbaina, had séps, jehož jed rozkládá maso i kosti, a bazilišek.

Útok na baziliška - nebezpečný podnik. | Zdroj: Wikimedia Commons

Fakt, že bazilišek svou pravou podobu tají, souvisí nepochybně s typickou baziliščí úskočností. Bazilišek tak může účinněji škodit.

A že to je nebezpečný tvor!

Zcestovalý antický spisovatel Plinius psal, že baziliščí pohled roztlouká kameny a spaluje zeleň. Zvíře, pták nebo člověk, na něž padne baziliščí zrak, se promění v kámen. (Tutéž schopnost měla, vzpomeňte si, i baziliškova „matka“ Medúza.)

RČENÍ POD RENTGENEM

Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se v rubrice RČENÍ POD RENTGENEM vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.

Smrtící je i baziliškův horký dech a jeho děsivý sykot.

Co platí na tuto příšeru, jejíž jméno v překladu znamená malý král? Tchoří zápach, kohoutí kokrhání a zrcadlo, které se nastaví baziliščímu pohledu. Každý z těchto doporučovaných prostředků by měl zaručit, že obluda promptně zcepení.

Základním předpokladem úspěchu je však jistota, že máme opravdu co dělat s baziliškem. Tedy s tvorem, jehož přesná podoba nám uniká. A s potvorou, která se, věrna své nedobré povaze, zajisté sama nepochlubí, že je bazilišek.

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru